Trump v první předvolební debatě mnohokrát zalhal a manipuloval. Potvrdil tak, že je nebezpečím pro demokracii a právní stát. Tento obrázek však zakrylo vystoupení prezidenta Bidena, na kterého nyní sílí tlak kvůli vysokému věku. Pochybnosti se mu rozptýlit nepodařilo.
Inflace se vrací. Tedy přesněji: růst inflace se vrací. Nikoli neočekávaně, nicméně dříve, než se předpokládalo, a možná s trochu vyšší razancí, než se očekávalo. I tak se ukazují dvě věci. Jednak to, že Česká národní banka nejspíš sazby v dalších měsících již zvyšovat nebude. Zároveň se potvrzuje správnost její politiky. Ukazuje se, že Říp je opravdu správnější než Matterhorn.
Joe Biden vs. Donald Trump podruhé. To je pravděpodobný scénář podzimního duelu o příštího „vládce demokratického světa“. Ačkoli to ještě před pár dny vypadalo, že tématem voleb budou různé války ve světě nebo obecněji konflikt dobra a zla, nakonec se hlavním tématem stane něco prozaičtějšího – daně.
Ivan Bartoš dva a půl roku na svém úřadě pro místní rozvoj „prokrastinuje“. Tváří se jako apoštol digitalizace, ale s tou zatím pohnul málo. Mezitím se těší na příští volby, průzkumy mu pořád dávají asi deset procent. Výsledkem jeho aktivity je, že se blíží kolaps stavebního řízení v Česku.
V mnoha koutech republiky nám dlouhodobě vznikají zpravodajské pouště, kde víme o životě těchto lidí a komunit strašně málo. Nerozumíme jim, vnímáme to povrchně, a to nepochopení jen dál zbytečně rozděluje Česko. Proto potřebujeme místní novináře, publicisty, kteří aspoň částečně tyto pouště informačně zalévají. Tito bojovníci na mnoha místech dělají výbornou práci na koleně, nízkonákladově, vytrvale, odvážně, bez velké redakce. Místní žurnalistika si zaslouží podpořit, finančně i zájmem. Určité malé granty nabízí Nadační fond nezávislé žurnalistiky (www.nfnz.cz), ale potřeba peněz je násobně větší. Prostor pro mecenáše, vizionáře a patrioty je obrovský.
EU volby jsou důležité, ovlivňují politické mantinely, ve kterých bruselská evropská politika v dalším období pojede. Výzev je spousta a složitých, ekonomických, sociálních i geopolitických, nebo řešit rozšíření unie o nové členy. Do toho se přidává nervozita z možného návratu Trumpa a spolupráce s USA, a krátkodobě třeba už v červenci, jak bude EU předsednicky řídit Orbán.
V neděli jsem byl diskutovat v Otázkách Václava Moravce s předsedou ÚOHS Petrem Mlsnou. A o čem by se tedy mělo po těchto Otázkách mluvit? No, ideálně o reformě antimonopolního úřadu. Jak z něj udělat respektovaného a moderního regulátora hospodářské soutěže pro 21. století, jak efektivně regulovat přirozenou chamtivost v dnešním dynamickém byznysu, jak zajistit efektivní přezkum veřejných zakázek.
Vysoké úroky povzbuzují ekonomiku, soudí někteří američtí finančníci i ekonomové. Mezinárodní měnový fond ovšem varuje před dopady „vývozu dluhu“ Spojených států.
Antisystémová, či jinak vyhrocená politická uskupení podle odhadů mají výrazně posílit v příštím Evropském parlamentu, který vzejde z červnových voleb. Nyní se uzavřely české kandidátky. A při pohledu na tu třicítku koalic, stran a hnutí by byl skoro zázrak, kdyby se původní předpovědi nenaplnily. O antihlasy totiž usiluje valná většina z kandidujících stran.
Školství je oproti jiným oblastem nejsnáze predikovatelným systémem. Tři roky předem znáte potřeby pro mateřské školy, sedm let předem znáte potřeby základního školství, čtrnáct a více let dopředu znáte potřeby středních škol. Přesto to stát nedokáže. I proto lidé na tyto problém reagují různě, například takzvanou zápisovou turistikou. Ta se přitom školám, jejich zřizovatelům a potažmo státu nelíbí. Bránit tomu je však nesmysl.
Český průmysl podvazují vysoké úroky a také slabá německá a čínská poptávka. Stejně tak útoky jemenských povstalců v Rudém moři nebo třeba nadprůměrně teplé počasí, píše v komentáři ekonom Lukáš Kovanda.
