Tohle není sídliště. Z parcely pro vilu je třináct bytů
Na pozemku, který vypadal spíš na rodinný dům, vznikla třináctibytová bytovka. Architekti museli dostat poměrně velký dům mezi zahrady rodinných domů, aniž by jim vzali soukromí. Výsledkem je zalomená stavba s 13 byty, terasami, zahradami a výraznými balkony.
Na první pohled to nebyla parcela, která by si říkala o bytový dům. Tisíc metrů čtverečních mezi rodinnými domy a jejich zahradami svádělo spíš k představě jedné větší vily. Jenže právě na tomto místě v Humpolci vznikl dům se 13 byty. A architekti z místního studia Ok Plan Architects museli vyřešit poměrně zásadní otázku: jak na relativně malý pozemek dostat bytový dům, aniž by mezi okolními domy působil jako vetřelec.
Pomohla především práce s tvarem domu, terénem a výhledy.
Místo, kde se potkávají dva světy
Pozemek leží na rozhraní bytové a rodinné zástavby, v blízkosti areálu mateřské školy. Právě okolní zahrady představovaly pro architekty jeden z hlavních problémů. Nešlo jen o to dům na parcelu dostat. Nová stavba nesměla vytvořit situaci, kdy obyvatelé nových bytů hledí přímo do zahrad sousedních rodinných domů a naopak.
Architekti proto zvolili zalomený půdorys. Dům se díky němu nerozevírá vůči okolí jedním směrem, ale jednotlivé části stavby a výhledy se přirozeně odklánějí od sousedních domů. Je to poměrně jednoduchý princip, který ale řeší hned několik problémů najednou. Přináší soukromí, umožňuje lépe orientovat jednotlivé byty a zároveň rozbíjí hmotu domu.
Ne vždy musí nová výstavba na menších obcích čnít nad tou původní. Například v Libčicích nad Vltavou stojí bytovka, která skvěle zapadá do kontextu.
Není bytovka jako bytovka. Ta v Libčicích dokonale zapadá do okolí, nic nepřerůstá
Reality
Třináct bytů, ale ne třináct stejných krabiček
Dům má čtyři nadzemní podlaží a suterén. Celkem nabízí 13 bytových jednotek a 17 parkovacích míst. V přízemí je jedna garsonka a dva větší byty 3+kk, které mají vlastní terasy a zahrady. Ve druhém a třetím podlaží jsou vždy čtyři byty. Poslední, ustoupené podlaží pak nabízí dva největší byty se střešními terasami.
Každý byt má přitom přímé propojení s venkovním prostorem, ať už balkonem, terasou nebo zahradou.
Právě venkovní prostor je jedním z hlavních důvodů, proč dům nepůsobí jako klasická jednolitá bytovka. Předsazené balkony zároveň fungují jako další filtr mezi interiérem a okolím. Stínící panely z opáleného modřínu poskytují soukromí a zároveň dávají fasádě charakteristický vzhled.
Umakartové jádro, malé pokoje a chodba, která ukrajuje z už tak omezeného prostoru. Typický panelákový byt má řadu limitů, právě ty ale dokážou architekty přimět k nečekaným řešením. Deset realizací z Interiéru roku ukazuje, že panelák lze změnit v otevřené, světlé a velmi osobité bydlení.
FOTOGALERIE: Tři miliony Čechů žijí v paneláku. Tohle se dá udělat s obyčejným bytem
Enjoy
Dům se přizpůsobil kopci
Architektům pomohl také samotný pozemek. Parcela má přirozený spád směrem na východ, který dosahuje téměř výšky jednoho podlaží. Místo aby se terén snažili násilně srovnat, využili ho jako součást návrhu. Z nižší východní části vede vjezd do suterénních garáží, zatímco hlavní vstup do domu se nachází na západní straně v úrovni přízemí.
V podzemí je 12 parkovacích míst. Dalších pět míst je venku před domem. Součástí parkování jsou také dobíjecí stanice pro elektromobily.
Výraz domu stojí na kombinaci několika materiálů. Pohledový beton se potkává s opáleným modřínem a šedou omítkou. Dřevo se objevuje především ve vertikálních stínících lamelách, které doprovázejí balkony a ustoupené poslední podlaží. Beton zase vytváří pevnější a výraznější části konstrukce.
Výsledkem není snaha vytvořit efektní objekt za každou cenu. Členění fasády na menší části má především rozbít měřítko domu. Bytovka díky tomu navazuje na okolní zástavbu, místo aby proti ní působila jako jeden velký blok.
Jedna dobrá stavba může v malé obci změnit mnohem víc než další developerský projekt ve velkém městě. Současné realizace v Nesvačilce, Psárech, Louňovicích, Fulneku nebo Valašských Příkazech ukazují, že architektura se v Česku stává otázkou lokálního sebevědomí.
Žádné miliardové projekty. Nejzajímavější architektura dnes roste i v obcích o pár stovkách obyvatel
Reality
Místo maximálního počtu bytů práce s detailem
Na projektu je zajímavé také to, že architekti neřešili pouze samotné byty. Součástí domu je například autorský orientační systém, který vytvořila grafička Kristina Ambrozová. Piktogramy, číslování a další grafické prvky provázejí obyvatele společnými prostory.
Technické řešení pak odpovídá současným požadavkům na energetickou efektivitu. Dům využívá kaskádu tří tepelných čerpadel vzduch–voda, jejichž provoz podporují fotovoltaické panely. Před přehříváním interiér chrání předokenní žaluzie.
Vila bez vilového rozpočtu? V Šestajovicích ukázali, že to jde. Architekt Jan Mackovič navrhl pro rodinu dům, který na první pohled působí luxusně, ve skutečnosti ale stojí na jednoduchém principu. Dobrá architektura totiž nemusí křičet ani zbytečně prodražovat stavbu.
FOTOGALERIE: Chtěli vilu, ale neměli vilový rozpočet. Podařilo se
Reality
Vychází podzimní Realitní Club
Vychází nové podzimní číslo magazínu Realitní Club. Společným jmenovatelem čísla jsou investice. Nejen ty finanční, ale také investice do kvalitního návrhu, dobré lokality a dlouhodobě fungujícího města.
Na obálce jsou architekti Jaroslav Wertig a Boris Redčenkov ze studia A69. V titulním rozhovoru upozorňují na paradox současného bydlení, kdy se z bytů stále častěji stává investiční produkt a prodejní metry mohou dostávat přednost před kvalitou každodenního života.
O byznysu kolem kulturních nemovitostí mluví Albert Čuba, zakladatel ostravského Divadla Mír. V rozhovoru popisuje, jak kolem kultury vybudoval fungující podnikatelský model a proč už jsou banky ochotné financovat i divadelní nemovitosti.
O největších developerských investicích mluví v magazínu Rudolf Vacek, šéf Penta Real Estate. Popisuje proměnu pražských brownfieldů, budoucnost Bubnů i projekty na Florenci, Budějovické nebo Vítězném náměstí.
Hlavní téma čísla se vrací také k nejtradičnější české realitní investici – bytu na pronájem. Češi totiž dál považují nemovitosti za jednu z nejjistějších cest, jak dlouhodobě uložit peníze. Jenže investiční byt už není automat na peníze. Ceny výrazně vzrostly, financování je dražší a čistý výnos z nájemného se u běžného bytu často pohybuje jen kolem tří procent. Do výsledku navíc stále více promlouvají náklady na opravy, kvalita domu, správa, nájemníci i přísnější podmínky financování.
„Doba, kdy byl investiční byt téměř automaticky dobrou investicí, končí. Dnes mnohem víc rozhoduje kvalita, lokalita a dlouhodobá udržitelnost projektu. Právě na to se nové číslo Realitního Clubu dívá z pohledu architektů, developerů i investorů,“ říká Petra Nehasilová, šéfredaktorka magazínu Realitní Club.
Magazín Realitní CLUB. Digitální verzi magazínu si můžete objednat na stránkách newstream.cz, distribuci tištěného magazínu zajišťuje Send.
