Břízolit, který nestačil. Starý dům u Vltavy zachránilo bourání
Cihelný domek z roku 1929 stojí na krásném pozemku u Vltavy, dlouho ale nedokázal využít ani zahradu, ani výhled na řeku. Architekti proto místo dalšího lepení přístaveb navrhli radikální zásah: část domu zbourali a doplnili ji novou kamennou hmotou se sklem.
Na jedné straně dům, na druhé zahrada a za ní Vltava. Pozemek v Řeži u Prahy měl jednu z věcí, kterou architekti u rodinných domů hledají jen těžko, a to výjimečný vztah ke krajině. Samotný dům ho ale dlouho neuměl využít.
Původní cihelný domek vznikl v roce 1929. Měl břízolitovou fasádu, detaily z pohledových cihel, kamennou podezdívku a jednoduchý čtvercový půdorys s verandou orientovanou do zahrady. Jenže během dalších desetiletí se na něm podepsaly postupné úpravy. Přibývaly přístavby, jiné zase mizely, dům se zateploval a původní hospodářské stavení se proměnilo v obytnou část. Většina změn vznikala svépomocí. Výsledek ale stále neodpovídal tomu, co mohl pozemek nabídnout.
Dům měl zahradu, ale téměř s ní nebyl v kontaktu. A přestože stál u Vltavy, z interiéru nebyl pořádný výhled na řeku. Pak se majitelé rozhodli pro razantnější řešení.
Místo další opravy přišlo bourání
Architekti Pavla Feistnerová a Tomáš Feistner ze studia 1:1 architekti navrhli odstranit všechny pozdější přístavky a nahradit je jedním novým objektem. Na projektu spolupracoval Štěpán Psotka, návrh zahrady připravila Marie Smetana. Tímto řešením se změnila logika celého pozemku. Od příjezdové cesty a parkování přes dům a zahradu až k řece vznikla přirozená prostorová posloupnost.
Nová přístavba je přízemní, nepodsklepená a má plochou střechu. Na rozdíl od původního domu ale není uzavřená. Její stěny jsou výrazně otevřené dvěma velkými otvory. Jeden z nich rámuje výhled na Vltavu. Druhý tvoří široké posuvné okno směrem do zahrady.
Břízolit vystřídal kámen
Nová část přitom neměla působit jako cizí moderní přístavek nalepený na téměř stoletý domek. Architekti proto její vnější stěny obložili kamenem. Ten vizuálně navazuje na kamennou podezdívku původního domu a novou a starou část opticky sjednocuje.
Kámen zároveň odkazuje k charakteru místa. Dům stojí u řeky a masivní kamenná hmota může připomínat vodní stavby, které jsou s říční krajinou tradičně spojené. Na kamennou část navazují směrem do zahrady lehké dřevěné konstrukce se skleněnými výplněmi. Zastřešují terasu a vstup do domu. Těžký kámen tak střídá lehké dřevo a sklo. Starý dům zase dostává novou vrstvu, aniž by ztratil svou původní tvář.
Historický průzkum vyjde zhruba na sto tisíc korun, další statisíce stojí příprava projektu a samotná rekonstrukce se téměř vždy prodraží. Opravit střechu nebo fasádu přitom nestačí. Památka musí dostat nový život a vydělat si alespoň na vlastní provoz, říká Francesco Kinský dal Borgo, který se podílí na správě zámku Karlova Koruna a hradu Kost.
Rekonstrukce zámku se prodražila o pětinu. Bez akcí by se neuživil, říká hrabě Kinský
Reality
Vychází jarní Realitní CLUB
Zbourat, nebo zachovat a dát nový smysl? Právě na tuto otázku hledá odpovědi jarní vydání magazínu Realitní CLUB, které se věnuje fenoménu rekonstrukcí a adaptací stávajících budov pro současné využití. Hvězdou magazínu je Fancesco Kinský dal Borgo.
Magazín ukazuje rekonstrukce v celé jejich šíři: od historických objektů proměněných v moderní restaurace přes revitalizace brownfieldů až po projekty, které dávají vzniknout novým rezidenčním čtvrtím. Nechybí ani pohledy významných osobností realitního trhu.
Rozhovory s Janem Sadilem, šéfem společnosti JRD, či architektem Janem Klaškou, který působí v americké pobočce ateliéru dánského studia BIG (Bjarke Ingels Group), přinášejí zkušenosti z praxe i vhled do toho, jak se proměňuje uvažování investorů a developerů.
Magazín Realitní CLUB s Francescem Kinským dal Borgo na obálce vychází právě nyní. Digitální verzi magazínu si můžete objednat na stránkách newstream.cz, distribuci tištěného magazínu zajišťuje Send.
