Z architektky hoteliérkou. Pět let dávala dohromady dům ze 14. století přímo v centru Kutné Hory
Nejdřív byl starý dům v centru Kutné Hory. Pak přišly vlastní peníze, tři roky na stavbě, památkáři, řemeslníci a spousta rozhodnutí, která se nedala odložit na zítřek. Architektka Jana Zadák si vyzkoušela, co se stane, když se z člověka navrhujícího domy stane jejich investor i budoucí provozovatel.
Kutná Hora je město, kde není těžké narazit na historii. V případě domu, který si Jana Zadák vybrala pro svůj hotel, se ale minulost nepočítá na desítky let. Nejstarší části domu, sklepy a přízemí, sahají až do 14. století. Dům stojí přímo v historickém centru, na hlavním náměstí, nedaleko někdejší radnice. Jeho dnešní podobu výrazně ovlivnily klasicistní úpravy z poloviny 19. století. A právě z nich zůstala řada detailů, které dnes hosté najdou v pokojích i společných prostorách.
Jenže než se z historického měšťanského domu stal butikový hotel, čekalo ho pět let rekonstrukce. A Jana Zadák během nich vystřídala hned několik profesí. Byla architektkou. Projektantkou. Technickým dozorem. Člověkem, který koordinoval stavbu. A spolu s manželem také investorkou.
Architektka jako investor
„Když to kreslíte, navrhujete a zároveň platíte, tak tam nemáte nikoho mezi,“ říká Zadák. Na jednu stranu to znamená velkou svobodu. O změnách se nemusí složitě vyjednávat s klientem, protože klient stojí přímo vedle vás. Na druhou stranu ale každé rozhodnutí bolí stejně jako každý jiný výdaj z vlastního rozpočtu. „Za mě je návrh třeba jen dvacet procent. Zbytek je to celé zrealizovat,“ říká architektka.
A právě realizace jí zabrala několik let života. Její manžel první tři roky pravidelně jezdil na stavbu a dohlížel na její průběh. Potom se do rekonstrukce naplno zapojila sama Jana. Nebyla to tedy klasická situace, kdy architekt odevzdá dokumentaci a další lidé se postarají o to, aby se podle ní postavilo. Zadák byla u rozhodování až do posledního detailu.
Dům, který odhaloval vlastní minulost
Rekonstrukce historického domu má jednu vlastnost, kterou žádná vizualizace neodhalí. Nikdy přesně nevíte, co najdete za zdí, pod podlahou nebo nad stropem. I tady proto původní návrh během stavby několikrát měnil podobu. „Jak jsme objevovali původní prvky, chtěli jsme je zachovat nebo vrátit,“ popisuje Zadák.
Krumlov bez kýče za 25 milionů. Clementine House na břehu Vltavy proměnil staré hospodářské stavení v intimní penzion plný umění, ticha a neokázalého luxusu.
Za 25 milionů vznikl v Krumlově penzion bez kýče. Sází na umění, ticho a neokázalý luxus
Enjoy
Dům měl naštěstí jednu velkou výhodu. V minulém století neprošel tak radikálními zásahy, které by jeho původní charakter zcela vymazaly. Zůstaly například ručně malované stropy, dubové podlahy ve vzoru vídeňského kříže, kamenné portály, klenby nebo historické dveře. A některé objevy byly ještě osobnější. Na podbití se například našly tužkou psané vzkazy řemeslníků z doby kolem roku 1850. „Tužkou si podepisovali, kdo se na čem podílel,“ říká Zadák. Tyhle drobné podpisy se rozhodla zachovat.
Jak zachovat čtyři staletí historie, ale zároveň vytvořit hotel, který bude fungovat v 21. století, byla vlastně jedna z hlavních otázek celé rekonstrukce. Odpovědí není historická kulisa ani naopak kompletně nový interiér. Současné zásahy jsou záměrně střídmé. Čisté linie, přírodní materiály a současný nábytek nechávají prostor původním prvkům.
Hotel jako další kapitola domu
Dnes má donebe devět pokojů, z nichž dva mají vlastní privátní wellness. Každý pokoj má navíc vlastní barevnost. Historie ale není jediným důvodem, proč má hotel fungovat. „Spousta barev vznikala z toho, co jsme v pokoji našli,“ popisuje architektka. Podle toho vznikaly také textilie, nábytek nebo cementová dlažba, kterou Zadák sama navrhla podle historických vzorů.
Součástí konceptu je také současné umění. Některé sochy a další díla vznikly přímo pro hotel, další pocházejí od současných autorů.
Do budoucna má přibýt další wellness v nejstarší části domu, ve středověkých sklepích. Majitelé přitom nechtějí zůstat uzavření pouze uvnitř budovy. Spolupracují s místními podniky a tvůrci a snaží se hotel více propojit s městem. „Přemýšlím, jak se více propojit s místními, protože lidé v Kutné Hoře jsou přátelští a velmi šikovní,“ říká Zadák.
Kruhová střecha, pravoúhlý dům a borovice kolem. V Kersku vzniklo bydlení na pomezí vily a chaty, které záměrně nemá předek ani zadek.
Trochu vila, trochu chata. V Hrabalově Kersku vznikl dům, který nehraje podle pravidel
Enjoy
Vychází podzimní Realitní Club
Vychází nové podzimní číslo magazínu Realitní Club. Společným jmenovatelem čísla jsou investice. Nejen ty finanční, ale také investice do kvalitního návrhu, dobré lokality a dlouhodobě fungujícího města.
Na obálce jsou architekti Jaroslav Wertig a Boris Redčenkov ze studia A69. V titulním rozhovoru upozorňují na paradox současného bydlení, kdy se z bytů stále častěji stává investiční produkt a prodejní metry mohou dostávat přednost před kvalitou každodenního života.
O byznysu kolem kulturních nemovitostí mluví Albert Čuba, zakladatel ostravského Divadla Mír. V rozhovoru popisuje, jak kolem kultury vybudoval fungující podnikatelský model a proč už jsou banky ochotné financovat i divadelní nemovitosti.
O největších developerských investicích mluví v magazínu Rudolf Vacek, šéf Penta Real Estate. Popisuje proměnu pražských brownfieldů, budoucnost Bubnů i projekty na Florenci, Budějovické nebo Vítězném náměstí.
Hlavní téma čísla se vrací také k nejtradičnější české realitní investici – bytu na pronájem. Češi totiž dál považují nemovitosti za jednu z nejjistějších cest, jak dlouhodobě uložit peníze. Jenže investiční byt už není automat na peníze. Ceny výrazně vzrostly, financování je dražší a čistý výnos z nájemného se u běžného bytu často pohybuje jen kolem tří procent. Do výsledku navíc stále více promlouvají náklady na opravy, kvalita domu, správa, nájemníci i přísnější podmínky financování.
„Doba, kdy byl investiční byt téměř automaticky dobrou investicí, končí. Dnes mnohem víc rozhoduje kvalita, lokalita a dlouhodobá udržitelnost projektu. Právě na to se nové číslo Realitního Clubu dívá z pohledu architektů, developerů i investorů,“ říká Petra Nehasilová, šéfredaktorka magazínu Realitní Club.
Magazín Realitní CLUB. Digitální verzi magazínu si můžete objednat na stránkách newstream.cz, distribuci tištěného magazínu zajišťuje Send.
