Trochu vila, trochu chata. V Hrabalově Kersku vznikl dům, který nehraje podle pravidel
Kruhová střecha, pravoúhlý dům a borovice kolem. V Kersku vzniklo bydlení na pomezí vily a chaty, které záměrně nemá předek ani zadek.
Kersko je místo, kde se hranice mezi domem a lesem nikdy nebrala úplně vážně. Chaty jsou tu součástí krajiny stejně přirozeně jako borovice a právě jejich neformální atmosféra se stala jedním z charakteristických rysů celé oblasti. Do tohoto prostředí architekti Jiří Opočenský, Štěpán Valouch a Ondřej Králík z ateliéru OVA navrhli rodinný dům, který se nechce zařadit ani na jednu stranu. Trochu připomíná vilu, trochu chatu.
Stojí uprostřed pozemku, ustoupený od ulice, a jeho centrální poloha je jedním z hlavních motivů návrhu. Dům nemá jasné čelo ani boky. Na první pohled dokonce není úplně zřejmé, kde začíná přední a kde zadní část. Architekti totiž záměrně upustili od tradiční představy domu jako objektu, který má svou reprezentativní fasádu směrem do ulice a intimní část směrem do zahrady. Tady se dům obrací ke všem stranám pozemku.
Dům pod jednou střechou
Nejvýraznějším prvkem je velkorysá střecha. Na první pohled by člověk čekal, že bude stejně racionální jako samotný dům. Jenže zatímco jednotlivé místnosti jsou poskládané z jednoduchých pravoúhlých kvádrů, střecha má kruhový půdorys. Právě tento kontrast dává domu jeho charakter.
Pod jedinou střechou jsou shromážděné jednotlivé obytné bloky. Mezi nimi vznikají prostory, které nejsou ani úplně uvnitř, ani venku. Zápraží pod kruhovým okrajem střechy vytvářejí různá zákoutí a chráněná místa, kde se dá sedět, projít z místnosti do místnosti nebo jen pozorovat zahradu.
Nenápadný rekreační domek na okraji lesa se proměnil v autentickou připomínku života Bohumila Hrabala. Obnova chaty v Kersku, kterou navrhli architekti Martin Čtverák a Tomáš Tomsa, nesází na muzeální efekt, ale na atmosféru místa, kde spisovatel žil, psal a potkával se s přáteli.
Jako by si jen odskočil. Architekti obnovili Hrabalovu chatu v Kersku
Enjoy
Pařez mezi borovicemi
Tmavé cihly a betonová střecha dávají stavbě jednoduchý a poměrně výrazný charakter. Přesto se architekti nesnaží vytvořit další dominantní objekt v krajině. Naopak. Dům má mezi borovicemi působit téměř jako přirozený objekt, který tam mohl být odjakživa.
Sami architekti ho popisují jako „pařez mezi borovicemi“. Přirovnání sedí především díky nízké siluetě a tmavému materiálu, který se mezi kmeny neztrácí úplně, ale zároveň na sebe nestrhává pozornost.
Uvnitř je dům velmi racionální. Jednotlivé místnosti fungují jako samostatné kvádry, které jsou poskládané kolem společného obytného prostoru. Největší místnost domu směřuje na jihozápad. Ložnice jsou umístěné na severní straně, zatímco hned u vstupu vznikl samostatný pokoj pro babičku.
Praha má řeku, kopce, výbornou veřejnou dopravu i živou kulturu ulic. Přesto se v ní podle Marii Gaľ Tkáčové z dánského studia Gehl Architects pořád vede zásadní otázka: plánujeme město podle mapy, nebo podle toho, jak v něm lidé skutečně žijí? „Nejdřív pozorujeme a sbíráme data. Až potom začínáme skicovat,“ říká.
Urbanistka ze slavného studia Gehl: Praha má obrovskou kvalitu života. Teď ji musí promítnout i do nových čtvrtí
Reality
Malé stavby kolem velkého domu
Hlavní dům přitom není na pozemku sám. Doplňuje ho dílna a menší domek, které architekti označují za jeho satelity. Nejsou nalepené těsně u hlavní stavby. Drží si odstup, ale zároveň mají stejný jazyk. Stejný obvodový plášť, stejné stavební detaily a podobnou jednoduchost.
Jejich umístění určovala příjezdová cesta, sousední pozemek a les. Ani ony proto nepůsobí jako náhodně rozmístěné zahradní objekty, ale jako součást jednoho celku.
Ve Zlíně je téměř všechno památkově chráněno. A přesto existuje prostor pro novou architekturu. „Chceme, aby bylo na první pohled jasné, co je původní a co současné,“ říkají architekti Pavel Šánek a Monika Zvonková z ateliéru Semela Architetcs. V rozhovoru pak vysvětlují, proč je důležité nepřetírat to staré a zároveň nemít strach přidat výraz dneška. 
Baťa postavil město za 20 let. Dnešní regulace by to nedovolily, říkají architekti ze Zlína
Reality
VYŠEL LETNÍ NEWSTREAM CLUB
Sázky na růst Česka se vyplácejí. Potvrzují to lidé různých oborů a zájmů, s nimiž se můžete potkat při čtení aktuálního vydání magazínu Newstream CLUB. Česko má totiž obří potenciál, který se daří čím dál více využívat. Platí to pro investory, globální i lokální firmy, ale také pro tuzemský realitní trh. Jak se na vlně zájmu svézt, poradí letní vydání magazínu.
Na obálce magazínu jsou sourozenci se Sara a Teo Sandevovi, kteří patří ke generaci, která už nemusí volit mezi původem a zemí, kde vyrostla. Ona jde hereckou cestou, on spojuje fotbal, studium a rodinný byznys. Oba ale dobře vědí, že jejich největší výhodou je právě mix českého zázemí a balkánských kořenů.
Aktuální vydání se věnuje právě sázkám na Česko z mnoha pohledů: z pohledu investorů drobných i institucionálních, ale i z pohledu lidí, kteří se snaží zemi posunout dál. K nim patří například Petr Dvořák, který shání soukromé prostředky na spolufinancování stavby nové pražské filharmonie, nebo investor Marek Dospiva.
Česko se také stává čím dál větším lákadlem pro zahraniční firmy, které zde mají vývojová centra. Důvodů je celá řada, ale klíčové jsou pro globální firmy tři věci: vhodná geografická poloha, bezpečnost, a hlavně silné technické zázemí, díky kterému tu mohou pracovat na nejpokročilejších inovacích.
To potvrzuje například šéf globální technologické společnosti Everpure Charlie Giancarlo, který působil v největších firmách světa, stál u zrodu internetu a nyní se věnuje datovým úložištím. Rozhovor s ním také přináší letní vydání magazínu Newstream CLUB.
A rostoucí zájem nadnárodních firem o možnost působit v Česku potvrzuje také Tomáš Partsch z CTP, který vysvětluje, jak se z Brna stává evropské Silicon Valley.
Dvanácté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji, distribuci zajišťuje Send. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na newstream.cz.
