Žádné miliardové projekty. Nejzajímavější architektura dnes roste i v obcích o pár stovkách obyvatel

Jedna dobrá stavba může v malé obci změnit mnohem víc než další developerský projekt ve velkém městě. Současné realizace v Nesvačilce, Psárech, Louňovicích, Fulneku nebo Valašských Příkazech ukazují, že architektura se v Česku stává otázkou lokálního sebevědomí.

Když se mluví o současné české architektuře, nejčastěji se skloňují Praha, Brno, velcí investoři, nové čtvrti a drahé rezidence. Jenže stále zajímavější příběh se odehrává jinde. V malých městech a obcích, kde jedna dobře navržená stavba dokáže změnit každodenní život výrazněji než další prémiový bytový dům v metropoli.

V Nesvačilce na Brněnsku, obci s 346 obyvateli, vznikla Kaple Panny Marie Bolestné. Ve Valašských Příkazech, které mají podle obecních údajů jen 306 obyvatel, zase stojí centrála a showroom společnosti Janošík. V Psárech a Dolních Jirčanech dostali novou hasičárnu. V Louňovicích svazkovou školu. Ve Fulneku školku. V Boršově nad Vltavou znovu ožil starý mlýn. A ve Vimperku se proměnily pivovarské terasy.

Zároveň nejde o náhodný soupis pěkných staveb, některé ocenila i mezinárodní odborná porota České ceny za architekuru. Nejde ale jen o hezké stavby mimo velká města. Je to nový typ lokální investice. Obce, firmy i komunity začínají chápat, že kvalitní architektura není náklad navíc, ale způsob, jak zvýšit hodnotu místa, jeho atraktivitu i sebevědomí. 

Kaple v obci, kde žijí stovky lidí

Nejvýraznějším symbolem tohoto posunu je Kaple Panny Marie Bolestné v Nesvačilce. Malá obec na Brněnsku má podle vlastních údajů 108 domů a 346 obyvatel. Přesto zde vznikla stavba, která nemá ambici být jen lokální. Je střídmá, dřevěná, pracuje se světlem a duchovním prostorem, ale zároveň ukazuje, že i velmi malá obec může mít současnou architekturu evropské úrovně.

Na podobných stavbách je důležité, že neřeší jen funkci. Kaple v malé obci je také otázkou identity. Dává místu nový bod, ke kterému se lidé mohou vztahovat.

Valašské Příkazy: firemní sídlo místo anonymní haly

Ještě překvapivější příklad nabízí Valašské Příkazy. Podhorská obec leží mezi Bílými Karpaty a Vizovickými vrchy a má něco málo přes tři stovky obyvatel. Právě tady vznikla centrála a showroom společnosti Janošík.

Na první pohled by se mohlo zdát, že firemní sídlo v malé obci bude jen další výrobní nebo administrativní hala. Jenže tento projekt ukazuje opak. Podle hodnocení odborné poroty proměnil obyčejnou halu v architekturu propojenou s okolní krajinou a zároveň odpověděl na zadání showroomu minimalistických designových produktů.

To je pro české regiony podstatná zpráva. Kvalita veřejného prostoru totiž nevzniká jen z obecních peněz. Utvářejí ji i místní firmy. Pokud si regionální podnikatel nepostaví anonymní krabici za obcí, ale sídlo, které respektuje krajinu a zároveň ukazuje ambici firmy, mění tím obraz místa stejně silně jako obecní investice.

Hasičárna jako nová obecní důstojnost

Další typ stavby, který ukazuje sílu architektury v menších obcích, je hasičská zbrojnice pro Psáry a Dolní Jirčany. Na papíře jde o technickou budovu občanské infrastruktury. V praxi ale podobné stavby často fungují jako důležitý bod komunitního života.

Tady se architektura neopírá o okázalost. Odborná porota ocenila, že stavba vychází z dobře známého tvarosloví stodoly, ale překládá ho do současného jazyka. Průsvitný polykarbonát a dřevo z ní dělají objekt, který je praktický, střídmý a zároveň jasně čitelný.

Hasičárna pak není jen garáž pro techniku, ale budova, která dává veřejnému prostoru důstojnost a obci novou tvář.

Školy a školky jako nejsilnější investice

Velká část dobré regionální architektury dnes vzniká kolem vzdělávání. Ve Fulneku stojí nová mateřská škola, v Louňovicích svazková základní škola LOŠBATES a v Berouně základní a mateřská škola VIA. Všechny tři stavby ukazují, že kvalita školy není jen otázkou kapacity, ale také prostředí, ve kterém děti tráví velkou část dne.

Fulnecká školka je příklad veřejné stavby, která pracuje s terénem, zahradou a detailem. Ministerstvo pro místní rozvoj ji popisuje jako budovu zasazenou do rozsáhlé zahrady, která přirozeně navazuje na okolní krajinu.

Louňovická škola je zase důležitá tím, že nejde jen o stavbu jedné obce. Svazkové školy jsou odpovědí na problém, který řeší mnoho menších sídel v zázemí velkých měst: děti přibývají, kapacity nestačí a jednotlivá obec často sama nedokáže postavit kvalitní školu. Když se ale obce spojí, může vzniknout stavba, která řeší praktický problém a zároveň nastavuje vyšší architektonický standard.

Starý mlýn, pivovarské terasy a druhý život míst

Vedle novostaveb je silným regionálním tématem také obnova starších objektů. Rekonstrukce Žitného mlýna v Boršově nad Vltavou nebo revitalizace Pivovarských teras ve Vimperku ukazují, že menší města a obce mají často obrovský potenciál v tom, co už dávno stojí. Jen to potřebuje nový program a citlivý zásah.

Právě tady se regionální architektura liší od mnoha developerských projektů ve velkých městech. Nezačíná na prázdném pozemku. Pracuje s pamětí místa, starými zdmi, stopami výroby, průmyslu nebo každodenního života. Když se to podaří, nevzniká jen hezká rekonstrukce. Vzniká nové ohnisko obce nebo města.

Architekt Kamil Mrva: V Praze, Brně a pár velkých městech už architektura dýchá

Leaders

Jeho ateliér působí převážně v Moravskoslezském kraji. Staví rodinné domy, rekonstruuje a revitalizuje brownfieldy. Architekt Kamil Mrva. Loni mu vyšla kniha, ve filmu objíždí v Porsche 911 svoje realizace. Snímek se jmenuje Muž, který sázel domy. A není to nijak nadnesené. Kamil Mrva má se svým ateliérem na kontě pětistovku menších i větších projektů. Většina z nich pak stojí v Moravskoslezském kraji.

Petra Nehasilová

Přečíst článek