Polovina Čechů netuší, kolik vody spotřebuje. Účet je probere až jednou za rok
Spotřebu vody sleduje méně než polovina domácností. Ve městech je situace ještě horší. Podle Barbary Kotulánové ze společnosti Wavin nestačí apelovat na kratší sprchování. Klíčem jsou chytřejší domy, retenční systémy a lepší práce s dešťovou vodou.
Hospodaření s vodou se v českých domácnostech stále častěji dostává do pozornosti nejen kvůli ekologii, ale také kvůli rostoucím nákladům a častějším obdobím sucha. Přesto velká část lidí nemá přesný přehled o tom, kolik vody skutečně spotřebuje.
Průzkum společnosti Wavin, který proběhl na jaře 2026 mezi veřejností a odborníky z řad projektantů a instalatérů, ukázal, že svou spotřebu vody sleduje 42 procent respondentů. Tedy méně než polovina. „Je to alarmující nález. Předpokládala jsem, že to bude trošku víc,“ říká Barbara Kotulánová ze společnosti Wavin.
Podle ní ale výsledky nelze vysvětlovat pouze přístupem jednotlivých domácností. Důležitou roli hraje také to, v jakém domě člověk bydlí a zda vůbec má možnost získat průběžné informace o své spotřebě. „Jde o to, zda nám budova, ve které žijeme, vůbec dovolí sledovat reálnou spotřebu,“ dodává.
Zájem Čechů o vlastní studny roste. Důvodem je sucho, ekonomika i snaha nebýt závislý na veřejném vodovodu. Jenže hladiny podzemní vody v některých oblastech klesají a nový vrt nemusí být řešením. „Spousta novostaveb si pořídila vrt pro strýčka příhodu, který pak téměř nevyužívá,“ říká Barbora Topinková, místopředsedkyně výkonné rady České asociace hydrogeologů.
Za vrt dáte statisíce. Voda ale není jistá, varuje hydrogeoložka
Reality
Domácnosti spoléhají hlavně na jednoduchá opatření
Mezi nejběžnější způsoby úspor patří kratší sprchování nebo používání sprchy místo vany. Rozšířené jsou také perlátory či úspornější baterie. Právě jednoduchost nejčastějších opatření Kotulánovou při vyhodnocování průzkumu zaujala.
„Vzpomněla jsem si na svoje dětství. Je to stejné šetření, jaké mi bylo doporučováno už jako dítěti. Žijeme v době AI, moderních technologií a aut, která prakticky jezdí sama, a pořád toto považujeme za největší úsporu, kterou můžeme udělat,“ říká.
Vedle změny osobních návyků přitom existují i technická řešení, která umožňují snižovat spotřebu pitné vody na úrovni celé budovy. Jde například o zachytávání dešťové vody a její využívání k zalévání nebo ke splachování toalet.
Pomoci může také přesnější a průběžné měření. Pokud člověk vidí spotřebu přímo v litrech a v reálném čase, může podle Kotulánové na své chování reagovat podstatně rychleji než v případě vyúčtování, které dostane jednou za několik měsíců.
Desítky let fungovala bez problémů, teď vody ubývá. Podobnou zkušenost má stále více majitelů starších studní a studnařské firmy hlásí prudký růst poptávky po čištění a prohlubování.
Voda mizí do hloubky. Majitelé studní řeší problém, který desítky let neznali
Money
Ve městech je sledování spotřeby obtížnější
Rozdíly jsou patrné také mezi jednotlivými typy domácností. Podle průzkumu vůbec nesleduje svou spotřebu vody 52 procent obyvatel měst. Ani to podle Kotulánové nemusí znamenat, že by se městské domácnosti o spotřebu nezajímaly. Lidé často bydlí v nájemních bytech nebo domech, kde nemají přístup k průběžným údajům. „Kdo reálně porovnává, proč je jeho spotřeba jiná než loni, pokud tam není nějaký obrovský finanční skok?“ říká.
Nové developerské projekty už podle ní začínají hospodaření s vodou řešit systematičtěji. Do návrhů vstupují prvky modro-zelené infrastruktury, retenční střechy, systémy pro zachytávání srážkové vody nebo retenční nádrže.
„Moje přání by bylo, aby developerské projekty už od začátku počítaly s tím, že budou dešťovou vodu zadržovat a nějakým způsobem ji využívat, ať už na zalévání, nebo na splachování,“ říká Kotulánová.
Také Pražské vodovody a kanalizace musely loni čelit drahým energiím. Zvýšené náklady ale přenesly na své zákazníky až letos, kdy jim v lednu zvýšily ceny vodného a stočného téměř o pětinu. 
Pitná voda Pražanům letos podražila. Její spotřeba klesá
Zprávy z firem
Vodu lze v budově využít opakovaně
Zachytit dešťovou vodu je pouze jednou částí řešení. Druhou je možnost ji přímo využít v provozu domu. Pokud se s takovým systémem počítá už při projektování, mohou mít budovy oddělené rozvody a například ke splachování toalet používat dešťovou vodu místo vody pitné.
Kotulánová připomíná zkušenost z Belgie, kde se s podobným řešením setkala ve velkém hotelu. Na toaletách byly cedulky informující hosty, že se ke splachování využívá zachycená dešťová voda.
Když o systému následně mluvila s kolegy z dalších evropských zemí, jejich reakce byla stručná: „No ale to je normální.“
Podle Kotulánové jde o příklad rozdílu mezi Českem a některými dalšími evropskými zeměmi, kde jsou podobné systémy již běžnější.
Také česká legislativa se ale podle ní v posledních letech posouvá směrem k většímu zadržování dešťové vody. Některá města už při nové výstavbě požadují, aby budovy s hospodařením se srážkovou vodou počítaly.
Společnost Wavin je globálním lídrem v oblasti vodovodních technologií. Krom jiného to znamená, že navrhuje technologické systémy přinášející udržitelné hospodaření s dešťovou vodou ve městech a obcích. Takzvaná modro-zelená infrastruktura dokáže nejenom zadržet dešťovou vodu v budově či kolem ní, ale zároveň ji zpětně využít. Přesně to tuzemská města potřebují v boji s klimatickou změnou.
Voda je zásadním klimatizačním prvkem, říká Zdeněk Stránský z Wavin
Reality
Voda je pro domácnosti samozřejmostí
Jednou z překážek většího zájmu o hospodaření s vodou může být paradoxně dobře fungující česká vodárenská infrastruktura. „Vnímáme vodu jako neviditelnou komoditu. Otočím kohoutkem a voda tam vždycky je,“ říká Kotulánová.
V městském prostředí se lidé podle ní jen zřídka setkávají se situací, kdy by voda nebyla dostupná. Jinou zkušenost mohou mít majitelé rodinných domů, kteří využívají studny nebo retenční nádrže a během suchých období přímo vidí, kolik vody mají k dispozici.
Právě vývoj počasí podle Kotulánové ukazuje, že dostupnost vody není možné považovat za samozřejmost i do budoucna.
„Může se nám stát, že vodu mít nebudeme. Myslím si, že počasí nám napovídá, že něco přichází,“ říká. Podle ní je proto větší využívání retenčních systémů a modro-zelené infrastruktury důležité nejen z ekologického hlediska, ale také pro dlouhodobou odolnost měst.
Kvalitu vody řešíme více než potrubí
Průzkum zároveň ukázal rozdíl mezi zájmem domácností o kvalitu vody a jejich znalostí samotných rozvodů. Sedm z deseti respondentů řeší kvalitu vody, kterou mají doma. Pouze tři z deseti ale vědí, jak vypadá jejich potrubí nebo kudy voda do domácnosti přichází. „Řeším jenom to, co mi vyteče z kohoutku, ale už neřeším ten vnitřek. Čím to přeteče?“ shrnuje Kotulánová.
Důležitou roli proto podle ní mají projektanti a instalatéři. Právě oni rozhodují o tom, jak budou rozvody navrženy a zda bude možné v budově pracovat například s dešťovou nebo šedou vodou.
Češi u hypoték stále více dokládají energetickou náročnost budov, jenže 60 procent nemovitostí se stále prodá bez průkazu. Bankéři proto volají po veřejné databázi energetických štítků. 
Neúsporné budovy? Nové hypotéky s energetickými průkazy letos vzrostly ke 40 procentům
Money
Z průzkumu přitom vyplynulo, že odborníci sami tato řešení používají výrazně častěji. Projektanti a instalatéři podle Kotulánové využívají dešťovou vodu ve svých domácnostech třikrát častěji než běžná populace. „Když oni mohou, můžeme všichni. Stačí to dát do projektu na začátku,“ říká.
Důležitou motivací zůstávají peníze
Vedle ekologických důvodů hraje při rozhodování domácností významnou roli také ekonomika. Problémem podle Kotulánové je, že informace o skutečné ceně spotřebované vody přichází často až s velkým časovým odstupem. Roční vyúčtování může domácnost přimět ke změně chování, po několika týdnech se ale lidé snadno vrátí ke starým návykům.
„Češi opravdu nad vodou přemýšlejí. Není jim lhostejná, ale nemají na to ty nástroje,“ říká.
Podle ní proto bude stále důležitější, aby moderní budovy umožňovaly průběžně sledovat spotřebu a zároveň už při návrhu počítaly s efektivnějším využíváním jednotlivých zdrojů vody. Jako jednoduchý příklad uvádí zalévání zahrady. „Zalévat zahradu pitnou vodou, to je, jako kdybych šla do supermarketu, koupila si tam lahev a vylila ji třeba na auto,“ říká.
Změna podle ní nemusí začínat složitými technologiemi. Prvním krokem může být samotná úvaha o tom, kde je skutečně nutné používat kvalitní pitnou vodu a kde může posloužit jiný zdroj.
„I malý krůček pomáhá. Voda je vzácnost a my můžeme být strašně rádi, že ji máme. Máme jí zatím dostatek, ale pojďme udělat všechno pro to, abychom jí měli dostatek i do budoucna.“
Barbara Kotulánová byla hostem podcastové série Newstream Byznys Talks. Aktuální epizoda se spouští v úvodu tohoto článku. Najdete ji také na oblíbených podcastových platformách. Jsme na Spotify i Apple Podcasts. Hezký poslech.
Nadcházející zimní měsíce mohou nemilosrdně poukázat na nedostatečné zateplení domu a odhalit i další problémy, spojené i s možnými vyššími účty za energie. Co s tím? Jedním z řešení může být možnost využití státního programu Nová zelená úsporám. Ten pomůže s výměnou starých kotlů, instalací fotovoltaiky nebo úsporného systému na ohřev vody ale třeba i s výstavbou pasivního domu nebo vybudováním zelené střechy.
Zateplení domu či instalace fotovoltaiky. Víme, jak získat nejvíce peněz na zelenou energii
Money
Vychází podzimní Realitní Club
Vychází nové podzimní číslo magazínu Realitní Club. Společným jmenovatelem čísla jsou investice. Nejen ty finanční, ale také investice do kvalitního návrhu, dobré lokality a dlouhodobě fungujícího města.
Na obálce jsou architekti Jaroslav Wertig a Boris Redčenkov ze studia A69. V titulním rozhovoru upozorňují na paradox současného bydlení, kdy se z bytů stále častěji stává investiční produkt a prodejní metry mohou dostávat přednost před kvalitou každodenního života.
O byznysu kolem kulturních nemovitostí mluví Albert Čuba, zakladatel ostravského Divadla Mír. V rozhovoru popisuje, jak kolem kultury vybudoval fungující podnikatelský model a proč už jsou banky ochotné financovat i divadelní nemovitosti.
O největších developerských investicích mluví v magazínu Rudolf Vacek, šéf Penta Real Estate. Popisuje proměnu pražských brownfieldů, budoucnost Bubnů i projekty na Florenci, Budějovické nebo Vítězném náměstí.
Hlavní téma čísla se vrací také k nejtradičnější české realitní investici – bytu na pronájem. Češi totiž dál považují nemovitosti za jednu z nejjistějších cest, jak dlouhodobě uložit peníze. Jenže investiční byt už není automat na peníze. Ceny výrazně vzrostly, financování je dražší a čistý výnos z nájemného se u běžného bytu často pohybuje jen kolem tří procent. Do výsledku navíc stále více promlouvají náklady na opravy, kvalita domu, správa, nájemníci i přísnější podmínky financování.
„Doba, kdy byl investiční byt téměř automaticky dobrou investicí, končí. Dnes mnohem víc rozhoduje kvalita, lokalita a dlouhodobá udržitelnost projektu. Právě na to se nové číslo Realitního Clubu dívá z pohledu architektů, developerů i investorů,“ říká Petra Nehasilová, šéfredaktorka magazínu Realitní Club.
Magazín Realitní CLUB. Digitální verzi magazínu si můžete objednat na stránkách newstream.cz, distribuci tištěného magazínu zajišťuje Send.
