Voliči odvolili, politici se domluví. Tři příběhy komunálních voleb z Moravy
Voliči odvolili, skutečný boj o moc ale začíná až teď. Jak se jejich vůle může při povolebním vyjednávání rozmělnit, ukazuje na příkladu Vsetína, Olomouce a Havířova analytik a bývalý ředitel Transparency International ČR David Ondráčka.
Komunální volby mají fázi kampaně, samotný volební víkend a pak vyjednávání koalic. Vybral jsem si 3 města z Moravy jako malé sondy do komunální politiky, Vsetín, Olomouc a můj rodný Havířov. Celostátní média řeší složení radnice v Praze, ale řada obdobných jednání aktuálně probíhá po celé republice. A jsou to příběhy, které se lidí přímo dotýkají, podle nich většinou chápou politiku jako celek.
Moravský komunál: Hlas lidu, počty politiků
Je jasné (a trochu i pochopitelné), že se hodně řeší, jak se slepí složení magistrátu v Praze, jestli Hlaváček vezme jen ODS, nebo i někoho dalšího. Ale taková vyjednávání aktuálně probíhají v mnoha městech po celé republice, jen nejsou na radaru a média moc nezajímají. Ale lidi v těch městech to naopak zajímá hodně, to je jejich přímá zkušenost s politikou, vidí, kdo s kým uzavřel dohodu, kdo dodržel slovo a kdo ne.
Komunální politika je založená na vyjednávání a sestavování koalic, je to její legitimní součást. Ale politická dohoda by neměla být jen matematickou operací, při níž se sečtou mandáty a rozdělí funkce. Měla by mít také srozumitelnou politickou logiku, kterou dokážou její aktéři vysvětlit voličům. Pokud se komunální politici domluví na pozicích bez ohledu na vůli voličů, jen to prohloubí dost rozšířený pocit, že politici voliče nepotřebují a své zájmy si vždy ohlídají. Vítěz komunálních voleb nemá automaticky vládnout, ale složení povolební koalice musí být politicky obhajitelné i před voliči. Pokud se mezi předvolebními sliby a povolební realitou rozevře příliš velká propast, lidé nabývají dojmu, že tam už na jejich názoru nezáleží.
Primátor nosí řetěz, skutečná moc se ale dělí jinde. Po komunálních volbách se totiž nehraje jen o radnice, ale především o miliardové městské firmy, jejich vedení a veřejné zakázky. Kdo získá klíče od městského majetku a proč by to mělo voliče zajímat víc než jméno primátora? 
David Ondráčka: Komunální volby nejsou o primátorovi, jsou o klíčích od městských firem
Názory
Vsetín mění starostu, Olomouc ředí odpovědnost, Havířov couvá
Vybral jsem si tři moravská města jako malou sondu do komunálních voleb: Vsetín, Olomouc a můj rodný Havířov. Tři města, tři odlišné příběhy a různé aspekty komunálu. V jednom městě končí dlouhá éra výrazného politika, ale změna se bude muset teprve prokázat. Ve druhém městě hrozí, že se odpovědnost rozpustí v příliš široké koalici. Ve třetím může být volební posun oslaben povolební dohodou, která zachová dosavadní mocenské pozice.
Vsetín: Konec éry Čunka
Jiří Čunek stál s přestávkami v čele města téměř 15 let a jeho odchod znamená konec výrazné politické éry. Jeho autoritativní, egocentrický styl řízení města (a dřív i Zlínského kraje) narazil, Vsetín už nebude politickým majetkem jednoho muže. Nové uskupení VS21 získalo 40 procent hlasů a 10 z 21 mandátů. To je jasná chuť po výrazné změně, lidi chtěli něco úplně jiného. Prohrála představa, že dlouholetá osobní dominance na radnici může pokračovat automaticky. Vyměnit starostu je snadné.
Změnit způsob vládnutí je podstatně těžší. Rozhodující bude, jak bude nakládat s městským majetkem, jak bude rozhodovat o investicích, jak otevřeně bude komunikovat s občany a zda si dokáže udržet vlastní politickou odpovědnost.
Komunální politika není jen o opravách chodníků, nových školách a investicích. Pro opoziční zastupitele může znamenat také čtyři roky přehlasovaných návrhů, sporů, osobních útoků a osamělosti. 
David Ondráčka: Manuál opozičního zastupitele. Ptej se, prohrávej a vydrž
Názory
Olomouc: Koalice široká tak, že se v ní odpovědnost ztratí
Olomouc nabízí jiný problém. Do zastupitelstva se dostalo 8 stran a uskupení, a mnohá jsou dál ještě složené koalice dalších stran, dohromady jich je asi tak 15. Sestavení většiny připomíná složitou politickou skládačku. Výsledkem může být široká koalice, která zahrne velkou část politického spektra, pravděpodobná je velmi široká koalice kdekoho s kdekým. Takové uspořádání se obvykle prodává jako záruka stability a schopnosti domluvit se napříč stranami. Najít pak v takové radě skutečnou odpovědnost je umění takřka nemožné.
Jenže široká koalice není automaticky široká shoda. Může to být také způsob, jak rozdělit funkce mezi co nejvíce aktérů a odsunout zásadní programové spory na neurčito. Každý dostane nějakou pozici, nějaký díl odpovědnosti. A když se pak něco nepovede, každý může vysvětlovat, že rozhodnutí bylo kolektivní, že kompromis zkrátka neumožňoval lepší řešení.
Tento příběh ukazuje jiné velké riziko komunální politiky. Mnoho subjektů v zastupitelstvu není automaticky problém, ale sestavit funkční vedení města, jasné priority a odpovědnost je mnohem těžší. V Olomouci tak bude důležité sledovat nejen to, kdo se stane primátorem a kdo obsadí radu, ale také obsah koaliční smlouvy, rozdělení kompetencí a konkrétní závazky. Pokud budou příliš obecné, odpovědnost nebude. A jestli bude mít každý koaliční partner právo veta na všechno, čtyři roky se nic zásadního nerozhodne.
Premiérovi někdo napíše na Facebook, že se mu nelíbí rozsudek v konkrétní kauze. Babiš obratem, bez přemýšlení (je to přece manažer, co maká, nemá čas na přemýšlení), posílá sms svému ministru spravedlnosti, řešte to okamžitě, pán minister.
David Ondráčka: „Dejte mu víc“. Aneb trestní politika přes SMS
Názory
Havířov: Voliči volili změnu. Politici se domluvili po svém
V Havířově, mém rodném městě, má povolební vyjednávání další rozměr. Předchozí vedení města zasáhla korupční kauza manipulací a provizí kolem městských bytů, v níž čelí policejním obviněním i někteří lidé z minulé městské rady. Samotné obvinění samozřejmě není rozsudek a o vině rozhodnou soudy, ale reálně těm lidem hrozí tvrdé tresty. A pochopitelně to bylo součástí voleb.
Občané potřebují vidět, že platí pravidla, kontrolní mechanismy i způsob nakládání s veřejným majetkem. Městské byty nejsou kořist, kterou si mají rozdělit vítězové politických jednání. Jsou veřejným majetkem, o němž se musí rozhodovat podle jasných, kontrolovatelných a spravedlivých pravidel. To platí i pro městské zakázky, městské firmy a další majetek.
V Havířově se tento mechanismus projevil poměrně jasně. Hnutí Havířov sobě, které v minulých volbách získalo kolem 14 procent hlasů a sedm mandátů, tentokrát výrazně posílilo, získalo 27 procent a třináct mandátů. ANO naopak kleslo zhruba z 32 na 26 procent, z 15 na 13 mandátů. Voliči vyslali signál, že chtějí změnu a že ty stejné (obviněné) politiky už nechtějí. Havířov sobě se z opozičního uskupení stalo nejsilnější volební silou.
Na radnici se změnilo všechno. Tedy vlastně nic
A teď po volbách to vypadá, že ODS a lidovci podpoří pokračování spolupráce s ANO, místo aby využili možnosti změnit dosavadní poměry. Pokud strany, které se před volbami hlásí k politické alternativě a nakonec otočí a pomohou udržet dosavadní mocenské uspořádání, měly by být schopné vysvětlit proč. V kampani mluví o změně, odpovědnosti a nové politické kultuře, ale po volbách se vše vrátí do starých kolejí? Tohle znechucuje lidi: předvolební soutěž je divadlo a skutečná politika se odehrává v zákulisí. A tohle je také součást českého komunálu.
