David Ondráčka: „Dejte mu víc“. Aneb trestní politika přes SMS

Premiérovi někdo napíše na Facebook, že se mu nelíbí rozsudek v konkrétní kauze. Babiš obratem, bez přemýšlení (je to přece manažer, co maká, nemá čas na přemýšlení), posílá sms svému ministru spravedlnosti, řešte to okamžitě, pán minister.

Ministr spravedlnosti je poslušný a loajální (a není hloupý), nechce dostávat celé noci další zběsilé sms, kdy už něco jako bude. Chce se taky jako každý slušný člověk normálně vyspat, a tak začne do veřejného prostoru pouštět zkušební balónky. Ví, že se mu budou kámoši z justice asi trochu smát, ale kdo nezažil noční SMS, ať hodí mobilem. To je běžný a dost obskurní způsob mechanismu fungování současné vlády, ale podívejme se víc, jak a kdo má definovat trestní politiku, to je seriózní a vůbec ne banální věc.

Politik může říct, co chce trestat. Nemůže říct, koho má odsoudit 

Každá vláda má samozřejmě právo definovat své priority v oblasti trestní politiky. Musí to ale mít nějakou míru a mělo by to vycházet z dat, trendů a reálných problémů, ne z momentálního veřejného pohoršení a pocitů. A hlavně by měla vědět, že samotné přitvrzení trestů ještě neznamená, že se něco vyřeší. Trestní politika je trochu jako řízení lodi, důležité je vědět, kam pluje a co je pod hladinou.

„Není to dobrý signál.“ Pavel varoval před zpochybňováním justice po výpadu vlády proti Ústavnímu soudu

Politika

Prezident Petr Pavel varoval před tím, aby politici podkopávali důvěru veřejnosti v soudy a právní stát. Označování justice za podjatou, zpolitizovanou nebo aktivistickou podle něj vysílá nebezpečný signál. Jeho slova přicházejí krátce poté, co vláda kvůli sporu o summit NATO obvinila soudce Ústavního soudu Pavla Šámala ze soudního aktivismu.

nst

Přečíst článek

Politik, ministr spravedlnosti může zadat analýzu, porovnat judikaturu, sledovat trendy v recidivě, pracovat s kriminology a následně navrhnout změnu pravidel. Ministr se může pokusit ovlivnit i to, jak se trestní právo používá v praxi, třeba aby státní zástupci častěji napadali podle něj nepřiměřeně mírné rozsudky. Jeroným Tejc sám mluví o tom, že některé rozsudky jsou z pohledu „běžného selského rozumu“ nepochopitelné.

Systém je úzce propojený

A trestní politika se neodehrává jen v soudních síních. Vláda ji může významně ovlivňovat přes policii, její vedení, personální nastavení a priority, které policie skutečně prosazuje. Státní zástupce může chtít nějakou věc vyšetřovat, ale bez kvalitní policejní práce se daleko nedostane. A soudce nakonec řeší jen to, co před něj někdo přinese. Právě proto je důležité rozlišovat mezi legitimním politickým nastavením směru a politickým řízením jednotlivých kauz.

Navíc vláda může ovlivnit trestní politiku přes policii a její šéfy, což se často děje. Pokud bude chtít státní zástupce něco šetřit, ale nemá k tomu oporu v policii, tak je nahraný. A soudce už řeší jen to, co mu přistane na stole. Ten systém je propojený, nikdy nežije ve vakuu a sleduje, odkud fouká vítr.

Vláda může určovat směr. Nemůže objednávat rozsudky

Vláda nemůže dávat justici seznam oblastí, do kterých se nemá dívat. Tedy například: hlavně nevyšetřujte korupci, praní peněz, podezřelé prodeje obecního majetku nebo změny územních plánů ve prospěch developerů. To už není definování trestní politiky, ale politická ingerence do konkrétního výkonu justice. Bohužel část politiků má stále představu, že když se některé věci přestanou vyšetřovat, bude více klidu. Přesně tady ale vede hranice mezi legitimní politickou prioritou a snahou vytvořit si pohodlné hřiště pro vlastní kšefty.

Tejc chystá velký zásah do justice. Sloučení soudů má ušetřit stovky milionů ročně

Politika

Ministerstvo spravedlnosti připravuje výraznou reformu soudní soustavy. Slučování okresních soudů má podle ministra spravedlnosti Jeronýma Tejce (za ANO) přinést úspory v řádu desítek až stovek milionů korun ročně. Řekl to v rozhovoru pro Českou televizi.

nst

Přečíst článek

Mezi trestní politikou a politickým tlakem je tenká čára

Úplně legitimní je, když vláda řekne, že sexuální násilí považuje za mimořádně závažný společenský problém a chce, aby na něj trestní politika odpovídajícím způsobem reagovala. Nebo že určitý typ násilné kriminality roste či má závažné dopady a stát na to musí reagovat. Vláda může měnit zákony, navrhovat úpravy trestních sazeb, nastavovat priority a otevřeně o nich diskutovat s odbornou veřejností. Nemůže ale soudcům ani státním zástupcům nařídit, jak mají rozhodovat konkrétní případy. To je podstata jejich nezávislosti. 

Stejně problematické je vytvářet atmosféru, v níž jsou státní zástupci či soudci veřejně káráni za rozhodnutí, která se politikovi nebo veřejnosti nelíbí. Nezávislost justice totiž neznamená, že justice nesmí být kritizována. Znamená, že kritika nesmí být převlečeným mechanismem, kterým se někdo snaží dosáhnout konkrétního rozhodnutí.

David Ondráčka: Stát se nekrade, stát se obsazuje. Babiš už začal

Názory

Znáte ten vtip, jak přijdou za Babišem Tykač a Strnad, že by chtěli koupit Česko. A on se směje a říká: „Ale chlapi, do paroma, veď ja teraz nič nepredávám.“ No, on skutečně nic neprodává, ale naopak přebírá, provádí cílenou akvizici státu. A to dnešní přebírání státu (ono state capture) probíhá poměrně rychle, systematicky a pochopitelně se zaměřuje na hlavní kořist, na státní firmy a státní fondy. Největší mocenská operace se nemusí odehrát jediným velkým rozhodnutím. Stačí postupně obsadit státní firmy, fondy a instituce lidmi, kteří vděčí za své pozice politické či ekonomické moci. Právě tak může vypadat takzvaný state capture.

David Ondráčka

Přečíst článek

Trestní politika podle Facebooku

Trestní politika nikdy nemůže vznikat jako algoritmus veřejného rozhořčení, což je v éře Babiše hlavní princip veřejné politiky. Vstupem mají být zkušenosti obětí a veřejnosti, ale také data o kriminalitě, judikatura, kriminologie, mezinárodní srovnání, recidiva, účinnost jednotlivých trestů a kapacita vězeňského systému. Pokud ministerstvo dokáže z jednotlivých případů vytvořit takto podloženou politiku, není to populismus. Pokud ale začne systémově upravovat tresty pokaždé, když se objeví mediálně silný případ a vlna dopisů rozhořčených občanů, pak se hranice mezi odpovědnou trestní politikou a populismem velmi rychle rozpíjí. 

Tenká hranice

Tady se ale dostáváme k podstatnější otázce: kdo vlastně definuje, co je přiměřený trest? Ministr reaguje na konkrétní medializované případy, veřejné pobouření a podněty občanů. Trestní politika je legitimní politická agenda. Problém začíná ve chvíli, kdy se z jednotlivých emotivních případů začne odvozovat obecné pravidlo pro celý trestní systém. Tady se ale dostáváme k podstatnější otázce: kdo vlastně definuje, co je přiměřené trestání.

Další komentáře Davida Ondráčky

David Ondráčka: Dotace stále v mlze, poradci za závěsem

Názory

Kdo bere dotace, kdo radí ministrům a za kolik? U veřejných peněz by mělo být jasno, realita je ale jiná. Stát místo větší transparentnosti znovu „zatahuje závěsy“.

David Ondráčka

Přečíst článek