David Ondráčka: Manuál opozičního zastupitele. Ptej se, prohrávej a vydrž
Komunální politika není jen o opravách chodníků, nových školách a investicích. Pro opoziční zastupitele může znamenat také čtyři roky přehlasovaných návrhů, sporů, osobních útoků a osamělosti.
V komunálních volbách kandiduje letos skoro 200 tisíc lidí, pozoruhodné číslo. Všichni ti lidé chtějí něco změnit, spravovat obec, postavit školu, opravit chodníky, přivést investice, hlídat rozpočet, podpořit místní kulturu, děti, sport nebo prostě dělat místní politiku trochu jinak. Ale milí kandidáti, pokud skončíte v opozici, připravte se na čtyři roky osamělosti. Opoziční komunální politika v Česku nebývá veselá disciplína.
Komunální demokracie po česku
Protože jako opoziční zastupitel velmi rychle zjistíš, že otázky nikdo nemá rád, ale občas je potřeba zjistit, proč tam vlastně jsou. Otázkami městu jen škodíš, tohle uslyšíš dost často, jsi kazišuk, potížista. Celý text má jen nasvítit tento aspekt komunálu, který jsem v praxi zažil tisíckrát. Není to důvod nekandidovat, jen je dobré být připraven a nejít do toho úplně naivně. A samozřejmě velká čest a respekt těm městům a zastupitelstvům, kde to funguje jinak. A takové pochopitelně jsou.
Tématem, které údajně rozhodne výsledek voleb v Praze, je nedostupné bydlení. Přinášíme přehled řešení jednotlivých politických stran. Důležitou otázkou pro volby v Praze také bude, nakolik vlastně pražské voliče nedostatek nového bydlení zajímá.
Dalibor Martínek: Rozhodne volby v Praze krize bydlení? Nejsme Berlín
Názory
Kdo se ptá, ten škodí. Manuál české komunální politiky
Zeptáš se na podmínky jednání s developerem. Ticho, obchodní tajemství, citlivá fáze jednání. Nakonec svým šťouráním narušíš pokročilá jednání a způsobíš, že investor odejde. Ptáš se, jak jsme soutěžili dodavatele opravy školy, jako fakt? A ty ne víš, že když ten výběr zpochybníš, město kvůli tobě může přijít o dotaci a ještě bude platit penále? A ta škola se pak neopraví, a bude to jen a jen kvůli tobě. Ptáš se, proč jdou všechny dotace na místní fotbal, nic nezbývá na chodník, školku, zeleň, veřejný prostor. Ty jsi jak malý, pořád dokola. Lidi chtějí fotbal a zábavu.
Když se ptáš, jsi kverulant. Když upozorňuješ na problém se zakázkou, jsi investiční kazišuk. Když chceš podklady a analýzy, zdržuješ a brzdíš rozvoj. Když kritizuješ odměny v městské firmě, jen závidíš. A když se ti nelíbí, že tam radnice dosazuje svoje lidi bez potřebné kvalifikace, dostaneš geniální odpověď: vyhraj příště volby a dosaď tam zase svoje lidi. Komunální demokracie po česku, v kostce.
Znáte ten vtip, jak přijdou za Babišem Tykač a Strnad, že by chtěli koupit Česko. A on se směje a říká: „Ale chlapi, do paroma, veď ja teraz nič nepredávám.“ No, on skutečně nic neprodává, ale naopak přebírá, provádí cílenou akvizici státu. A to dnešní přebírání státu (ono state capture) probíhá poměrně rychle, systematicky a pochopitelně se zaměřuje na hlavní kořist, na státní firmy a státní fondy. Největší mocenská operace se nemusí odehrát jediným velkým rozhodnutím. Stačí postupně obsadit státní firmy, fondy a instituce lidmi, kteří vděčí za své pozice politické či ekonomické moci. Právě tak může vypadat takzvaný state capture.
David Ondráčka: Stát se nekrade, stát se obsazuje. Babiš už začal
Názory
Máme pro tebe komisi, a teď už buď zticha
Ale neboj, abys neřekl, že nejsme grandi, nějakou funkci dostaneš. Můžeš třeba vést komisi pro heraldiku nebo je teď volná komise pro pěší a bezbariérovost, když pořád tak řešíš ty chodníky. Jako kritik dostaneš pocit, že se účastníš rozhodování. Na zastupitelstvu pak můžeš dál pokládat své dotazy. Návrh neprojde, nemáš většinu, ta tě vždy přehlasuje. Děkujeme za názor, návrh nebyl přijat. Prostě nemají chuť tím ztrácet čas. Všichni tě znají a nikdo tě neposlouchá. A po čase pochopíš, smíříš se, otupíš, unavíš se.
Kdo ti tak pomůže venku?
A na koho se s tou svou unikátní zkušeností máš obrátit ven? Místní nezávislé noviny neexistují. Lokální televizi vlastní místní podnikatel, který má s radnicí kšefty. Radniční zpravodaj vydává sama radnice a pro opozici samozřejmě vyčlení odstavec, pro vyváženost, haha. ČT regionálně řeší jen krajská města a kuriozity, na nějakou kritickou nebo nedejbože investigativní novinařinu v místě nemá prostor, a ani to nikdo po ní nechce. A poslanec za region má jiné starosti. Chce být znovu zvolen, hrát místního hlídacího psa je zábava pro nějaké aktivisty.
Předvolební průzkum má dvojí účel. Veřejnosti ukázat, jak lidé tíhnou v reálném čase k té či oné politické straně. Mají však i druhý účel. Ovlivnit vnímání voličů, a tím volební výsledek v budoucím čase. Volební průzkumy mají zajímavou vlastnost. Jsou sebenaplňující. To si politické strany uvědomují, a bojují nyní v těchto průzkumech o dobrá čísla.
Dalibor Martínek: Válka předvolebních průzkumů. Portlík se může ulítat, Hušbauer nemusí hnout brvou
Názory
Osobní útoky
Když to celé nevzdáš, přijde ta méně romantická část, osobní útoky. Malé město, velká samota. Budou o tobě mluvit v hospodě, na Facebooku, v radničních listech, sousedé tě budou pomlouvat. Někdo vysvětlí, že jsi proti nové škole, nenávidíš podnikatele, jsi závistivý a baví tě škodit. A komunál je malý, lidé se znají. Tvůj soupeř není anonymní, je to soused, člověk, kterého potkáváš u školy, v obchodě nebo na rodičovské schůzce. A někdy si něco vyslechnou i vaše děti. To už není jen politická hra, to je dost jiný sport, ne moc hezký.
S kým to musím jednat?
V zastupitelstvu zjistíš, že příští čtyři roky budeš sedět vedle lidí, se kterými by sis dobrovolně nesedl ani ve vlaku. Vedle lidí, co neslyší, neposlouchají, melou dokola to samé, jsou omezení, ideologičtí, často nenávistní, funkce chápou jako dědičné, za zásluhy. A teď se s nimi mají čtyři roky hádat o rozpočet, chodník a městskou firmu. Proboha proč, jak, co jsem komu udělal? Opoziční zastupitel bývá směs zoufalství, beznaděje, nepochopení a pocitu, že máš pravdu, ale nemáš hlasy.
Ať víte, do čeho jdete
Takže milí budoucí komunální kandidáti: připravte se. Největší výdrž v české komunální politice nemá ten, kdo nejvíc prosadí, ale ten, kdo dokáže čtyři roky pořád dokola říkat. A přežít přitom sousedy, zastupitelstvo i vlastní nervový systém.
Tohle vše není důvod nekandidovat. Naopak, každé město potřebuje lidi, co do toho jdou s nadějí, odvahou, energií, opakovaně. Každá vládnoucí parta nutně potřebuje opozici. Potřebuje někoho, kdo řekne: tenhle projekt je drahý, tahle smlouva je podivná, tenhle člověk na tu funkci nemá kvalifikaci a tady nám chybí informace. Jen je dobré vědět, že za to v českém komunálu fakt nedostaneš medaili.
