Karel Pučelík: Rakouští Svobodní si připisují historický výsledek. Klíče od moci však drží lidovci
Rakouští Svobodní poprvé v historii vyhráli parlamentní volby, budoucnost ale závisí na druhých lidovcích. Risknou vládu s pravicovými populisty? Nebo dají přednost široce rozkročené pravo-levé koalici?
Nedělní parlamentní volby v Rakousku dopadly podle očekávání, prvenství si odnáší Svobodná strana Rakouska (FPÖ). Zisk téměř 29 procent je skutečným historickým mezníkem - nejen proto, že Svobodní lehce překonali očekávání, ale triumfu se dočkali vůbec poprvé od založení kontroverzní strany (bývalými členy SS a nacisty) v padesátých letech minulého století.
Do dolní komory pronikla pětice stran. Přes šestadvacet procent si připsali lidovci (ÖVP), kteří sice od minula ztratili více než deset procentních bodů, ale relativně slušný výsledek je stále udržuje v boji o vládní křesla i post kancléře, kterým dosud zastává jejich lídr Karl Nehammer. Naopak ztráty sčítá levice – aktuální složení dolní komory bude podle politologů nejméně levicové od roku 1945. Sociální demokraté (SPÖ) dosáhli dokonce úplně nejhoršího výsledku v dějinách strany, ačkoli to znamená od posledních voleb jen kosmetické pohoršení. Utěšovat se navíc mohou tím, že ve Vídni byli s náskokem nejsilnější. Nynější vládní partner lidovců, Zelení, dopadl hůře a získal jen o lehce přes osm procent, ztratil skoro šest bodů.
Do Národní rady pak s devíti procenty vstoupí i liberální uskupení NEOS (Nové Rakousko), které je v aktuálním rozložení jakousi divokou kartou a jistě se pokusí vstoupit do vlády.
Když Donald Trump před pěti lety prohrál (ano, skutečně prohrál) prezidentské volby, ihned zkoušel různými způsoby výsledek zvrátit. Pokud nebude úspěšný i letos v listopadu, lze podle mnoha indicií očekávat, že se o to pokusí znovu. Ne zrovna intuitivní systém prezidentských voleb k tomu bohužel ponechává několik možností. Trumpův tým navíc bude lépe připravený.
Karel Pučelík: Co když Trump prohraje? Připravme se na obstrukce a pokusy o zvrácení voleb
Názory
Doprava nebo bez populistů?
Vedení FPÖ a lídr Herbert Kickl sice při sledování výsledků nešetřili oslavnými výroky, například že občané jednoznačně volají po změně, také tvrdili, že jejich strana je připravena vést vládu, cesta k vysněnému cíli je ještě pořádně dlouhá. Ani historický výsledek stačit nemusí, protože strana označovaná jako populistická a krajně-pravicová má velmi omezený koaliční potenciál.
Prakticky jediným uskupením, na které se Svobodní mohou obrátit, jsou lidovci Karla Nehammera. Ani ti o jejich přízeň příliš nestojí. Nehammer i po volbách potvrdil slib, že nevstoupí do kabinetu vedeného radikálním Kicklem. I prezident Alexander Van der Bellen dal opět najevo, že Kickla nemusí jmenovat kancléřem. Chce totiž vládu, která ctí principy demokracie a lidská práva, což je u lídra Svobodných diskutabilní.
Variantou tedy je koalice Svobodných a lidovců, ovšem s jiným zástupcem vítězné strany v čele, než s aktuálním šéfem Kicklem (o čemž však nyní FPÖ veřejně neuvažuje). Ostatně, obě partaje k sobě mají v některých ohledech blízko, třeba v ekonomice nebo plánech na zpřísnění migrace. V zahraničním směřování však panují rozdíly.
Na stole je model, kterému by se dříve řeklo velká koalice, tedy kabinet pravicových lidovců a levicových sociálních demokratů (kteří se ale brání posunu doprava). Tato dvojice by mohla získat potřebných 93 křesel ze 183. Většina by to však byla takřka nejmenší možná, takže by k jednáním mohli být přizváni i liberálové z NEOS nebo Zelení – či obě dvě uskupení. Koalice by to byla sice poměrně rozmanitá, ale lidovcům by zůstal post kancléře.
Nový kabinet Ursuly von der Leyenové měl být výkladní skříní generové rovnosti. Po zveřejnění nominací to ale vypadá, že parita mužů a žen je v nedohledu. Státy, které požadavky šéfky Komise ignorovaly, vysílají dokonce méně žen než do předchozího kabinetu.
Karel Pučelík: Evropská komise jako pánský klub. Země se na požadavky von der Leyenové vykašlaly
Názory
Šok pro Evropu – byť očekávaný
Jak vidno, politická vyjednávání mohou dopadnout všelijak, Svobodní mohou klidně zůstat v opozici. Tak či tak, pro příznivce liberální demokracie a Evropské integrace jistě není příjemné obrázky z Rakouska sledovat. Krajně pravicová strana, která letos v létě spoluzakládala s Andrejem Babišem, Viktorem Orbánem a Marine Le Penovou euroskeptickou frakci Patrioti pro Evropu, přidává další výrazný úspěch antisystémovému táboru.
„Pokud se FPÖ podaří vytvořit koalici, bude Evropská unie čelit euroskeptickému populistickému bloku zahrnujícímu Rakousko, Maďarsko, Slovensko a po volbách v příštím roce možná i Českou republiku,“ uvádí například Politico.
Mimo mainstream řadí evropská média i třeba italskou premiérku Giorgii Meloniovou z postfašistické strany Bratři Itálie, Herbert Kickl je však úplně jiný formát. Zatímco Meloniová v Bruselu hraje na poměrně smířlivou notu, Kickl brojí proti Evropské unii, zpochybňuje právo na azyl, navrhuje odebírání občanství a reemigraci a inspiraci k vládnutí hledá u svého souseda Viktora Orbána. Pokud by získal ústavní většinu, rád změnil by celý systém od fungování vlády přes referenda (i o odvolání kabinetu) po svobodu médií. A ještě k tomu se neštítí využít hesla z nacistického slovníku.
