Benešovy dekrety znovu rozdělují politiku. Právně je ale věc uzavřená, říká historik
Debata o Benešových dekretech se vrátila kvůli chystanému sjezdu sudetských Němců v Brně. Podle právního historika Jaromíra Tauchena ale z právního hlediska nehrozí prolomení dekretů ani masové restituce. Jde podle něj o uzavřenou záležitost, kterou už nelze po 80 letech znovu otevírat právní cestou.
Obavy z prolomení poválečných prezidentských dekretů nebo z masových restitucí nejsou podle právního historika Jaromíra Tauchena realistické. Uvedl, že z právního hlediska jde o uzavřenou věc.
Tauchen, který vede Katedru dějin státu a práva na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, upozorňuje na principy právní jistoty a stability. „Moderní právní stát nemůže po 80 letech zpochybňovat základní majetkové a státoprávní změny, na nichž následně vznikly celé generace právních vztahů,“ uvedl.
Téma dekretů prezidenta Edvarda Beneše se do veřejné debaty vrátilo v souvislosti s plánovaným sjezdem Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Brně.
Podle Tauchena ale právní uzavřenost neznamená, že by se společnost neměla poválečným událostem dál věnovat v historické a morální rovině. Je podle něj důležité pojmenovat i excesy, násilnosti a bezpráví, k nimž po válce docházelo. Zároveň by se tím ale neměly relativizovat nacistické zločiny ani zpochybňovat příčiny poválečného vývoje. „Demokratická společnost musí být schopna kriticky reflektovat i problematické momenty vlastních dějin, aniž by tím automaticky otevírala otázku právní revize výsledků druhé světové války,“ uvedl Tauchen.
Produkt mimořádné historické situace
Pro současnou německou právněhistorickou vědu už Benešovy dekrety nejsou hlavním tématem. Česká právněhistorická věda je podle Tauchena chápe jako produkt mimořádné historické situace, která souvisela s rozpadem předmnichovského Československa, okupací a působením exilové vlády.
Dekrety se v době války a krátce po ní řešily zásadní otázky obnovy státu a právního pořádku. Týkaly se například organizace veřejné správy, znárodnění, potrestání nacistických zločinců nebo znovuzavedení středoevropského času.
„Právě tato šíře ukazuje, že dekrety představovaly faktický nástroj obnovy československého státu v mimořádné situaci, kdy neexistoval standardní parlamentní zákonodárný proces,“ popsal Tauchen.
Podle odborníka se pojem Benešovy dekrety často nesprávně zužuje téměř výhradně na odsun Němců, Maďarů a poválečné konfiskace majetku. Ve skutečnosti šlo o mnohem širší soubor právních předpisů. Neexistoval navíc žádný jednotlivý dekret, který by přímo upravoval odsun německého obyvatelstva.
Odsun byl podle Tauchena především politickým a mezinárodněprávním procesem, který souvisel s poválečným uspořádáním Evropy a rozhodnutími vítězných mocností. Některé prezidentské dekrety pro něj ale vytvořily důležité právní předpoklady. Týkalo se to například úprav spojených se ztrátou československého státního občanství osob německé a maďarské národnosti nebo konfiskací jejich majetku.
Část dekretů je dodnes formálně součástí právního řádu. Podle odborníků jsou ale takzvaně „vyhaslé“. Jejich účinky byly jednorázově naplněny už bezprostředně po válce. „Například konfiskace majetku nebo ztráta státního občanství byly právní akty, jejichž účinky nastaly tehdy a nelze je dnes znovu aplikovat na nové situace,“ řekl Tauchen.
Zájmy České republiky by měl na červencovém summitu NATO v turecké Ankaře zastupovat především premiér Andrej Babiš z ANO. Vyplývá to z aktuálního průzkumu agentury NMS pro server Novinky.cz, v němž se pro Babišovu účast vyslovilo 57 procent respondentů.
Kdo by měl Česko zastupovat na summitu NATO? Většina Čechů by Macinku nechala doma
Politika
Dekrety podle něj nebyly československou výjimkou. Druhá světová válka vytvářela mimořádné ústavní situace i v dalších zemích. Exilové vlády, provizorní režimy nebo mimořádné orgány tehdy přijímaly právní normy bez řádně fungujícího parlamentu.
Také nucený odchod německého obyvatelstva nebyl jen československým řešením, ale součástí širšího poválečného uspořádání Evropy. Postupimská konference v roce 1945 výslovně počítala s transferem Němců ze států střední Evropy.
Téma dekretů se do české veřejné debaty vrací opakovaně. Intenzivně se řešilo po pádu komunistického režimu, později v souvislosti s česko-německou deklarací z roku 1997 a také při vstupu Česka do Evropské unie. Tehdy se část veřejnosti obávala, že by členství v EU mohlo otevřít sudetoněmecké nároky. Tyto obavy se ale nenaplnily. Znovu se téma objevilo také v roce 2013 během prezidentské kampaně Miloše Zemana proti Karlu Schwarzenbergovi.
Aktuálně debatu vyvolal sjezd Sudetoněmeckého krajanského sdružení, který se má příští týden uskutečnit v Brně. Půjde o první takový sjezd na českém území. Vládní koalice tvořená ANO, SPD a Motoristy s jeho konáním nesouhlasí a očekávají se protesty. Opoziční politici a řada osobností naopak sněm vítají jako další krok k česko-německému smíření.
Tauchen na současné debatě vidí i pozitivní stránku. Podle něj může přivést novou generaci k zájmu o moderní dějiny a právo. Mladí lidé podle něj sledují na sociálních sítích demonstrace, emotivní vystoupení na zastupitelstvu nebo ostré politické spory kolem dekretů a sudetoněmecké otázky. Často je to pak vede k tomu, že si sami začnou dohledávat historické souvislosti a snaží se pochopit, proč téma i po 80 letech vyvolává tak silné emoce.
