Zajímá nás
Viliam Buchert: Do Česka míří z EU asi bilion korun. Připraveni na to nejsme
Z Bruselu do Česka v příštích letech přiteče z rozpočtu EU a z fondu obnovy téměř bilion korun. Všechny tyto peníze ale není země schopna smysluplně utratit.
Česko navštívili v minulých dnech představitelé vrchnosti z Bruselu. Důvodem je vyplácení a utrácení obrovského balíku peněz, který z nejrůznějších fondů a rozpočtů Evropské unie poputuje do České republiky od letošního roku až do roku 2027.
Nejdříve zprávy, které vypadají na první pohled skvěle: V rámci nového Víceletého finančního rámce na období 2021-2027 (tak se v „bruselštině“ přezdívá rozpočtu EU) má Česko dostat kolem 27 miliard eur. Většina, kolem 19 miliard eur, je určena na takzvanou kohezní politiku. To jsou peníze, které se dají využít na silnice, železnice, digitalizaci, modernizaci nemocnic, úspory energií, výstavbu škol, inovace, rekvalifikace či obnovitelné zdroje energie. A dalších osm miliard eur, když to zjednodušíme, jde do venkova, především na zemědělce. V běžných cenách je to dohromady ještě vyšší částka.
V rámci Next Generation EU byl pak vypracován Národní fond obnovy a v něm je pro Česko vyčleněno dalších 7,1 miliardy eur, tedy v přepočtu přes 180 miliard korun. Ty chce vláda (ta současná, Babišova) investovat do železnic a zelených staveb, dále do digitalizace nebo na obnovu lesů zničených kůrovcem. Kabinet se také zavázal vybudovat 5400 dobíjecích stanic pro elektromobily.
Budiž. Ovšem myslet si, že máme dostatek kvalitních projektů, abychom všechny tyto peníze utratili, je více než iluzorní.
Národní plán obnovy by měl důsledněji vnímat budoucí povahu ekonomiky. Na to ale zatím nejsme zralí.
Stanislav Šulc: Unie pošle peníze. My vyšleme bagry
Názory
Zaděláno na průšvih
V rámci fondu obnovy je nutné mít projekty hotové do konce roku 2023 a peníze se mají utratit k závěru roku 2026. Zda přesně všechno klapne tak, jak to čeští politici a úředníci vymysleli, netušíme. Zkušenosti z minulosti ovšem ukazují, že spíše to opět nevyjde.
Už mnoho let se například hovoří o nutné digitalizaci služeb, které poskytuje stát, veřejná správa i další instituce. Že se to pořád nedaří v míře, jakou by si Česko 21. století zasloužilo, víme všichni. Budeme to proto zkoušet dál. Jde to ale ztuha.
Navíc mnohdy máme při využívání peněz z EU velké oči. Samozřejmě ne tak velké jako premiérův holding Agrofert, který si říká od EU o další a další dotace, přestože je Andrej Babiš v tomto směru ve střetu zájmů.
Členové kartelu OPEC a jejich spojenci z řad tradičních těžařů v čele s Ruskem se včera dohodli na postupném koordinovaném navyšování těžby. Čeští řidiči se tak dočkají zastavení citelného nárůstu cen pohonných hmot z posledních týdnů, ba jejich zlevnění.
Lukáš Kovanda: Ropní těžaři ukončili hádky. Potěší to i české řidiče
Názory
Méně je někdy více
Bylo by proto lepší v příštích letech utratit o něco méně evropských peněz, ale za smysluplné projekty, u kterých není pochybná kvalita, pochybný smysl a pochybná přidaná hodnota. A těch nebylo v minulosti málo. Jinak je to, hodně eufemisticky řečeno, mrhání penězi.
Jeden příklad z minulého rozpočtového období EU. Český stát změnil v září 2019 novelou parametry pro udělení investičních pobídek a řekl, že zde chce mít pouze investory, kteří budou přinášet projekty s vysokou přidanou hodnotou. Realita? Minimum pobídek. Dokonce i čeští investoři odcházeli do jiných zemí EU.
Nesmíme zapomínat ani na to, že pokud chceme peníze z EU čerpat, musíme k tomu dodat i vlastní zdroje. Budou jich mít firmy a stát po koronavirové pandemii dostatek? Odpověď opět neznáme.
Čerta na stěnu nemaluji, ale vláda, která vznikne po říjnových volbách, by se nad tím, jak peníze z Evropské unie utratit, měla ještě hluboce zamyslet. Méně může být v tomto případě více.
Evropská komise schválila český národní plán obnovy, který Česku otevře cestu ke 180 miliardám korun dotací z mimořádného krizového fondu Evropské unie. 
Český plán obnovy má zelenou. Pod podmínkou vyloučení Babišova střetu zájmů
Money
