Stanislav Šulc: Přiblížil se konec sociálních demokratů v Česku? Ano
Být hrobařem kdysi velké politické strany nejspíš nechce být nikdo. Zvláště, když vám to dají pocítit její stále ještě žijící osobnosti této strany. Jana Maláčová a Lubomír Zaorálek k tomuto bodu směřují. Bohužel zatím dělají všechno proto, aby se těmi hrobaři skutečně stali.
Levice je v Česku mrtvá. Dílem proto, že si její misi řada lidí mylně spojuje s komunistickou totalitou, dílem proto, že její potenciální voliče vyluxovali všichni populisté. Skutečná levice tak nemá koho „obhospodařovat“. Tedy má, ale neví to lidé, kteří tu levicové strany vedou, a vlastně to nevědí ani jejich případní voliči, kteří se buďto stydí levici volit (z historických či statusových pohnutek), nebo věří, že jim pomůže některý z politicko-podnikatelských projektů, které se tu za poslední dekádu a půl vyrojily.
Pozice sociálních demokratů, ať si momentálně říkají jakkoli, není příliš dobrá již od startu Sobotkovy vlády, kterou mistrně rozkládal Andrej Babiš. Pamětníci si vzpomenou, že již tehdy došlo k velkému štěpení uvnitř strany na ty, kteří tehdejší vládu tolerovali, a ty, kteří ji považovali za zabijáka strany. Historicky měli zjevně pravdu ti druzí.
K tomu, aby se klinická smrt nestala smrtí definitivní, měla dopomoci Jana Maláčová. Solidní politička, před lety s mimořádným potenciálem, která ale dílem prohospodařila malost strany a výše zmíněné důvody neobliby levice. A nyní se ukazuje, že jestli se něco Maláčové povede, bude to spíše definitivní smrt než vzkříšení.
Vedení ANO a zejména stranický šéf Andrej Babiš zatím tvrdošíjně naplňuje slíbenou strategii a z toho, jaké kroky po vyhraných volbách uskuteční, zatím nic neprozradil. Prý aby ho nikdo nemohl okopírovat. Nyní ale dvojka ANO Karel Havlíček přeci jen něco poodkryl. A přiznejme, že ačkoli nejde o příliš jasné vzkazy, určité náznaky povolebního směřování země tu vystopovat lze.
Stanislav Šulc: Karel Havlíček poodkryl karty ANO. Vypadá to na hodně lidový program
Názory
Akt zoufalství
Důvodů je více, ale kromě toho, že v Česku po levici zkrátka aktuálně není poptávka, to byla řada rozhodnutí. Tím posledním je až trapná snaha dostat se na kandidátku komunistů a dalších extremistů přebrandovaných na Stačilo!. Když se o to Maláčová a Zaorálek pokoušeli poprvé, námluvy zkolabovaly. A tehdy snad i proto, že Maláčová nechtěla vstoupit do spolku dezolátů (s tím termínem se už prostě smiřme).
Poté, co zkrachovala jakákoli další vyjednávání (ANO, Přísaha), vrátil se nápad na spojení s Kateřinou Konečnou. A nyní už nejde mluvit o ničem jiném než o aktu zoufalství. A to jednoduše proto, že na straně Stačilo! rozhodně k žádné změně étosu nedošlo. Takže snaha jít do voleb společně je už opravdu jen snahou dostat pár poslaneckých mandátů.
Máme nového šéfa ČT, který vzešel z volby, jde o zkušeného televizního manažera a pravděpodobně jeho cílem není veřejnoprávní stanice zrušit. Tím ale dobré zprávy o volbě končí. Celý týdenní cirkus totiž znovu ukázal limit toho, jak vlastně dohled nad veřejnoprávními médii v Česku „funguje“. A taky se potvrdilo, že systém, který vlastně nikdo nechtěl a nechce, nikdy nevede k dobrým výsledkům.
Stanislav Šulc: Volba šéfa ČT opět ukázala limit systému, který nikdo nechce
Názory
Konec dobrý, všechno dobré
Aktuální odchody ze strany jsou lidsky pochopitelné. Strana aktuálně nenabízí ani vizi, ani potenciál tyto vize prosadit. I nejnovější prohlášení lídrů strany je možné si splést s těmi od Tomia Okamury nebo řady neparlamentních stran pro nespokojené voliče. Sázka na dostupné bydlení je sice asi správná, ale akceschopnost je nulová. Kdybychom hráli počítačovou hru a jednou z figurek by byla stávající SOCDEM, tak byste si ji pro řešení problémů s bydlením nejspíš nevybrali.
Můžeme předjímat, že v blížících se volbách SOCDEM nejspíš neuspěje, ať už bude úspěch definovaný jakkoli (a ne, vstup do sněmovny by to být neměl, spíše snaha o nějaký ten příspěvek od státu). Pak nejspíš bude následovat sjezd a snaha zvolit nové lídry. Upřímně, žádné nové vedení pravděpodobně nepřinese změnu, protože, jak jsme si ukázali na začátku, tady prostě není poptávka po tom, co SOCDEM umí a chce nabídnout.
Bylo by tak lepší přiznat si, že je konec, a zahájit kroky, jak to celé ukončit. Mimochodem na konci můžou být stávající členové docela spokojení. SOCDEM vlastní nějaké nemovitosti a na trhu je dobrý čas na jejich prodej. Vzniklé prostředky by si mohli členové rozdělit a ti, co chtějí do politiky, klidně můžou. Stran a hnutí tady ostatně je docela dost. A bude to tak i ve chvíli, kdy jedna, byť tradiční, strana zanikne.
