Ekonomický diář Pavla Párala: Schillerová slibuje milion navíc na penzi. Penzijku ale chybí klíčová věc
Vláda tvrdí, že reforma penzijního připojištění přinese střadatelům o milion víc. Bez automatického zapojení všech do spoření (opt-out) však hrozí, že spořících ubude a fondy přesunou peníze do amerických ETF. Reforma pak bude spíš marketingovým tahem vlády než skutečnou pomocí penzijnímu systému.
Prvním čtením v Poslanecké sněmovně prošla před pár dny vládní podoba reformy penzijního připojištění, která má podstatně zvýšit výnosy klientů ze spoření na stará kolena. Nyní je zase na dlouho poslední příležitost, jak ze změn udělat skutečnou reformu řešící důsledky demografické krize tím, že lidé odcházející po polovině století do důchodu budou mít na svých účtech naspořeny nemalé částky. A těch lidí bude mezi novými penzisty významná většina.
Současná vládou prosazovaná změna pravidel jde správným směrem. Zaměřuje se na nízkou účast mladších ročníků a od toho odvozenou krátkou dobu spoření, příliš konzervativní investování úspor do nevýnosných dluhopisových fondů a vysoké poplatky, které pobírají penzijní společnosti.
Není krácení poplatků jako krácení poplatků
S myšlenkou pokrácení poplatků a změny způsobu investování přišli už na počátku roku ekonomové Filip Pertold a Lukáš Nádvorních z institutu CERGE. Zveřejnili své propočty poplatků v Evropě, v nichž dokazovali, že ze srovnatelných zemí je Česko nejdražší. Platí se v průměru jedno procento z obhospodařovaného majetku a až patnáctiprocentní provize z ročního výnosu z úspor. Podle modelů CERGE-EI může střadatel kvůli vysokým poplatkům přijít skoro o polovinu majetku našetřeného během dvou či tří desítek let.
Toho se chytila ministryně financí Alena Schillerová a vznikl návrh změn, který redukuje všechny poplatky na půl procenta z obhospodařovaného majetku, zvyšuje podporu pro mladé klienty až na 40 procent vložené částky a nově orientuje investování na fondy životního cyklu, které drží aktiva dominantně v akciích a dalších rizikovějších aktivech. Vyšší riziko totiž přináší výrazně vyšší výnos. Přechod k bezpečnějším investicím v těchto fondech přichází až s blížící se penzí. Tak také funguje většina kapitálových penzijních pilířů ve světě.
Schillerová pak líčila s nelíčeným nadšením svou revoluci v penzijním připojištění jako změnu, která lidem údajně přinese zvýšení výnosů spoření o milion. Dnes většina účastníků penzijního připojištění odchází do penze po 25 letech šetření do penze se šesti sty tisíci korunami. Po reformě spočívající v pokrácení poplatků penzijních společností a přesvědčení mladých, aby začali spořit o deset let dříve, to má být alespoň 1,6 milionu.
Štědrá státní podpora je určená klientům a jejich finančnímu zajištění na stáří, nikoli k podpoře rekordních zisků penzijních společností, které šplhají nad 60 procent, zatímco nominální výnos pro klienty je okolo 1,5 procenta, uvedlo ministerstvo financí v reakci na požadavky penzijních společností změnit v návrhu reformy penzijka poplatkovou politiku. 
„Nebudeme podporovat vaše zisky“. Schillerová se obula do penzijních společností
Money
Méně nadšení pochopitelně projevovaly penzijní fondy, které mají přijít o nemalou část svých příjmů. Vláda na připomínky, že výpočet ekonomů z CERGE zahrnuje i fondy v zemích s povinným spořením, které šetří za marketing a nábor klientů, protože jim je přihraje stát, reagovala odmítavě.
Je pravda, že i přes oprávněnost části připomínek byly poplatky proti některým zemím vysoké a fondy si mastily kapsu. Jenže riziko, že bez udržování sítě poradců, kteří penzijní připojištění prodávají, klesne počet spořících lidí, je zcela legitimní a především reálné. Lidí, kteří sami vyhledali penzijní fond, aby si založili spoření, je jen málo.
Mimochodem počet lidí zapojených do spoření na penzi už nějaký čas klesá. Ještě nedávno jich bylo 4,6 milionu a nyní je to 3,9 milionu. Penzijní systém, který po plánovaném zrušení reforem Fialovy vlády bude za 30 let generovat deficity ve stovkách miliard korun ročně, prostě nemůže garantovat důstojnou výši penzí. Proto je podstatné, aby už dnes spořilo co nejvíce lidí a mělo čím nahradit pokles reálných hodnot budoucích důchodů.
Ujme se kompromis?
Asociace penzijních fondů proto nyní po požadavcích na zvýšení poplatku alespoň na 0,8 procenta obhospodařovaného majetku přišla s kompromisním návrhem na zavedení takzvaného opt-out systému, v němž se automaticky zakládá penzijní spoření každému, kdo začne platit státu povinné sociální pojištění. Každý z něj sice může vystoupit a šetření odmítnout. Ale to vyžaduje osobní aktivitu a zdaleka ne každý, kdo by si jinak spoření nezaložil, se odhlásí.
Podobně to funguje na Slovensku a v Polsku. Náklady fondu pak mohou dosahovat třeba jen desetiny nákladů, které jim nyní přiznává Schillerová.
Prosté brutální omezení poplatků navíc bez opt-out systému povede penzijní společnosti k investování do globálních ETF fondů kopírujících indexy největších burz, které mají své poplatky nejnižší na trhu.
Naspořené peníze tak budou jako investice odtékat především do USA, zatímco v Česku nebo v Evropě rozvoji ekonomiky nepomohou. Ačkoli by mohly, protože i zde lze nalézt výnosné investiční příležitosti. Jen musíte platit kvalitní obchodníky, kteří takové portfolio dokáží dát dohromady. A to se penzijním fondům nevyplatí.
Bez těchto změn ale slibná reforma penzijního připojištění bude více marketingovým tahem vlády než skutečnou pomocí skomírajícího penzijního systému.
Penzijní společnosti varují, že připravovaná reforma třetího pilíře může mít opačný efekt, než vláda očekává. Snížení poplatků podle nich omezí schopnost fondů získávat nové klienty i aktivně investovat a během tří let může ze systému naopak zmizet až milion lidí. Asociace penzijních společností proto představila vlastní návrh, který má podle ní zachovat motivaci fondů k vyšším výnosům.
Penzijní společnosti varují: Reforma může z penzijka vyhnat až milion lidí
Money
Zdvojnásobení státního příspěvku pro mladé je podle šéfa KB Penzijní společnosti Jiřího Šperla krok správným směrem, samo o sobě ale problémy třetího pilíře nevyřeší. Češi začínají spořit pozdě, odkládají málo a značná část peněz stále zůstává v příliš konzervativních fondech. V rozhovoru pro Newstream Šperl vysvětluje, proč by mladí měli do penzijka vstupovat už při nástupu do práce, proč by pomohl systém automatického zapojení s možností vystoupit a jakou roli mohou sehrát zaměstnavatelé.
Šperl: Státní příspěvek mladé nespasí. Penzijko potřebuje větší změnu
Money
