„Proč se vlastně ženit?“ Islanďané Brusel odmítli, i když k němu mají blízko
Islanďané se v referendu o obnovení jednání o vstupu do EU těsně vyslovili proti. V kampani se mluvilo o ekonomice, rybách i Donaldu Trumpovi. Jaké argumenty nakonec převážily?
Islanďané v sobotu hlasovali o znovuotevření jednání o vstupu jejich země do Evropské unie. Očekával se velmi těsný výsledek. Zatímco většina průzkumů předpovídala drobnou převahu pro pozitivní odpověď, nakonec referendum vyhráli odpůrci jednání s více než 52 procenty hlasů. Ve prospěch otevření jednání se hlasovalo zejména v hlavním městě Reykjavíku, odpůrci měli převahu ve venkovských oblastech.
V Bruselu referendum detailně sledovali, protože zájem Islandu o přistoupení mohl být pro blok v této nelehké době vzpruhou a možná i pobídkou pro další rozšiřování. Ani těsná prohra příznivců však neměla být interpretována jako políček pro unijní politiky a byrokraty. Situaci pak už vůbec nelze srovnávat například s brexitem.
Proč Islanďané nakonec hlasovali takto? Možná proto, že ani ne čtyřsettisícová země je ekonomicky i geopoliticky velmi specifická země.
Podpora hnutí ANO dál klesá. Podle volebního modelu agentury Kantar by ho nyní volilo 30,5 procenta lidí, zatímco STAN posílil na 17 procent. Voliči od ANO odcházejí hlavně kvůli tomu, jak vláda plní své sliby a komunikuje, a více než dvě třetiny Čechů navíc hodnotí současnou politickou situaci jako špatnou.
Babišovi mizí voliči. ANO dál klesá, STAN naopak výrazně posiluje
Politika
Proč se připojovat, když výhody už máme?
Když se na kampaň podíváme, euroskeptické argumenty vlastně nebyly až tak euroskeptické. Je třeba připomenout, že Island je členem Evropského společenství volného obchodu, patří do evropského jednotného trhu a je i v Schengenu. Vazby mezi Bruselem a Rejkjavíkem tedy jsou poměrně silné už dnes.
Velkým argumentem zastánců odpovědi „ne“ byla námitka, proč se integrovat ještě více, když už výhody mají? „Je to jako kdybys byl ve vztahu s někým, s kým nežiješ, a pokud bys svatbou přišel o něco, co máš, tak proč se vůbec ženit?“ shrnul podle France 24 rozhlasový moderátor Hjordis Vilhjalmsdottir.
Moderátor evidentně nebyl jediný. „Ještě před sto lety jsme patřili k nejchudším zemím Evropy. A dnes jsme nejvýznamnější zemí Evropy. Dosáhli jsme toho vlastními silami,“ řekl kanálu podnikatel Elias Theodorsson.
A také šlo samozřejmě o ryby. Rybolov je pro Island důležitý, členství v EU ale předpokládá, že stát své vody otevře. Problém by byl i lov velryb, který na Islandu funguje jako v jedné z posledních zemí světa. Brusel však působil, že by mohl být v tomto směru přístupný kompromisům. Podle kritiků byly argumenty kampaně tábora „ne“ podpořeny šířením strachu a katastrofických předpovědí, jak EU poškodí právě rybolov nebo zemědělství. I toto referendum ukazuje, že v době populismu je problém o klíčových otázkách smysluplně a racionálně diskutovat.
Ekonomice by euro mohlo prospět
Přestože jsou Islanďané hrdí na svůj ekonomický vzestup, právě hospodářství ale mohlo přiblížení k EU prospět. Ekonomika ostatně byla jedním z hlavních témat kampaně. Když se do jednání o vstupu Island pouštěl v roce 2009 (později jednání zastavil euroskeptický kabinet), bylo to po finanční krizi. Ta na tamější ekonomiku dopadla extrémně tvrdě. Padly všechny tři hlavní banky, stát musel zachraňovat celý sektor a prakticky se na nějakou dobu zhroutil i akciový trh. Zároveň vystřelila inflace a nezaměstnanost. Apel na hledání stability uvnitř EU tedy měl svou sílu.
Dnes je na tom ekonomika výrazně lépe. Z krize se dokázala po restrukturalizaci a reformách vyškrábat nad očekávání dobře a aktuálně by se dala charakterizovat opatrným, ale souvislým růstem. I tak ale Island stále trpí dlouhodobými neduhy.
Dlouhodobě poměrně nestabilní měna i přes uklidnění není úplně bezpečným přístavem, inflace se pohybuje nad pěti procenty, což je na poměry skandinávských ekonomik docela vysoké číslo, a obyčejné lidi trápí vysoké úrokové sazby. Ty by se mohly po vstupu do eurozóny snížit a společná měna přinést kýženou stabilitu.
Finský prezident Alexander Stubb nevěří, že by Rusko riskovalo přímý útok na některou ze zemí NATO. Aliance má podle něj dostatečně silné konvenční, raketové i jaderné odstrašení, aby Moskvu od takového kroku odradila. Jeho slova přicházejí v době, kdy evropské země řeší několik bezpečnostních incidentů připisovaných či spojovaných s Ruskem.
„NATO je nejsilnější na světě.“ Stubb nevěří, že by Rusko riskovalo útok
Politika
A zase ten Donald
Boost pro eurooptimisty přišel také ze zahraničí. Tím, že americký prezident zatím jen verbálně zaútočil na Grónsko, obrátil pozornost na arktickou oblast. Přímo za humny se Islanďanům nachází region, jehož obranný i geopolitický význam bude nepochybně růst.
Island přitom nemá armádu, letectvo ani námořnictvo, jen pobřežní stráž. Kuriózně je jediným státem v NATO, který nemá stálou armádu. Za bezpečnost vděčí NATO – a také smlouvě s USA z roku 1951.
Dosud to fungovalo. Geopolitika ale s Donaldem Trumpem vstoupila do nové kapitoly. Nikdo nemůže s jistotou říci, že Trump nemá plány vedle Grónska i s Islandem. Ostatně si názvy ostrovů nejednou spletl. Islandu by se tedy spojenci mohli hodit.
Možná je škoda, že Islanďané nenechají vládu alespoň zkusit vyjednat přístupovou smlouvu, odmítnout ji mohli i potom. Ještě je tady však jedna možnost, i když politicky velmi riskantní – referendum totiž má jen poradní úlohu...
