Kam na Pražském hradě a kdy přijít? Šéf Hradu radí, jak uniknout davům
Pražský hrad ročně navštíví téměř 13 milionů lidí. Ne všichni ale míří na placené okruhy. Stále více se má podle šéfa Správy Pražského hradu Pavla Vyhnánka stát také místem pro Pražany a běžné procházky. V rozhovoru pro Newstream prozradil, kdy na Hrad přijít, kam se vydat za klidem a proč se jeho správa snaží areál více otevřít městu.
Pražský hrad byl dlouhé roky místem, kam se přijíždělo především za katedrálou, Zlatou uličkou nebo návštěvou prezidentského sídla. Pro část Pražanů se ale postupně stal spíš turistickou enklávou než běžnou součástí města. To chce současné vedení změnit. Začíná už samotným slovníkem.
„Nechceme se držet termínu turista, ale používat termín návštěvník,“ říká šéf Správy Pražského hradu Pavel Vyhnánek. Nejde podle něj o kosmetickou změnu. Hrad mají využívat také Pražané nebo lidé, kteří nepřijdou na placený okruh, ale třeba jen na procházku, výstavu či přednášku.
Někdejší odbor turistického ruchu proto změnil jméno na odbor návštěvnických služeb. „Chceme evokovat, že jde o službu a že všichni návštěvníci Pražského hradu, ať už platící, nebo neplatící, jsou u nás vítáni,“ vysvětluje Vyhnánek.
Královský letohrádek královny Anny, známý jako Belvedér, se na téměř dva roky uzavírá veřejnosti. Správa Pražského hradu zahájila jeho rozsáhlou obnovu za zhruba 100 milionů korun. Oprava renesanční památky přichází v době, kdy se proměnou chystá projít i širší okolí Hradu včetně Chotkových sadů.
Reportáž: Belvedér mizí za lešením. Čeká ho stomilionová oprava
Reality
Otevřít Hrad městu
Změna je vidět především ve veřejném prostoru. Správa postupně zpřístupnila dříve uzavřené cesty do Jeleního příkopu a Královské zahrady, otevřela Hartigovskou zahradu a zrušila plošné bezpečnostní kontroly. U vstupů do zahrad už nejsou kontroly vůbec.
Přibyly lavičky, pítka a v létě mlžítka. Toalety jsou zdarma a online prodej vstupenek pomohl omezit fronty u pokladen. Jednotlivě jsou to drobnosti. Dohromady ale mění způsob, jakým se člověk v areálu pohybuje.
Vyhnánek připomíná, že Hrad se v minulosti příliš často choval, jako by byl od města oddělený. „Pražský hrad sám sebe dlouhá léta vnímal jako něco výjimečného v tom smyslu, že vlastně nepatří do města. Já jsem silně toho názoru, že Pražský hrad je nedílnou součástí města. A měl by se podle toho i chovat,“ říká.
Neviditelné a integrované do současných bran. Tak si představuje přední český designér Jerry Koza nové kontrolní vstupy do areálu Pražského hradu. Jako jeden z porotců soutěže, kterou vyhlásila Správa Pražského hradu ve spolupráci s Institutem plánování a rozvoje hl. m. Prahy, to bude mít možnost ovlivnit. 
Pražský hrad se zbaví nevkusných přístřešků u vstupu. Nové by ideálně měly být neviditelné, říká designér
Reality
Ne všechno ale lze otevřít
Zpřístupňování má zároveň jasné hranice. Pražský hrad je stále sídlem prezidenta, místem uložení korunovačních klenotů a jedním z bezpečnostně nejcitlivějších míst v zemi. Vyhnánek připomíná například dlouho diskutované propojení Hradčanského náměstí s Jižními zahradami. Z pohledu městského prostoru by dávalo smysl, bezpečnostní požadavky ale jeho otevření komplikují.
Jižní zahrady jsou podle Vyhnánka mimořádné i tím, že se návštěvníci mohou procházet bezprostředně pod okny prezidentského sídla. Právě to ale zároveň výrazně komplikuje jejich další otevírání a propojení s městem.
Pryč s áčky a reklamami
Jednou z prvních změn byl boj proti vizuálnímu smogu. Areál byl podle Vyhnánka plný nejrůznějších cedulí, reklamních poutačů a vzájemně nesourodých informačních systémů. Správa proto vytvořila manuál kultivovaného Pražského hradu inspirovaný obdobným dokumentem hlavního města.
Dodržování manuálu nyní Správa vyžaduje také po svých nájemcích. Složitější je situace v částech areálu, které patří například Metropolitní kapitule nebo Lobkowiczům. Tam musí změny vznikat dohodou jednotlivých vlastníků.
Oběd na Hradě za 150 korun
Dalším tématem je gastronomie. Restaurace v okolí Hradu mají mezi Pražany pověst drahých podniků zaměřených především na turisty. Správa proto mění způsob, jakým vybírá nájemce. „Nebude soustředěný pouze na výši nájemného, které nabídnou. Z větší části bude nahlížet na kvalitu nabídky, ale mimo jiné i na cenotvorbu,“ říká Vyhnánek.
Cílem není udělat z Hradu levnou gastronomickou destinaci. Cenová hladina tu podle něj vždy bude vyšší než jinde. V nabídce ale mají být různé cenové kategorie.
I ve spleti turistů stojí za to na Pražský hrad zamířit za dobrým jídlem a zážitkem. Třeba restaurace Lví Dvůr nebo Kuchyň nabízí kromě kvalitní české kuchyně, k níž samozřejmě patří dobře načepované pivo, i krásný výhled. 
Nejenom hot dogy, ale i pořádné řízky. Také na Pražském hradě se dá dobře a levně najíst
Enjoy
Sám Vyhnánek například chodí do místní zaměstnanecké jídelny, která je přístupná také návštěvníkům. „Můžete se najíst vlastně za 150 korun, což si myslím, že je na pražské poměry už pod průměrem,“ říká.
Paradoxně není jednoduché kvalitní provozovatele na Hrad vůbec získat. Zásobování je komplikované, večer areál téměř nežije a většina návštěvnosti se koncentruje do denních hodin. Někteří podnikatelé proto podle Vyhnánka nabídku působit v jednom z nejprestižnějších míst Prahy odmítají.
Třináct milionů lidí ročně
Snaha zpříjemnit Hrad jeho návštěvníkům má také velmi pragmatický důvod. Areálem ročně projde téměř 13 milionů lidí, necelých deset milionů bez vstupenky a necelé tři miliony platících návštěvníků. Obě skupiny podle Vyhnánka rostou. Turismus přitom není jen problém.
Hrad se stejně jako centrum Prahy potýká s dopady vysoké návštěvnosti, ale zároveň právě vstupné financuje velkou část jeho údržby a oprav. „Bylo by chybou nahlížet na turismus pouze negativně. Pražský hrad je krásným příkladem toho, kdy přináší celou řadu pozitivních efektů,“ říká Vyhnánek.
Jeden z nejuznávanějších českých architektů, Ladislav Lábus, získal Národní cenu za architekturu, Grand Prix, za bytový dům s galerií na Malé Straně. Stavět v centru Prahy podle něj znamená pracovat pod tlakem omezení, památkářů i veřejnosti. Právě v tom nachází výzvu. V rozhovoru mluví o tom, jak se česká architektura proměnila, proč se obyčejnost z domů vytrácí a proč dnešní trh s bydlením ztrácí smysl.
Architekt Lábus: Těžší je stavět za hodně peněž než za málo
Reality
Nejlepší Hrad? V šest ráno
A kdy si tedy Pražský hrad užít bez davů? Největší množství návštěvníků přichází přibližně mezi desátou hodinou dopoledne a druhou odpoledne. Vyhnánek proto doporučuje dva úplně jiné časy. Buď brzy ráno – areál se otevírá už v šest hodin –, nebo pozdě odpoledne a večer.
„Když jdu brzo do práce a procházím se po úplně prázdných nádvořích a jsem tam de facto sám, na člověka opravdu silně zapůsobí atmosféra Hradu,“ říká.
Odpoledne by naopak zamířil do zahrad: Královské, Jižních nebo nově zpřístupněné Hartigovské. I během turistické špičky se podle něj dá najít místo, kde člověk sedí prakticky sám, dívá se na Prahu a za zády má celý hradní areál.
Celý díl podcastu Realitní Club s Pavlem Vyhnánkem vychází již zítra ráno.
Vrcholů tuzemská architektura měla hned několik, říká architekt Marek Tichý, spoluzakladatel ateliéru TaK Architects. Za jeden z nich považuje období první republiky, kdy Češi měli obrovskou společenskou ambici a nespokojili se s pouhým průměrem.
Architekt Tichý: Po 30 letech se vracíme tam, kam patříme. Do Evropy
Reality
Vychází podzimní Realitní Club
Vychází nové podzimní číslo magazínu Realitní Club. Společným jmenovatelem čísla jsou investice. Nejen ty finanční, ale také investice do kvalitního návrhu, dobré lokality a dlouhodobě fungujícího města.
Na obálce jsou architekti Jaroslav Wertig a Boris Redčenkov ze studia A69. V titulním rozhovoru upozorňují na paradox současného bydlení, kdy se z bytů stále častěji stává investiční produkt a prodejní metry mohou dostávat přednost před kvalitou každodenního života.
O byznysu kolem kulturních nemovitostí mluví Albert Čuba, zakladatel ostravského Divadla Mír. V rozhovoru popisuje, jak kolem kultury vybudoval fungující podnikatelský model a proč už jsou banky ochotné financovat i divadelní nemovitosti.
O největších developerských investicích mluví v magazínu Rudolf Vacek, šéf Penta Real Estate. Popisuje proměnu pražských brownfieldů, budoucnost Bubnů i projekty na Florenci, Budějovické nebo Vítězném náměstí.
Hlavní téma čísla se vrací také k nejtradičnější české realitní investici – bytu na pronájem. Češi totiž dál považují nemovitosti za jednu z nejjistějších cest, jak dlouhodobě uložit peníze. Jenže investiční byt už není automat na peníze. Ceny výrazně vzrostly, financování je dražší a čistý výnos z nájemného se u běžného bytu často pohybuje jen kolem tří procent. Do výsledku navíc stále více promlouvají náklady na opravy, kvalita domu, správa, nájemníci i přísnější podmínky financování.
„Doba, kdy byl investiční byt téměř automaticky dobrou investicí, končí. Dnes mnohem víc rozhoduje kvalita, lokalita a dlouhodobá udržitelnost projektu. Právě na to se nové číslo Realitního Clubu dívá z pohledu architektů, developerů i investorů,“ říká Petra Nehasilová, šéfredaktorka magazínu Realitní Club.
Magazín Realitní CLUB. Digitální verzi magazínu si můžete objednat na stránkách newstream.cz, distribuci tištěného magazínu zajišťuje Send.
