Pavel Páral: Zatížení rafinérií novou daní způsobí více škod než příjmů do rozpočtu
Rafinérská daň je ve Sněmovně před definitivním schválením ve své původní podobě. I přes kritiku řady ekonomů a Hospodářské komory. Nové zatížení rafinérií novou daní ale způsobí více škod než užitku v podobě příjmů do rozpočtu.
Vláda navrhuje v letech 2026 a 2027 zdanit 50 procent nárůstu hrubé rafinérské marže oproti roku 2025. Očekávaný výnos za letošní rok činí přibližně 5,5 miliardy korun.
Motivaci lze do určité míry chápat. Stát přistoupil v březnu k regulaci cen pohonných hmot a ke snížení spotřební daně z nafty, což se negativně promítá do veřejných rozpočtů. Podle odhadů způsobuje úleva na spotřební dani snížení příjmu rozpočtu o miliardu měsíčně.
Miliardový účet za regulaci paliv
Letos snížení platilo od půlky dubna do půlky července a pak v říjnu a listopadu. To je zatím pět měsíců, což představuje výpadek příjmů šest miliard korun. Což není úplně nízká částka. Nyní chce část těchto nákladů pokrýt zdaněním takzvaných mimořádných výnosů, které údajně vznikly v rafinérském průmyslu.
Úleva na spotřební dani z nafty i regulace cen pohonných hmot platí jen do konce listopadu. Vláda má podle ministryně financí Aleny Schillerové (ANO) během týdne až deseti dnů rozhodnout, zda opatření prodlouží také na prosinec. Státní rozpočet stojí samotné snížení daně z nafty přibližně 1,1 miliardy korun měsíčně. Výpadek má pomoci pokrýt chystaná mimořádná daň na rafinerie.
Levnější nafta i cenové stropy v nejistotě. Vláda rozhodne, co bude v prosinci
Politika
Daň se ale bude fakticky týkat jediného poplatníka, společnosti Orlen Unipetrol, která vlastní rafinérie v Litvínově a Kralupech. Ty pokrývají spotřebu pohonných hmot v Česku zhruba ze šedesáti procent a zbývajících čtyřicet procent dovážíme. Stát tedy hodlá financovat část nákladů celospolečenských opatření výnosem daně, jejíž přímé břemeno ponese pouze jediný tuzemský podnik s polským vlastníkem.
Snížení spotřební daně přitom pomáhá spotřebitelům bez ohledu na to, zda nakupují produkty domácí rafinerie, nebo paliva vyrobená v zahraničí a dovezená do ČR. Z výhod nižšího zdanění paliv tak nepřímo těží i konkurenční dodavatelé, kteří ale mimořádné rafinérské dani v České republice nepodléhají.
To samozřejmě snižuje konkurenceschopnost rafinérií Orlenu v Česku. Hlavně ale konstrukce daně, která je postavena na zdanění navýšení rozdílu mezi cenou nakoupené nafty a vyrobených produktů, neodráží změny v nákladech v podobě zdražení energií a dalších vstupů. A také nákladů na modernizaci, či rozšiřování výroby. Daň má platit jen dva roky, nicméně v takto nevyzpytatelném prostředí, jaké zde vytváří Babišova vláda, nechce nikdo investovat.
Problémem je pokles rafinérských kapacit v EU
Celá Evropa včetně Česka by přitom potřebovala zastavit pokles rafinérské kapacity trvající od roku 2009 do současnosti a zase ji začít navyšovat. Za tu dobu kapacita evropských rafinérií (V EU, Norsku, Velké Británii a Švýcarsku) klesla zhruba o 20 procent, přičemž počet provozovaných rafinérií se snížil ještě výrazněji, asi o čtvrtinu.
Stát si chce z mimořádných zisků rafinerií ukrojit miliardy. Jenže podle opozice může být účet za novou daň mnohem vyšší, než vláda připouští. ODS, Piráti i Starostové varují před zdražováním, odlivem investic a ztrátou konkurenceschopnosti. Terčem vládního návrhu má být prakticky jediná společnost – Orlen Unipetrol, která provozuje rafinerii v Litvínově (na snímku). Ministerstvo financí přitom očekává, že mimořádná daň přinese státní kase jen letos 5,5 miliardy korun.
Sektorové daně: Babišův plán cupuje opozice
Money
V roce 2009 měla Evropa 117 rafinérií s kapacitou 809 megatun zpracované ropy ročně. V roce 2024 to bylo už jen 85 rafinérií a 648 megatun za rok a na konci roku 2025 fungovalo 72 významných rafinérií se zpracováním 625 megatun za rok. Je pravda, že klesala poptávka se snižováním spotřeby u automobilů, ale svůj zásadní vliv měly emisní povolenky a zelené regulace i nárůst mzdových nákladů. Až do roku 2022 byly marže mimořádně nízké.
To se nyní projevuje nutností zemí EU dovážet především naftu a letecký benzín. Nafty dovážíme 15 procent spotřeby, ale leteckého paliva až kolem 30 procent. Evropa nakupuje především na Blízkém východě a v USA. Něco také dovážíme z Indie a Nigérie.
Výpadek blízkovýchodních rafinérií kvůli válce pak spolu se zdražením ropy způsobil zdražování u evropských pump a otevřel diskusi o závislosti na ne zcela bezpečných oblastech. Je zcela zřejmé, že EU potřebuje obrátit trend, zastavit zavírání rafinérií a naopak zvýšit jejich kapacitu.
Polská skupina Orlen narychlo nakupuje ropu ze Severního moře a prověřuje také dodávky ze Spojených států či Kazachstánu. Reaguje tak na výrazný pokles dovozu ze Saúdské Arábie po útoku na klíčový ropovod. Koncern, pod který patří také český Orlen Unipetrol, zatím ujišťuje, že jeho rafinerie fungují bez omezení.
Saúdská ropa přestává proudit. Orlen shání náhradní dodávky i pro české rafinerie
Zprávy z firem
Kritická je zejména situace s leteckým palivem v souvislosti s obranou. Studie podporovaná NATO zveřejněná v září dospěla k závěru, že pokud by v příštím desetiletí došlo k rozsáhlému konfliktu, do něhož by se zapojili evropští členové aliance a severoamerické posily, mohly by palivové potřeby letadel aliance převýšit dostupné zásoby. A to i v případě konfiskace zásob civilních letišť.
Sankcionovat rafinérie v této situaci za zisky, které by mohly sloužit k modernizaci výrobních technologií a zvyšování produkce, je tak dost krátkozraké a problémy se schodkovým rozpočtem to navíc nijak významně neřeší. Je to jen gesto pro tu část voličů, která vidí ve velkých firmách zdroje na rozdávání dalších a dalších sociálních dárků.