Nedemokratické východní Německo? Proč u sousedů úspěchy krajní pravice nepřekvapují
Krajní pravice v Německu sklízí úspěchy, což se ukázalo i v posledních třech zemských volbách ve státech bývalé NDR. Vzestup antisystémových uskupení však není trendem několika posledních let. Východ Německa na rozdíl od západu dává silnou podporu extremismu po více než století.
Německým sociálním demokratům (SPD) se ve víkendových volbách v Braniborsku podařilo porazit krajně pravicovou Alternativu pro Německo (AfD), byť poměrně těsně. Nejsilnější vládní strana tak prošla testem, a s ní i německá demokratická politika. Ztráta Braniborska by byla obzvláště bolestivá, protože tu SPD vládne už od roku 1990.
Otázkou je, jakou výpovědní hodnotu má toto vítězství pro celostátní politiku. Braniborsko je dlouhodobě baštou Sociálnědemokratické strany, což je deviza, se kterou nemohou její odnože v mnohých dalších spolkových státech počítat. Lídr a od roku 2013 předseda místní vlády Dietmar Woidke navíc postavil kampaň na své mimořádné osobní popularitě, a naopak nepopulárního kancléře Olafa Scholze nenechal do kampaně promluvit.
Woidke osobní kampaň korunoval slibem, že rezignuje, pokud krajní pravice vyhraje a spoléhal na taktické hlasování, které mělo AfD udržet pod vrcholem. Vysloužil si i výslovnou podporu Michaela Kretschmera, premiéra sousedního Saska za křesťansko-demokratickou CDU, podle kterého muselo být vítězné uskupení demokratické.
Při současném tempu by Německu trvalo téměř sto let, než by doplnilo vojenské zásoby na stav před 20 lety, tvrdí zveřejněná studie kielského Institutu pro světové hospodářství (IfW) s podtitulem Německo zbrojí tváří v tvář ruské hrozbě příliš pomalu. 
Varování pro Němce. Vůči ruské hrozbě zbrojí příliš pomalu, uvádí studie
Zprávy z firem
Podpora pro extremisty
V posledních několika týdnech za sebou máme trojici regionálních voleb v zemích bývalé NDR (Braniborsko, Duryňsko a Sasko), které ukazují, že i po třech dekádách od sjednocení dělící linie mezi východní a západní částí stále existuje. Ve všech třech kláních hrály podstatnou roli antisystémové strany, zejména zmíněná Alternativa pro Německo, v Braniborsku a Sasku byla těsně druhá, v Duryňsku vyhrála.
Státy bývalé NDR nejde házet do jednoho pytle, i v jejich politice panují velké rozdíly. Například ze zmíněné trojice Braniborsko dlouhodobě inklinuje k levici, zatímco v Duryňsku a Sasku po roce 1990 úspěchy sbírá středopravá CDU. Co však měly tyto státy společné, je na německé poměry vysoká podpora extrémů.
Nynější výsledky nepřicházejí z ničeho nic. Koukněme se například do Braniborska, kde se v zemských volbách v devadesátých letech a vlastně až do nástupu AfD v roce 2013 velmi dařilo Straně demokratického socialismu, později rebrandované jako Die Linke (Levice). Jedná se nástupnickou partaj Sjednocené socialistické strany Německa (SED), komunistické strany v NDR, která se po léta držela třetí či druhá za sociálními demokraty s podporou kolem dvaceti procent.
Obdobné úspěchy Die Linke zažívala i v dalších zemích bývalé NDR, ale západní spoluobčané tento trend nesdíleli. Není tedy překvapením, že nová antisystémová aliance Sahry Wagenknechtové, bývalé předsedkyně Die Linke, získala v Braniborsku přes třináct procent a pronikla i do parlamentů v dalších zmíněných zemích.
Bývalá dlouholetá německá kancléřka Angela Merkelová v rozhovoru s týdeníkem Spiegel přiznala, že ke konci svého mandátu už neměla žádné páky, jak přimět ruského prezidenta Vladimira Putina k jednání. Putinovi podle ní záleží jen na moci a tu ona jako odcházející politička neměla, řekla Merkelová.
Merkelová: Na Putina jsem neměla páky, jde mu jen o moc
Politika
Dva různé světy
Nepříliš demokratické tendence však jdou ještě dál, minimálně do doby po druhé světové válce. „Po porážce pokračovali východní Němci v hlasování stejně jako předtím: protidemokraticky, protikatolicky, protižidovsky, na atentátníky napojená DNVP (Německá národní lidová strana, v roce 1924 druhá největší ve Výmarské republice) byla téměř zcela závislá na hlasech z východu,“ píše v The Observer James Hawes. „A když přišla záplava, přišla z východu: kdyby všude v Německu hlasovali stejně jako v Porýní a Bavorsku v letech 1930-32, Hitler by to nikdy nedokázal - a to ještě potřeboval pomoc DNVP, která (jako vždy) získala prakticky všechny hlasy z východu,“ dodává.
Britský odborník na dějiny Německa vinu přičítá pruské tradici. Země obsahující velkou část území pozdější NDR hrála prim před první světovou válkou i v rámci císařství. Její společnost však byla značně militarizovaná a tamější vyšší třída (velcí statkáři zvaní junkeři) byla odměňována za loajalitu – Voltaire tvrdil, že státy mívají své armády, kdežto v Prusku měla armáda svůj stát.
Podle Hawese dnes už nemá východní nedemokratický étos sám o sobě sílu Německo vykolejit, ovšem s politickým sbližováním východu a západu to nevidí růžově. „Ano, je těžké vzdát se snu o konsenzuální demokracii a Německo se se svou historií pochopitelně obává toho, co by mohlo přijít místo toho. Ale čím pozorněji se na vizi kulturně a politicky homogenního národního státu díváte, tím více vám připadá jako fantazie 19. století, jejímž skutečným účelem bylo vybudovat vymyšlenou národní kulturu připravenou k vnucení říši,“ soudí.
Jen kvůli tomu nelze na „ostpolitik“ (východní politika – pozn. red.) a na vstřícný přístup vůči zemím bývalé NDR rezignovat, je ale nutné si uvědomit, že demokratické strany tu čelí většímu fenoménu, než jen nespokojenosti s vládou nebo odkazem politiky Angely Merkelové. Co si však demokratické a proevropské strany dovolit nemůžou, je ztráta svých západních bašt.
Dlouho očekávané oživení německé ekonomiky by se mohlo ještě více opozdit. Ke konci roku by se mohla zvýšit inflace, píše v vydané pravidelné měsíční zprávě německá centrální banka. 
Stav německé ekonomiky se nelepší. Její očekávané oživení se může opozdit a inflace zvýšit
Money
Německou opoziční konzervativní unii CDU/CSU povede do parlamentních voleb v příštím roce předseda CDU Friedrich Merz, oznámil předseda sesterské bavorské CSU Markus Söder, který byl považován za Merzova největšího rivala. 
Německou CDU/CSU povede do voleb Friedrich Merz, možný nástupce Olafa Scholze
Politika
