Miliardy v trezoru. Jak ČNB spravuje devizové rezervy a proč je z ní tichý globální investor
Česká národní banka není jen strážcem úrokových sazeb a inflace, ale potichu se vypracovala v jednoho z největších institucionálních investorů v regionu. Vedle své tradiční měnové politiky totiž spravuje národní devizové rezervy v ohromném objemu přesahujícím 178 miliard dolarů, píše v komentáři Erik Kmeť, zakladatel K&L Rock a fondu Rivenity.
Když se řekne Česká národní banka, většině lidí se vybaví především rozhodování o úrokových sazbách. Každé zasedání bankovní rady sledují domácnosti s hypotékami, firmy, banky i finanční trhy. Právě sazby totiž ovlivňují cenu úvěrů, výnosy na vkladech i celkovou kondici ekonomiky.
Jenže ČNB má i druhou, méně viditelnou roli. Vedle měnové politiky spravuje obrovský finanční polštář země. K 30. dubnu 2026 držela devizové rezervy v objemu 178,3 miliardy dolarů, tedy zhruba 3,71 bilionu korun. To je částka, která výrazně přesahuje běžnou představu o centrální bance jako instituci, která pouze nastavuje cenu peněz.
ČNB tak dnes není jen strážcem cenové stability. Je také profesionálním správcem jednoho z největších finančních portfolií v Česku.
Rezervy musí být bezpečné, ale také chytře spravované
Centrální banka samozřejmě není hedgeový fond ani klasický správce aktiv. Jejím hlavním cílem není maximalizovat výnos za každou cenu. Na prvním místě zůstává měnová a finanční stabilita, bezpečnost rezerv a schopnost rychle reagovat v případě potřeby.
Právě proto musí být část rezerv extrémně likvidní a bezpečná. Zároveň ale platí, že u portfolia v bilionových objemech je příliš pasivní přístup sám o sobě nákladem. Pokud má centrální banka tak rozsáhlá aktiva, musí je spravovat moderně, efektivně a s ohledem na riziko, likviditu i dlouhodobou hodnotu.
Nastala nám poměrně nečekaná situace. Premiér Babiš začal vyjadřovat jakési názory k fungování České národní banky. Chtěl by nižší sazby. A to v době nejasné geopolitické situace a rozhazovačné politiky vlády. Chce Babiš prolomit nezávislost ČNB?
Dalibor Martínek: Chce Babiš prolomit nezávislost ČNB? Měl by mlčet, národní banka pracuje dobře
Názory
Důležitým krokem bylo rozdělení devizových rezerv na likviditní a investiční tranši. Likviditní část slouží k okamžitým potřebám centrální banky. Investiční část naopak umožňuje pracovat s delším horizontem a usilovat o lepší poměr rizika a výnosu. Nejde tedy o spekulaci, ale o postupnou profesionalizaci správy rezerv.
Zlato jako symbol i nástroj diverzifikace
Nejviditelnějším symbolem této změny je zlato. ČNB začala výrazněji navyšovat své zlaté rezervy v roce 2023 a od té doby postupně obnovuje národní zlatý poklad. Zatímco na konci roku 2022 držela přibližně 12 tun zlata, na konci dubna 2026 už měla v devizových rezervách 79,2 tuny.
Cíl je jasný: do roku 2028 chce ČNB zvýšit zásoby zlata na 100 tun. Podle centrální banky by šlo o nejvyšší objem v její historii.
Na první pohled se tento krok může jevit jako symbolický návrat ke zlatu. Ve skutečnosti je ale důležitější portfoliová logika. ČNB pracuje se zlatem jako s nástrojem diverzifikace, který může pomoci snížit volatilitu hospodářského výsledku a posílit odolnost bilance vůči výkyvům na finančních trzích.
Zlato v tomto pojetí není krátkodobá sázka na cenu komodity. Je to součást širší strategie řízení rizik.
Centrální banka jako globální investor
Moderní správa devizových rezerv se dnes stále více podobá práci velkých institucionálních investorů. ČNB musí řešit podobné otázky jako globální fondy nebo státní investiční instituce: kolik aktiv držet ve vysoce likvidní podobě, jak pracovat s měnovým rizikem, jakou roli má mít zlato, jak využívat akciovou složku a jak nastavit portfolio tak, aby nebylo závislé na jednom typu aktiva.
Rozdíl je v míře opatrnosti. U centrální banky musí být vždy na prvním místě bezpečnost, likvidita a měnověpolitická funkce rezerv. Výnos je důležitý, ale nesmí převážit nad stabilitou.
Právě v tom je současný přístup ČNB pozoruhodný. Nepůsobí jako honba za výnosem, ale jako snaha spravovat národní finanční rezervy konzervativněji, moderněji a efektivněji zároveň.
Debata o ČNB je příliš úzká
Veřejná debata o České národní bance se často zužuje na otázku, zda sazby půjdou nahoru, nebo dolů. To je samozřejmě důležité téma. Sazby ovlivňují hypotéky, úvěry, spotřebu, investice i kurz koruny.
Rozhodnutí ponechat základní úrokové sazby ČNB na místě bylo jednohlasné. O jejich zvýšení se nediskutovalo. V blízké budoucnosti to ale lze čekat.
ČNB o zvýšení sazeb nediskutovala. Guvernér Michl ale naznačil brzkou změnu
Money
Jenže tím příběh ČNB nekončí. Druhá část se odehrává v její bilanci: ve struktuře devizových rezerv, v nákupech zlata, v investiční tranši a v celkovém přístupu k ochraně dlouhodobé hodnoty finančního polštáře země.
Zajímavé je i to, že ČNB není financována z daní. Není součástí veřejných rozpočtů a náklady na svou činnost hradí ze svých vlastních výnosů. O to důležitější je, jak kvalitně a odpovědně se svými aktivy pracuje.
Dobrá zpráva pro českou ekonomiku
Česká národní banka se tak tiše posouvá do role významného globálního investora. Neprodává investiční produkty, nesoutěží o klienty a nekomunikuje jako fond. Přesto spravuje majetek v rozsahu, který z ní dělá jednoho z nejvýznamnějších investorů v zemi.
Její rozhodnutí o zlatě, akciích, dluhopisech a měnové skladbě rezerv ukazují, že se česká centrální banka připravuje na svět, ve kterém už nestačí pouze držet bezpečná aktiva. Důležité je také přemýšlet, jak je držet chytře.
Hlavní poselství je proto jednoduché: ČNB není jen instituce, která určuje cenu peněz. Je také správcem národního finančního polštáře. Pokud jej dokáže spravovat konzervativně, ale zároveň moderně a efektivně, je to dobrá zpráva nejen pro centrální banku samotnou, ale i pro českou ekonomiku.
Autorem je Erik Kmeť, zakladatel K&L Rock a fondu Rivenity
