Lukáš Kovanda: Fialova vláda by měla seškrtat pracovníky eráru, ne jim přidávat
Státní zaměstnanci si příští rok polepší více než zaměstnanci soukromé sféry. To není úplně zdravé, když je stát ve stamiliardovém deficitu, vláda by měla citelněji snížit počet pracovníků „eráru“.
Většině zaměstnanců státu a veřejných služeb se od ledna zvýší platový tarif o 1400 korun. Průměrný hrubý plat státních zaměstnanců tak poskočí z letošních 44 200 korun na 47 190 korun. To představuje růst o 6,8 procenta. Takový vzestup platů podle všeho překročí růst mezd v soukromé neboli tržní sféře, který dle aktuální prognózy České národní banky dosáhne příští rok pouze 5,7 procenta.
Nůžky ve výdělcích zaměstnanců placených z „eráru“ a těch sféry soukromé, kteří svojí prací a následně tedy daněmi na ty první vydělávají, se tudíž dále rozevřou. Loni zaměstnanci soukromé sféry v průměru pobírali o 3500 korun nižší hrubý měsíční výdělek než státní zaměstnanci.
Není to žádné překvapení. Vláda se necelý rok před volbami celkem jednoduše dohodla, že milionu lidí, kteří jsou placeni z daní pracujících lidí a podnikatelů, přidá od příštího roku peníze. Mluví se o sedmi procentech v průměru, ale pro některé profese to bude i dvanáct procent. Učitelé, policisté, čert ví kdo ještě, prostě milion lidí, které tak trochu potřebujeme, ale kteří se také tak trochu umí vozit za cizí peníze, vydírat, a kteří nikdy nemají daleko k tomu, aby, když si usmyslí, vyhrožovali státu stávkou.
Dalibor Martínek: Levicová vláda Petra Fialy opět přidává na platech státních zaměstnanců
Názory
Je však třeba říci, že obě skupiny zaměstnanců nejsou zcela porovnatelné. Liší se strukturou pracovních míst a návaznými charakteristikami. Zaměstnanci placení z veřejných rozpočtů například vykazují v průměru vyšší kvalifikaci. Například celá řada silně podprůměrně dobře placených manuálních činnost v průmyslu, stavebnictví i jinde je totiž doménou spíše sféry soukromé než veřejné.
I tak však platí, že stav, kdy z veřejných rozpočtů „erár“ platí výdělky takřka 850 000 zaměstnancům, jako tomu bude příští rok, prostě není zdravý. A zvláště ne tehdy, když tato masa pracovníků, odraz přebujelosti veřejného aparátu a jeho agend, bere v průměru znatelně více než ti, jejichž daně na ně vydělávají – a tyto nůžky se navíc ještě rozevírají.
V rámci konsolidace veřejných financí, potýkajících se stále s více než dvousetmiliardovým každoročním strukturálním schodkem, by mělo dojít k citelnější redukci počtu pracovníků placených z veřejných rozpočtů, což ovšem předpokládá také omezování agend státu či samospráv.
Další komentáře ekonoma Lukáše Kovandy
