Zajímá nás
Karel Pučelík: Zastavte loďky s migranty! Britští konzervativci je chtějí posílat do Afriky
Britští poslanci v úterý schválili nový vládní návrh na deportace migrantů do nesvobodné Rwandy. Daňové poplatníky už teď plán stál stovky miliard liber, je navíc neetický a nemá politickou perspektivu. Přesto všechno na něm ale konzervativci sveřepě trvají.
Britský premiér Rishi Sunak má za sebou další zkoušku, kterou představovalo úterní parlamentní hlasování o deportacích imigrantů do Rwandy. Předchozí návrh shodil ze stolu nejvyšší soud, protože evidentně nekorespondoval s britským i mezinárodním právem. Konzervativci to ale nevzdávají, i když zrovna v tomto případě houževnatost na místě úplně není.
Program Konzervativní strany se v posledních měsících točí kolem hesla „stop the boats“, tedy „zastavte loďky“, na kterých imigranti připlouvají na Britské ostrovy. Omezení imigrace je jednou z vlajkových lodí vládní politiky. Pro ilustraci, nejde zdaleka jen o chudé příchozí z Afriky. Například James Cleverly avizoval, že se bude zvyšovat minimální mzda, kterou musí cizinec inkasovat, aby mohl v zemi pobývat. A vězte, že by měl problém se vejít i například akademický výzkumník. Jak to má pomoci britské společnosti a ekonomice, není známo.
Republikánští odpůrci Donalda Trumpa zkouší svůj patrně poslední tah, jak exprezidentovi zabránit k získání nominace. Bývalé guvernérce Nikki Haleyové vyslovují podporu a posílají peníze, i když šance nemá příliš velké.
Karel Pučelík: Poslední šance k odstranění Trumpa? Umírnění republikáni i velký byznys stojí za Haleyovou
Názory
Mnohem větší kontroverze však vyvolává zmíněná Rwanda, která se táhne už mnoho měsíců bez jakéhokoliv výsledku. Zákon je už teď fiaskem. Dosud nebyl vypravený jediný migrant, ale daňové poplatníky už předloha stála 240 milionů liber. Ty putovaly na účet afrického státu, který je tak jediným protagonistou příběhu, kterému se plán vyplatil.
Nesvobodná Rwanda
Podporovatelé si od zákona slibují omezení počtu příchozích do Británie, k čemuž už ale dochází i bez deportací. Imigrantům by totiž hrozilo, že v případě neudělení azylu budou posazeni na letadlo (zpět) do Afriky. Kromě toho, že je celá tato politika neefektivní a neekonomická, tak je i neetická. Představte si, že vás sedřou z kůže ziskuchtiví pašeráci (třeba poté, co vám v Súdánu vybombardují domov), podniknete mimořádně nebezpečnou cestu do Evropy, odkud vás pošlou do země, která se dost podobá vaší výchozí stanici.
Rwanda rozhodně není svobodnou a demokratickou zemí. Formálně je demokratická, ale vládne tam už skoro třicet let režim Paula Kagameho. „Režim sice udržuje stabilitu a hospodářský růst, ale zároveň potlačuje politický disent prostřednictvím všudypřítomného sledování, zastrašování, mučení a snahy o vydávání exilových disidentů nebo čelí podezření z jejich vražd,“ popisuje Freedomhouse.
V Dubaji se v těchto dnech scházejí politici a klimatičtí odborníci, aby zamezili dalšímu plundrování planety. Jen tak od stolu to ale nepůjde. Pro změnu je důležitá politická vůle, ale i součinnost celého světa.
Karel Pučelík: Proč s námi alarmující klima nic nedělá?
Názory
Britská vláda by nejradši přehodila zodpovědnost na někoho jiného. Jakmile ale uprchlíci vystoupí z letadla, přijde o veškeré garance, že s nimi bude dobře zacházeno. Mnozí nejspíš skončí v uprchlických táborech, kde je situace horší než v těch evropských. Integrace do společnosti se prý také úplně nedaří.
Co by udělala rozumná strana?
Zákon už bohužel také překročil rovinu imigrační politiky, ale stal se plátnem pro domácí, vnitrostranické i předvolební souboje (volby budou vyhlášeny maximálně do roka). Se schválením zákona v prvním čtení se v podstatě spojilo i přežití Sunakovy vlády. „Slib, že ‚zastaví lodě‘ během několika měsíců, a pokračování v bláznivém azylovém plánu Borise Johnsona ve Rwandě byly obrovské chyby. Kvůli nim se ocitl ve stále větší pasti, jak se soudy a realita přibližovaly,“ uvádí bývalý labouristický ministr dopravy a dnes komentátor Prospectu Andrew Adonis.
I The Economist tvrdí, že rozumný premiér a rozumná strana by takový zákon měla nechat být. „Rwanda začala jako politický rozmar, pan Sunak z ní hloupě udělal vlajkovou loď. V důsledku toho se ocitl v situaci, kdy obhajuje extrémní postoj jen proto, aby mu někteří lidé z jeho vlastní strany řekli, že nejde dost daleko,“ konstatuje magazín.
Dvě století stará záležitost odvlečených antických soch tento týden způsobila mezinárodní roztržku mezi Británií a Řeckem. Ať už se na ni díváte z jakéhokoliv úhlu, Sunakova vláda z ní vychází opět jako nečitelný a malicherný partner.
Karel Pučelík: Britsko-řecká potyčka o mramory ukázala, že ne vše jde vymlčet
Názory
Proti Sunakovi se před hlasováním postavila stovka poslanců z pěti různých názorových skupin, kteří návrh považovali za nedostatečný, a hrozili, že budou hlasovat proti. To se nakonec nestalo, i když k tomu může dojít v dalších fázích legislativního procesu. Sunak se tedy prozatím zachránil, ale za vysokou cenu. Ve sporu tak už vlastně nejde o to připravit kvalitní zákon, ale o budoucnost vlády a premiéra. A to je vždycky špatně.
„Sunak využívá naprosto nevyhovující návrh zákona, aby prosadil špatnou politiku. Odpovědnou volbou by bylo, kdyby jej poslanci zamítli,“ dochází k závěru v The Economist. Nejvíce ironickým aspektem debaty je však vyjádření labouristického lídra Keira Starmera, který prý v případě zvolení do čela vlády deportace do Rwandy zruší. Výhra labouristů je velmi pravděpodobná, takže velký plán nejspíš skončí spolu s miliony liber v koši. Což bude nakonec dobře.
