Ekonomický diář Pavla Párala: Pochvaly ani kritiky ratingových agentur na nebezpečném zadlužování nic nemění
Příznivější výhled od S&P sice přinesl vládě Andreje Babiše důvod k radosti, jiné ratingové agentury ale upozorňují na uvolňování fiskální politiky a rychlejší růst českého dluhu. Ani relativně dobrá výchozí pozice veřejných financí není důvodem k bezstarostnosti, píše ve svém komentáři ekonomický novinář Pavel Páral.
Andrej Babiš se konečně dočkal pochvaly za hospodaření s penězi daňových poplatníků. V pátek se na Česko po patnácti letech vzpomněla ratingová agentura Standard & Poor's a zlepšila svůj výhled na další vývoj české ekonomiky.
Výhled dlouhodobého ratingu České republiky změnila ze stabilního na pozitivní. Zároveň potvrdila dlouhodobý rating ČR v zahraniční měně na stupni AA- a v domácí měně na stupni AA. S&P optimisticky očekává, že česká ekonomika v letech 2026 až 2029 poroste v průměru o 2,3 procenta, což překračuje očekávání domácích institucí i analytiků.
Za důvody zlepšení výhledu agentura označila odolnost české ekonomiky vůči vnějším šokům, solidní stav veřejných financí i vnější finanční bilance a účinnou měnovou politiku České národní banky. Znamená to, že během roku až dvou by S&P mohla zvednout ratingové hodnocení o jeden stupínek.
Sice upozornila na rizika spojená s vyššími cenami energií, vývojem na Blízkém východě a vidí i uvolněnější rozpočtovou politiku české vlády. Tu ale nepovažuje za příliš rizikovou ve srovnání s evropskými poměry.
Už když v roce 2023 tehdejší ministr hospodářství a dnešní eurokomisař Josef Síkela (STAN) vymyslel „strategický“ nákup plynovodu Net4Gas od kanadského chemického koncernu Borealis a pojišťovny Allianz, bylo kolem toho hodně pochybností. A hlavně velký spor Síkely s energetickým miliardářem Danielem Křetínským o výhodnosti nákupu pro stát.
Ekonomický diář Pavla Párala: Síkelův strategický nákup Net4Gas se ocitl v rukou policie. Zaváněl ale od začátku
Názory
S&P chválí, Fitch varuje
Ve stejný den ale Babišovi radost pokazila jiná agentura Fitch, která se naopak obává toho, co se tu s hospodařením státu děje. Návrh státního rozpočtu ČR na rok 2027 a revidovaný střednědobý fiskální rámec podle Fitch ukazují na výrazné uvolnění fiskální politiky a rychlejší růst veřejného dluhu. Dá se čekat, že přetrvávající fiskální deficity nad třemi procenty hrubého domácího produktu (HDP), další výdajové závazky a volnější fiskální pravidla vytvářejí nejistotu ohledně načasování a tempa snižování deficitu. Mohla by tak oslabit jedna ze silných stránek úvěrového hodnocení země, uvedla ratingová agentura Fitch. Nicméně výhled zatím nezměnila.
A aby toho ze světa ratingu nebylo málo, tak ve stejnou dobu třetí velká agentura Moody’s snížila surově rating Polsku u závazků v cizí i domácí měně ze známky A2 na stupeň A3. Jako důvod uvedla pokračující zhoršování fiskální síly země. Polsko nadále financuje rozsáhlé programy v oblasti obrany, infrastruktury a sociálních výdajů a zároveň má jeden z nejvyšších rozpočtových deficitů v Evropské unii, uvedla agentura Reuters. Jak však nedávno pravil premiér Babiš, je Polsko jeho vzorem, jak se na dluh startuje hospodářský růst a prosperita.
Česko má stále kam padat
Nicméně ratingové agentury sledují, co se zde děje, a podle všeho svým rozpočtově odpovědným Čechům stále hodně věří. Nakonec pro to mají důvod. Dlouhodobý pohled na české veřejné finance je opravdu v evropském kontextu pozitivní. Podle statistiky Mezinárodního měnového fondu má Česko celkový státní dluh ve výši 44,6 procenta a nižší ho má v EU jen osm zemí, zatímco sedmnáct vyšší a z nich pět je už nad sto procenty HDP a některé čekají značné problémy.
Energetické trhy vřou, ale u nás je zatím ticho a klídek. Registrujeme jen rostoucí ceny pohonných hmot. Jenže kromě ceny ropy začaly masivně růst i ceny energií. Pokud nenastane nějaký globální zvrat, například vyřešení krize v Hormuzském průlivu a války USA proti Íránu, čeká nás zdražování, se kterým dosavadní odhady inflace rozhodně nepočítají.
Ekonomický diář Pavla Párala: Inflace se chystá startovat. Držte si peněženky, bude to jízda
Názory
Nakonec i Národní rozpočtová rada, která hodnotí vývoj dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí za Babišova kočírování veskrze kriticky, vydává čísla pro leckoho optimistická. Například zmíněných sto procent HDP by český dluh dosáhl někdy kolem roku 2050. I když je to podmíněno tím, že vláda nezkrátí důchodový věk na 65 let a nezvýší valorizace. A náraz na dluhovou brzdu, kdy dluh dosáhne 55 procent HDP, se posunul z dosud očekávaného roku 2037 na rok 2034, takže Babišova koalice by si v klidu mohla odehrát tímto způsobem ještě jedno volební období a starosti nechat následníkům.
Furt dobrý. Jenže jak dlouho?
Jenže to až příliš připomíná přístup toho pána, co padá z mrakodrapu a ve čtvrtém patře říká: Furt dobrý. Ale objektivně bychom si s těmi sto procenty dluhu neměli moc hrát.
Taková Argentina svůj největší státní bankrot absolvovala v roce 2001 se státním dluhem necelých 54 procent HDP. Čím vyšší dluh zasekneme, tím budou dražší platby úroků z dluhopisů, za něž by šlo pořídit spoustu nových dálnic a jadernou elektrárnu k tomu. Tím bolestněji budeme rostoucí dluh snižovat. A hlavně v očekávatelné krizové situaci nebude kam sáhnout. Na což člověk nemůže nemyslet, když vidí vývoj cen plynu a elektřiny.
Češi dluhy nechtějí
Ale především Češi sice mají rádi zvyšování důchodů a státních platů. A na zdravotnictví zadarmo si nenechají sáhnout, ale dluhy taky neradi. Agentura Median dělala na začátku září průzkum, jak jsou lidé spokojeni s tím, jaký rozpočet přes prázdniny uštrikovala Alena Schillerová. A nedopadlo to pro ni vůbec slavně. Pochvala od S&P na tom mnoho nezmění.
Vládou navržený schodek státního rozpočtu považovalo za nepřijatelný 62 procent lidí. Nejčastěji se proti němu ohrazují lidé ve věku 18 až 24 let (83 %) a lidé s vysokoškolským vzděláním (82 %). Lidí, kteří deficit rozpočtu neumí posoudit nebo uvedli možnost „nevím“, je 16 %. Možnost „nevím“ nejčastěji uváděli lidé se základním vzděláním (36 %). Nejvíce respondentů, kteří považují deficit státního rozpočtu za přijatelný, je mezi lidmi staršími 75 let (40 %).
Minimální mzda příští rok rekordně vzroste a její zvýšení postupně vytlačí vzhůru i další mzdy a platy. Jenže česká produktivita práce téměř neroste a rychlé přidávání tak může mít nepříjemnou dohru v podobě dalšího inflačního tlaku, píše ve svém komentáři ekonomický novinář Pavel Páral.
Ekonomický diář Pavla Párala: Minimální mzda zvedne výplaty. Vyšší životní úroveň ale může sežrat inflace
Názory
Dokonce ani voliči stran vládní koalice se k navrhovanému rozpočtu nestaví s nadšením a většinově zadlužující rozpočet podporují jen ti z hnutí ANO, kde si o maličko víc než polovina z nich myslí, že navrhovaný deficit státního rozpočtu je v pořádku.
Fiskální lobotomie českých voličů
Ale čekat, že všichni tito nespokojení voliči budou nadšení případnými škrty a zvyšováním daní, moc nelze. Tomuto jevu, kdy je považováno za normální dožadovat se od státu benefitů a odmítat na ně přispět z daní, říká předseda Národní rozpočtové rady Mojmír Hampl „fiskální lobotomie“.
Přesto, i navzdory optimismu Standard & Poor's, má Andrej Babiš o čem přemýšlet. Očekával slavobrány a girlandy za rozdávání půjčených peněz, ale nevděční voliči ten dluh nechtějí a mohou se do příštích voleb rozhlížet po někom zodpovědnějším a důvěryhodnějším. Byť to bude hodně těžké.
Hra na schovávanou s deficity
A tak se začíná hrát hra na schovávanou s deficity. Například v zákulisí se mluví o omezení dotací krajům a obcím. A hlavně Praze, která má na účtu mezi 175 a dvěma sty miliardami korun. To je ale jen utrácení z druhé státní kapsy a na celkovém schodku veřejných financí nic nezmění fakt, že stát dostane více peněz a obce a kraje méně. Saldo zůstane stejné. Jen to na první pohled vypadá, že veřejností sledovaný státní rozpočet zasekne menší sekyru a hospodaření samospráv bude mít menší přebytek, což skoro nikoho nezajímá.
Navíc Babiš i ministryně financí už mluví o zvyšování daní a škrtání výdajů už k polovině příštího roku o dvacet miliard. Mají to zařídit daně spotřební či rafinérské. Ty však vynesou drobné jednotky miliard. Navíc ty sektorové na rafinérie jsou už teď utraceny za slevy u pohonných hmot.
Schillerová už zmínila také možné zdanění investičních bytů nebo některých návykových a škodlivých látek, zejména kratomu. To ale také desítky miliard nebudou. Až si Babiš spočítá, o kolik by daň z investičních bytů zdražila nájmy, uvidíme, na co mu zbyde odvaha.
Dohromady se pak mají zvýšit daně a snížit výdaje o šedesát miliard pro rozpočet na rok 2028, ačkoli podle fiskálně strukturálního plánu by měl deficit klesnout alespoň o sto miliard. Věří tomu někdo? Zvlášť když je v programu další rozdávání důchodcům a rostoucímu počtu státních zaměstnanců.
