Dalibor Martínek: Soumrak památkové péče v Česku. Vlastně bychom měli slavit
Novela stavebního zákona, schválená 10. července Sněmovnou, putuje do Senátu. Ten ji pravděpodobně koncem léta vrátí poslancům, a ti ji vahou vládní koalice potvrdí. Bude se čekat na podpis prezidenta, který v době eskalace sporů vlády a prezidenta není jistý. Jedním z velkých témat novely je osekání pravomocí památkářů.
Vyroste vedle Karlštejna osmipatrový hotel, nebo jsou památkáři žábou na prameni rozvoje českých měst? Argumenty obou stran jsou ostré, až extrémní. Faktem je, že památkáři z Národního památkového ústavu jsou trnem v oku stavebníků. Stavebníky naopak ústav podezírá ze zištnosti, upřednostňování ekonomických zájmů a nerespektování kulturního dědictví.
Je to stejně vyhrocený spor bez racionálního řešení, jako jsou současné hádky premiéra a prezidenta. Ve sporu o památky je ovšem třeba dát za pravdu vládě. Ne že by novela stavebního zákona byla dokonalá. Vlastně nikdo netuší, co přinese. Zda urychlí bytovou výstavbu, jak je slibováno, nebo způsobí kolaps systému povolování staveb. Tady jde vláda skutečně na hranu. Ale, je třeba ctít, že kdo vládne, má k tomu mít prostor. Potom může sklízet gratulace, nebo přijmout odpovědnost.
Pražská developerská společnost získala stavební povolení pro bytový dům Nový Zlíchov na Praze 5, jde o 22 nájemních bytů. Je to první pravomocné stavební povolení, které pražská příspěvková organizace získala. Ambice politiků narazily na realitu.
Dalibor Martínek: Pražská developerská získala první stavební povolení. Ostuda
Názory
Všemocní památkáři
Novela výrazně omezuje pravomoci památkářů. Ti dosud mohou vydávat závazná rozhodnutí, přes která nejede vlak. Ochrana kulturního dědictví je záslužná činnost. Činnost památkářů však dnes stále působí podobně jako za Rakouska-Uherska, kdy se o nějaké ochraně památek začalo hovořit. Její zákonný základ má kořeny v roce 1958. Je upravena nespočtem paragrafů a norem. Podle nich jsou například „osoby pověřené orgány státní památkové péče oprávněny vstupovat do podniků, závodů, zařízení, objektů a na ostatní nemovitosti“
Tento nenápadný památkářský ústav – jeden by si myslel, že je to nějaká banda neškodných archeologů a filozofů – je naopak prostřednictvím složité sítě paragrafů zakomponován do našich životů a má až neuvěřitelný dosah. Nikdo ze stavitelů si to s památkáři nechce rozházet. Korupční prostředí jak vyšité.
Národní památkový ústav například stojí za letitou patovou situací kolem výtoňského železničního mostu. Zbořit, nebo nezbořit? Letos tento všemocný úřad vytvořil pracovní skupinu, která pracuje na „souboru požadavků na plánovanou rekonstrukci mostu“. O mostu pro vlaky rozhodují experti na památky. Absurdní.
Po tři čtvrtě roce se turistům znovu otevřela kamenná rozhledna na Libíně u Prachatic. Rekonstrukce památky z roku 1883 stála téměř osm milionů korun a město si od ní slibuje nové turistické lákadlo Pošumaví. Za dobré viditelnosti je z 27 metrů vysoké věže vidět až na Alpy.
OBRAZEM: Nové lákadlo Pošumaví. Na vrcholu Libína se otevřela zrekonstruovaná rozhledna, vidět lze i Alpy
Enjoy
Revize památkových zón
Památkáře lze i v současném světě obejít. Existují totiž také „památkáři“ na úřadech, nikoli pouze badatelé z památkového ústavu. V očích pracovníků ústavu jsou to jen prostí úředníci. Ti mohou verdikt „skutečných“ památkářů zvrátit, jako se to stalo například při nahrazení Kozákova domu na Václavském náměstí nákupním centrem Primark. To „skuteční“ památkáři těžce nesou a vnímají to jako obcházení. Rozbombardované Václavské náměstí kvůli návratu tramvají, libůstce radního Hlaváčka, jim však evidentně nevadí.
Novela stavebního zákona má památkáře celkem výrazně obejít. Nyní jsou například součástí zájmu památkářů i budovy bez památkové ochrany, které se nacházejí v památkových rezervacích. Například v Pařížské ulici.
Nově se mají jednak památkově chráněná území revidovat, a také se veškeré rozhodování přesune na stavební úřady. Ty nebudou muset památkáře o jakékoli stanovisko žádat. Navíc se památkářům, pokud se jich bude případ týkat, zkracují lhůty na vyjádření. Pokud se nevyjádří, bude platit fikce souhlasu. To se památkářům také nelíbí. Namítají například, co se stane, pokud bude odpovědný pracovník na dovolené.
Historický průzkum vyjde zhruba na sto tisíc korun, další statisíce stojí příprava projektu a samotná rekonstrukce se téměř vždy prodraží. Opravit střechu nebo fasádu přitom nestačí. Památka musí dostat nový život a vydělat si alespoň na vlastní provoz, říká Francesco Kinský dal Borgo, který se podílí na správě zámku Karlova Koruna a hradu Kost.
Rekonstrukce zámku se prodražila o pětinu. Bez akcí by se neuživil, říká hrabě Kinský
Reality
Námitkami památkářů se ve sněmovně oháněla opozice. Popravdě jsou to výtky založené na argumentech z minulého století. Takto zkostnatělý a nepřístupný úřad aby jeden pohledal. Památkáři celkem logicky vadí stavitelům, brzdí jejich plány a leckdy je zcela zhatí.
Fakt, že přijdou o část svých pravomocí, rozvoji země vadit nebude. „Ochrana kulturního dědictví je sice důležitá, ale nesmí se stát záminkou pro blokování rozvoje měst, modernizace budov a potřebných investic,“ říká například Tomáš Prouza, prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu a viceprezident Hospodářské komory.
