Zajímá nás
Dalibor Martínek: Pavel nikdy nebude řečníkem nebo filozofem. Intuici na dobrá řešení ale má
Úvodní řeč Petra Pavla před rozdáváním vyznamenání byla utrpením nejenom pro řečníka. Dlouhý monotónní proslov plný klišé. Jako by ho napsal nějaký univerzální píárista, kterého si snad naši přední představitelé mezi sebou půjčují.
„Ekonomika založená na inovacích.“ Buďme „vzdělanostní ekonomika“. „Musíme se připravit na nové výzvy, jako je umělá inteligence nebo klimatická změna.“ Aby hromada starých známých sousloví dosáhla svého vrcholu, zaznělo třeba, že „státní správa musí být efektivnější.“ A tak dále a tak podobně. Nikdo od bývalého generála neočekával žádné divy, ale tady by skutečně pomohla okřídlená poučka, že stručnost je matkou moudrosti.
Je tu další vlna protestů doktorů. Mladí lékaři hrozí, že od prosince nebudou dělat přesčasy. To by bylo celkem pochopitelné, nikdo nechce jen tak dělat přesčasy. Tady je ovšem v pozadí výhrůžka, že když nenastoupí do služby, nebude v Česku dostatečná zdravotní péče a někdo by to mohl odnést životem. Máme tady takové drobné vydírání.
Dalibor Martínek: Jsou doktoři novodobá šlechta? Někdy se tak tváří. V podstatě jsou to montéři
Názory
Ale nechme proslov proslovem. O ten v tento svátečné den šlo nejméně. Nikdo nečekal, že prezident přijde s nějakým zlomovým poselstvím. Pavel k nim jednak není zrozen, a za druhé, účelem setkání na Hradě nebylo řečnění. Měly se rozdávat medaile. Jen na okraj, plamenný proslov si před měsícem vyzkoušel premiér Fiala na setkání Hospodářské komory a Svazu průmyslu. Před televizními kamerami hovořil o Česku na křižovatce a hlavních výzvách pro společnost. Tomu už se dalo říct pěkná motivační řeč. A skutek?
| Další komentáře Dalibora Martínka najdete zde |
Ale zpět k Pavlovi. Společnost napjatě očekávala, kdo bude mezi vyznamenanými. Jako v nějaké loterii. Co kdo z nás dělal v den sto pátého výročí vzniku republiky? Každý po svém. Ale jakousi napjatou atmosféru před osmou hodinou večerní asi cítil mnohý. Bylo to poprvé po Zemanovi, který si z udílení metálů občas dělal politickou show. Vždy během těch let našel nějakého exota v mikině, aby národ škodolibě pošťouchnul. Zeman měl plnou pusu spojování národa, faktem však je, že byl především prezidentem plebejců. O to větší očekávání tížilo Pavlova ramena.
Ministerstvo práce a sociálních věcí se rozhodlo připravit novelu zákoníku práce. Jedním z navrhovaných ustanovení bude také možnost zjistit, kolik berou vaši kolegové. A když to na stejné pozici bude výrazně víc, budete mít právo se zeptat, proč. Dobré úmysly tentokrát zastírá fakt, že půjde jen o další růst závisti ve společnosti, které nevadí, když trpí, hlavně když vedle trpí víc.
Stanislav Šulc: Češi už zase budou slavit, že sousedovi chcíply dvě kozy
Názory
Jak jeho úvodní řeč nestojí moc za pozornost, výběrem oceněných prezident ukázal svoji sílu. Ať už jména vybral víc on, nebo to byla týmová práce. Veřejného ocenění se dočkala řada lidí, kteří skutečně stáli po celých posledních třicet let za kultivací českého veřejného prostoru. A který minulý prezident celou svou osobností tolik erodoval. Petr Pithart, Pavel Rychetský, Milan Uhde, ale třeba i Jiří Bartoška nebo Marta Kubišová, Halík. Ale i další. Které Zeman kvůli svým politickým preferencím přehlížel.
Pavel narovnal metr
Tady prezident Pavel po letech narovnal metr. Což se od něj tak trochu očekávalo. Očekávání bylo naplněno. Žádní exoti, ale všechno skutečně zasloužilí lidé. Všichni ocenění měli za sebou většinu svého profesního života. Po kterou mohli osvědčit své kvality. Žádné rychlokvašky, žádní političtí nominanti nebo lidé, kteří si zadali s minulým režimem.
A že řád dostala i Zdena Mašínová, sestra bratrů Mašínů, byl od Pavla skoro geniální tah. Bratři Mašínovi jsou v Česku spolehlivou rozbuškou extrémních debat. Do toho se prezidentovi nechtělo. Ale ocenit Zdenu? Elegantní řešení. Pavel asi nikdy nebude filozofem, řečníkem nebo ekonomem. V roli prezidenta mu to sluší.
Jedna z nejstarších aerolinek světa má stále zvučné jméno a řadu fanoušků. Současný majitel ale o rozvoj značky nemá zájem. České aerolinie tento víkend slaví sto let od jejich prvního letu. Na šampaňské ale nedojde, nejspíše by na něj nezbyly peníze. Z národního dopravce nic nezbylo. Jak se do této situace dostal? 
Zdeněk Pečený: České aerolinie slaví sto let, ale není co slavit
Názory
