Dalibor Martínek: Babiš si ukousl velké sousto. Českou televizi nedobude
Ovládnout Českou televizi a Český rozhlas se pro vládu Andreje Babiše stává stále větší zátěží. Tomio Okamura si myslel, že zestátněním televize si vyřídí své účty. Jenže se stal pravý opak. Šéf Poslanecké sněmovny vyvolal odezvu, která přesáhne jeho volební období. Zítra bude stávka.
Pracovníci České televize a Českého rozhlasu vstupují do stávky. Co tato stávka bude obnášet, zatím není jasné. Asi si lidé z obou institucí nedovolí nedojít do práce. Budou tam vykonávat jakousi činnost, televize asi pojede. Spíš se protestující sejdou na náměstích českých měst.
Pro život v Česku tato akce zaměstnanců dvou z mnoha médií v zemi zdánlivě nehraje velkou roli. Opak je pravdou. Má velmi významný symbolický rozměr. Boj o veřejnoprávní média se stala společenským tématem, které opět rozdělilo Čechy.
Čím je Česká televize výjimečná, proč bychom měli dění kolem ní sledovat? Ano, vysílá StarDance. A také oplývá celkem kvalitním zpravodajstvím. Senátní a komunální volby pokrývalo v terénu šestnáct profesionálních novinářů. Za to si Česká televize zaslouží kredit. Takto by mělo médium veřejné služby fungovat, nelze mu v tom nic vytknout.
Premiér Andrej Babiš představil další možnou podobu financování České televize a Českého rozhlasu. Koncesionářské poplatky by podle něj mohly být dobrovolné, stát by však oběma institucím garantoval určitou částku. Peníze by přitom neměly pocházet přímo ze státního rozpočtu. Premiér současně hovoří o inspiraci skandinávským modelem. Z ekonomického hlediska však jeho návrh vyvolává zásadní otázku: pokud občané nebudou muset platit, a přesto má být financování garantované, odkud se chybějící miliardy vezmou?
Dobrovolné poplatky za ČT a ČRo? Pokud lidé nezaplatí, peníze stejně musí zajistit stát
Názory
ČT jako pevný pilíř. Čeho?
Na druhé straně, zaměstnanci České televize by si měli uvědomit, že nejsou výjimeční. Kvalitních novinářů je na trhu dost, někteří do televize přicházejí, jiní z ní odcházejí. Koloběh života. Lidé z České televize, a z rádia také, budou v úterý rebelovat, pořádat veřejné akce.
Češi mají rádi, když se mohou upnout k pevnému pilíři. Nyní jím má být Česká televize. Je to ovšem pilíř? Je to prostě jedno z médií na trhu. Teď bude stávka, boj za nezávislost. Hra, která vzbuzuje emoce. Jaká bude Česká televize za deset let, nikdo netuší. Jde o způsob financování, o prestiž novinářské práce, o nezávislost? Všechno jsou to efemérní jednotky. Je novinář ČT více nezávislý než jiný novinář? Má mít novinář veřejnoprávního média nárok na inflační doložku, zatímco novinář soukromého média ne?
Mít veřejnoprávní médium, s jeho kodexem nezavávislosti, a s nějakým veřejným financováním, je fajn. Vytváří to ve společnosti pocit jistoty, klidu. Jde tady vůbec o informace?
Po prohraných senátních volbách Andrej Babiš prohlašoval, že Senát, o který měl předtím eminentní zájem, nepotřebuje, protože má ve Sněmovně převahu sto osmi hlasů, demokraticky zvolených, a prosadí si tedy, co chce. Pár dní nato v nočních hodinách zahájil zestátňování České televize. Nepočítal s jedním aspektem, s ulicí.
Dalibor Martínek: Babiš brzdí, začíná chápat sílu ulice
Názory
Vede se tady válka, která štěpí společnost. Andrej Babiš v rámci zachování vládní koalice naskočil na tento boj. Vůbec se televizi nemusel věnovat, teď šlápl do něčeho, do čeho se mu šlápnout vůbec nechtělo. Chtěl si udržet sto osmičku, ustoupil Tomiu Okamurovi. Dění kolem financování České televize se mu nyní valí přes hlavu. Je mu to nepříjemné, nabízí nová jednání o konstrukci financování veřejnoprávních mediálních institucí.
Nicméně, dění už se rozběhlo. „Už teď je jasné, že se do stávky v obou institucích zapojí víc lidí než v červnu. Víme i o klíčových odděleních, která budou stávkovat kompletně. Zapojí se jasná většina pracovníků a pracovnic médií veřejné služby,“ uvedly členky stávkového výboru iniciativy Veřejnoprávně za ČRo Lucie Pávová a Pavla Kubálková za ČT.
Babišova vláda vzbudila tak velkou nevoli, že by nejraději stáhla krovky. To už je jí však nepovede. Teď už musí jenom žehlit, hledat vhodná diplomatická slovíčka. A doufat, že ji celá akce s poplatky, vlastně tak marginálním tématem, zcela nepotopí.
