Největší výrobce bateriových systémů v rámci koncernu Volkswagen Group nyní sídlí v Česku. Škoda Auto otevřela v Mladé Boleslavi novou halu za téměř pět miliard korun. Každou minutu v ní sjede z výrobní linky jedna baterie pro elektromobil.

Investice ve výši 205 milionů eur, tedy přibližně 4,97 miliardy korun, proměnila část mladoboleslavského závodu v jedno z nejdůležitějších center bateriové výroby v Evropě. Nová hala o rozloze 55 tisíc metrů čtverečních vyrostla za méně než rok a představuje zásadní posun v lokalizaci klíčových technologií pro elektromobilitu.

Výrobní linka je nastavena na mimořádně vysoké tempo – jeden bateriový systém vznikne každou minutu. To znamená více než 1100 kusů denně a až 335 tisíc ročně. Automatizace dosahuje 84 procent, v provozu je 131 průmyslových robotů. V hale pracuje zhruba 600 zaměstnanců, část nově přijatých, část rekvalifikovaných z jiných provozů.

Nová generace baterií bez modulů

Mladoboleslavský závod je prvním evropským závodem koncernu, který vyrábí bateriové systémy s technologií takzvaného cell-to-pack (CTP). Ta spočívá v přímé integraci článků do bateriového bloku bez použití mezimodulů. Konstrukce je díky tomu jednodušší, pevnější a výrobně efektivnější.

Používané články s lithium-železo-fosfátovou chemií (LFP) jsou známé vyšší tepelnou stabilitou a odolností. Automobilka uvádí, že kombinace technologie CTP a interní výroby umožňuje snížit náklady na bateriové systémy zhruba o 30 procent.

Česká stopa v elektromobilitě

Škoda Auto vyrábí bateriové systémy už od roku 2019. Od té doby jich vzniklo přibližně 1,4 milionu. Jen v loňském roce zaměstnanci v Mladé Boleslavi zkompletovali přes 329 tisíc bateriových systémů pro elektromobily na platformě MEB, které využívají vozy značky i další modely koncernu. Automobilka zároveň loni celosvětově vyrobila 1 065 000 vozů, což představuje meziroční nárůst o 15 procent.

Strategický krok pro celý koncern

Otevření nové haly není jen rozšířením kapacit. Jde o strategický krok, který posiluje evropský hodnotový řetězec a přesouvá klíčovou část výroby elektromobilů přímo do vlastních závodů. Mladá Boleslav se tak stává jedním z hlavních pilířů bateriové výroby v rámci celé skupiny a potvrzuje rostoucí význam českého automobilového průmyslu v éře elektrifikace.

Aktualizováno

Volkswagen chystá drastické škrty. Ve hře je i zavírání továren

Zprávy z firem

Německý automobilový koncern Volkswagen hodlá do konce roku 2028 snížit náklady o 20 procent. Informoval o tom časopis Manager Magazin. Dodal, že rozsáhlá úsporná opatření se budou týkat všech značek a mohla by zahrnovat uzavírání továren. Koncern Volkswagen je největším evropským výrobcem osobních automobilů, jeho součástí je i česká Škoda Auto.

ČTK

Přečíst článek

Nerovnost je problémem evropských ekonomik, Česko není výjimkou, i když se o tom moc nemluví. Naopak se stále více objevují návrhy, které by situaci ještě zhoršily. Jako třeba platby na vysokých školách.

Někdy to vypadá, jako bychom v Česku dělali, že se nás nerovnost a chudoba vůbec netýká. Jedno z nejdražších bydlení v Evropě, vysoké náklady na život, v kontinentálním srovnání nízké mzdy, to není úplně dobrá vizitka. Co ale naopak na rozdíl od některých zemí západní Evropy nebo za oceánem (tolik) řešit nemusíme, je nedostupné vzdělání.

I to se však může v blízké budoucnosti změnit. Bezplatné vysokoškolské vzdělání je trnem v oku mnohým. Třeba vládní Motoristé by rádi rozdělovali obory na užitečné a neužitečné, přičemž státní podpoře by se těšily jen ty chtěné. Naštěstí příklady neproduktivních oborů zmíněné v programu vlastně neexistují, alespoň ne v u nás. Do vládního programu se toto sociální inženýrství prozatím nepropsalo.

Mnohem větší pozornost bychom měli věnovat vyjádření nového předsedy České konference rektorů Milana Pospíšila, který vede pražskou VŠCHT. Podle jeho názoru by neškodilo do systému zakomponovat finanční spoluúčast studentů. Prý aby si uvědomili, že jejich studium stojí peníze.

Jisté, první ročníky opravdu často dokončí jen zlomek přijatých. Školy si za to ale mohou do značné míry samy tím, že fungují jako průtokový ohřívač. Naberou spoustu lidí bez přijímacích zkoušek podle prospěchu na středních školách, aniž by nějakým speciálním řízením zkoumali jejich vztah k oboru. Možná se to od dob mých studií změnilo, ale pamatuji si, že tyto „průtokové ohřívače“ bez zkoušek často představovaly jakousi jistotu, ne první volbu.

Karel Pučelík: Neřešme pořád jen deficit. Je čas zamyslet se nad rozpočtem hlouběji

Názory

Malý deficit – úspěšná politika. Velký deficit – apokalypsa za dveřmi? Zvykli jsme si na to, že ministři financí jsou spíše účetní než stratégové. Od rozpočtové debaty bychom však měli chtít víc než jen jednoduché „má dáti – dal“.

Karel Pučelík

Přečíst článek

Pro někoho pár tisíc, pro někoho stopka

Mimoto nákladnost univerzitního vzdělání si alespoň část studentů uvědomuje moc dobře. Ono už to není tak, že žijete na koleji za pár korun a na život stačí kapesné. Koleje jsou přeplněné a studentské byty drahé. Pronajímání bydlení študákům, či mnohdy spíše „rejžování“ na študácích, je dost cynický byznys, ale to je na jiné povídání. Pokud máte bohaté rodiče, jste ok. Pokud ne, tak se musíte snažit, chodit po brigádách, pracovat při studiu je dnes běžné.

Rektor Pospíšil hovoří o formě zápisného ve výši jednotek tisíc za semestr. Výsledek by byl takový, že by se nerovnost mezi studenty ještě zvýšila. Jak to tak bývá, pro bohatého má pár tisícovek hodnotu papíru od sekané, ale pro chudého mohou znamenat absolutní překážku. Mnoha lidem by stát musel vyplácet stipendium, aby si studium mohli dovolit.

Jak nedávno uvedl Český statistický úřad, skoro deset procent lidí žije pod hranicí příjmové chudoby, deset procent lidí si nemůže dovolit nenadálý výdaj v hodnotě lehce přesahující 16 tisíc korun. Obecně lze říci, že na hraně žije kolem pětiny obyvatel. Jsou to třeba důchodci, ale i samoživitelky a samoživitelé nebo rodiny s více dětmi. Kdo konečně začne myslet na jejich situaci, na jejich vzdělání, na jejich důchody?

Pro nemalé procento Čechů „pár tisíc“ za rok znamená dost. Místo návrhů na zlepšení situace se spíše množí necitlivé návrhy, které by do společnosti vtloukly další klíny. Platby na vysokých školách patří mezi ně. Přitom vysoké školství by měla být priorita a stát by měl zkostnatělý systém zreformoval tak, aby fungoval pro akademiky i studenty. Právě sem by měly proudit veřejné peníze, ne spoléhat na almužnu od studentů a mizerně placenou práci akademiků.