Průmysl extrémní turistiky živí superboháči. Kdo ale platí mise za jejich záchranu?
Dějiny ukazují, že lidé neumí odolat kouzlu pozemských extrémů - nejvyšších hor, nejhlubších oceánů, a dokonce i nejzazších okrajů atmosféry. S rozvojem technologií vznikl rozsáhlý průmysl extrémní turistiky, který lidem - většinou těm bohatým - nabízí možnost podívat se smrti do očí, ovšem s ochranou pořádné bezpečnostní sítě.
Za správnou cenu můžete vystoupat nebo sestoupit do všemožných zákoutí planety a na krátkou chvíli se ocitnout v místech, která měla či bude mít možnost navštívit jen hrstka lidí v historii, napsal zpravodajský server CNN.
Samozřejmě i ta nejlepší a nejdražší bezpečnostní síť může selhat. Tento týden došlo ke katastrofální implozi ponorky OceanGate Titan, při níž zahynulo všech pět jejích pasažérů, z nichž mnozí zaplatili čtvrt milionu dolarů (více než 5,4 milionu korun) za možnost vypravit se do hloubky více než tři kilometry pod vodní hladinu.
Na druhém konci světa, na Mount Everestu, kde výlety s průvodcem stojí minimálně desítky tisíc dolarů, letos zemřelo nebo se pohřešuje 17 lidí, což se zapíše mezi nejtragičtější sezóny na nejvyšší hoře světa v historii.
Záchranáři objevili trosky ponorky, která se vydala na výlet k potopenému Titaniku, podle majitele ponorky nikdo nepřežil. Vzhledem k tomu, že na palubě se nacházeli i dva miliardáři, nabízí se otázka, zda výlety za extrémními zážitky u Titaniku, ve vesmíru, na Mount Everestu či v Antarktidě stojí movitým lidem za riskování se životem, napsal deník The Guardian. Vždyť i život dříve nejbohatšího Čecha Petra Kellnera vyhasl v ledové pustině Aljašky na výletě za hranice všedních dnů.
Co spojuje oběti ponorky u Titaniku a Petra Kellnera? Láska miliardářů k riziku a extrémním zážitkům
Leaders
Superboháči vyhledávají extrémní zážitky
Na konci března v roce 2021 zahynulo při nehodě vrtulníku při heliskiingu na Aljašce pět lidí, včetně 56letého českého miliardáře Petra Kellnera.
Cestování pod vodou, vysokohorská turistika a heliskiing mají jen málo společného - s výjimkou dvou věcí: Věnují se jim především bohatí lidé a je při nich jen velmi malý prostor pro chybu. A když je třeba zachránit lidi na nejméně přístupných a nehostinných místech světa, náklady na záchrannou operaci se mohou rychle nasčítat.
Dalo by se předpokládat, že vyhlídka na dobrodružství s vyšší než běžnou šancí, že skončí smrtí, by mohla leckoho odradit. Ale pro mnoho dobře situovaných cestovatelů je právě výše rizika faktorem, který je motivuje.
„Součástí přitažlivosti Everestu - a myslím, že je to stejné jako u Titaniku, cesty do vesmíru nebo čehokoli jiného - je riziko,“ řekl Lukas Furtenbach, zakladatel horolezecké firmy Furtenbach Adventures.
Režisér kultovního snímku Titanic (1997) James Cameron uvedl, že jej zpráva o implozi ponorky Titan „rozhodně nepřekvapila“. Mezi tragickým koncem ponorky a zaoceánského parníku Titanic spatřuje podobnost v tom, že v obou případech nebyla dodržena bezpečnostní doporučení. Americký časopis The New Republic odhalil soudní dokumenty, jež dokládají, že bývalý zaměstnanec firmy OceanGate, která ponorku provozovala, podal několik stížností na bezpečnostní nedostatky stroje, načež dostal výpověď. Sám šéf firmy Stockton Rush, jenž při nehodě také zahynul, se dříve chlubil, že v rámci inovací pravidla porušuje.
Režisér Titanicu Cameron k implozi ponorky Titan: Při obou nehodách byla ignorována bezpečnostní varování. Je to šokující
Leaders
„A myslím, že dokud na těchto místech umírají lidé, jde o jeden z důvodů, proč tam jiní chtějí jít,“ dodal Furtenbach, jehož společnost nabízí prémiovou možnost výstupu na Mount Everest za 220 tisíc dolarů s neomezeným množstvím kyslíku a individuálním vedením. Po obzvláště smrtící sezóně poptávka po výstupu na Everest v následujícím roce obvykle stoupá, dodal.
„Kdyby byl výstup na Everest stoprocentně bezpečný, myslím, že by to byl konec tohoto dobrodružství,“ řekl Furtenbach. A stejně tak se zdá, že tragédie, která se stala v severním Atlantiku, pravděpodobně neomezí poptávku po cestách do hlubin k vraku Titaniku. Naopak, jeho celosvětová proslulost může zájem ještě podpořit.
Kdo platí záchranné mise za miliony? My všichni
Philippe Brown, zakladatel luxusní cestovní kanceláře Brown and Hudson, uvedl, že jeho firma má stále dlouhou čekací listinu na své výpravy k Titaniku, které pořádá ve spolupráci s OceanGate, provozovatelem ponorky Titan.
„Necítíme žádné zvláštní obavy, nikdo zatím nic nezrušil a poptávek po našich službách přibylo,“ řekl Brown. „Zaznamenali jsme výrazný nárůst žádostí o členství, které stojí od 12 tisíc do 120 tisíc dolarů ročně,“ doplnil.
Pátrání po Titanu přitáhlo pozornost mezinárodních médií, která potenciálním zájemcům prozradila nebo připomněla, že existuje možnost vidět Titanic na vlastní oči. Brown uvedl, že cestovatelé se nyní mohou začít zajímat více, protože očekávají, že tato událost bude podnětem k větší regulaci a zdokonalení technologií.
Už desítky let se vedou etické diskuse o tom, jakým způsobem - a zda vůbec - by se měly provádět záchranné mise pro zbloudilé cestovatele. Když se Titan ztratil, spuštěna byla rozsáhlá pátrací operace, kterou vedla americká pobřežní stráž spolu s francouzskými a kanadskými úřady.
Američtí představitelé se veřejně nevyjádřili k nákladům na pětidenní misi, ačkoli odborníci odhadují, že dosáhly milionů dolarů.
„Když se cestovatelům v místech takzvané extrémní turistiky něco nepovede, pak finanční náklady na záchranu a nápravu často nesou záchranné služby nebo charitativní organizace, které mají za úkol lidem pomáhat," řekl Philip Stone, ředitel Institutu pro výzkum temného turismu na Univerzitě Centrálního Lancashire.
V případě významných záchranných misí, jako je například případ ponorky Titan, „které se vyšplhají na miliony dolarů“, podle něj nakonec účet zaplatí daňoví poplatníci. „Vlády mají za úkol chránit životy. A navzdory pošetilosti některých jedinců, kteří se potápějí, aby viděli Titanic na neregulovaném plavidle, tyto životy stojí za záchranu,“ dodal Stone.
Roboty dokážou plašit ryby nebo rovnou zabíjet mořské hvězdice. A to v zájmu ochrany přírody, rybolovu a turistického ruchu. Otázkou ovšem je, zda to smějí dělat.
Vědci vyvíjí roboty s povolením zabíjet, aby ochránili turistický ruch
Enjoy
VYŠEL LETNÍ NEWSTREAM CLUB
Sázky na růst Česka se vyplácejí. Potvrzují to lidé různých oborů a zájmů, s nimiž se můžete potkat při čtení aktuálního vydání magazínu Newstream CLUB. Česko má totiž obří potenciál, který se daří čím dál více využívat. Platí to pro investory, globální i lokální firmy, ale také pro tuzemský realitní trh. Jak se na vlně zájmu svézt, poradí letní vydání magazínu.
Na obálce magazínu jsou sourozenci se Sara a Teo Sandevovi, kteří patří ke generaci, která už nemusí volit mezi původem a zemí, kde vyrostla. Ona jde hereckou cestou, on spojuje fotbal, studium a rodinný byznys. Oba ale dobře vědí, že jejich největší výhodou je právě mix českého zázemí a balkánských kořenů.
Aktuální vydání se věnuje právě sázkám na Česko z mnoha pohledů: z pohledu investorů drobných i institucionálních, ale i z pohledu lidí, kteří se snaží zemi posunout dál. K nim patří například Petr Dvořák, který shání soukromé prostředky na spolufinancování stavby nové pražské filharmonie, nebo investor Marek Dospiva.
Česko se také stává čím dál větším lákadlem pro zahraniční firmy, které zde mají vývojová centra. Důvodů je celá řada, ale klíčové jsou pro globální firmy tři věci: vhodná geografická poloha, bezpečnost, a hlavně silné technické zázemí, díky kterému tu mohou pracovat na nejpokročilejších inovacích.
To potvrzuje například šéf globální technologické společnosti Everpure Charlie Giancarlo, který působil v největších firmách světa, stál u zrodu internetu a nyní se věnuje datovým úložištím. Rozhovor s ním také přináší letní vydání magazínu Newstream CLUB.
A rostoucí zájem nadnárodních firem o možnost působit v Česku potvrzuje také Tomáš Partsch z CTP, který vysvětluje, jak se z Brna stává evropské Silicon Valley.
Dvanácté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji, distribuci zajišťuje Send. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na newstream.cz.
