Předsedkyně Evropské komise už není „vládkyní“, ale spíše rukojmí konzervativních europoslanců. V ambiciózní klimatické politice jí nepodpoří ani její „vlastní lidé“. Proto se nejspíš bude snažit zachránit alespoň základní kontury. Velké reformy už asi nečekejme.

Aktuální složení Evropského parlamentu v červenci oslaví první narozeniny. Za tu dobu se toho v Bruselu změnilo celkem dost, a další posuny určitě ještě přijdou. Zdá se však, že se tak děje na úkor vlivu předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové. A také životního prostředí.

Jak uvádí The Guardian, za toto „odzeleňování“ si můžou Evropané sami. „Došlo k radikální změně politických priorit - a to ještě předtím, než byl Trump v USA zvolen,“ řekl podle deníku ředitel Greenpeace EU pro zemědělskou politiku Marco Contiero.

Po desítky let udávali kurz evropské politiky zejména evropští lidovci ve spolupráci se socialisty, případně za přispění liberálů. Frakce se střídaly ve vedení institucí bez větších rozmíšek. Nyní je ale všechno jinak, protože se těžiště europarlamentu přesunulo více doprava. Aktivnější roli hrají vůči unii rezervovaní konzervativci v čele s italskou premiérkou Giorgií Meloniovou a dokonce třetí nejsilnější frakcí jsou populističtí Patrioti pro Evropu Viktora Orbána, Marine Le Penové a Andreje Babiše.

Ursula von der Leyenová čelí své dosud největší politické krizi

Leaders

Nad šéfkou Evropské komise Ursulou von der Leyenovou se smráká. Server Politico tvrdí, že je to kvůli možnému stažení návrhu směrnice o ekologických tvrzeních.

ČTK

Přečíst článek

Vyložení euroskeptici však pro von der Leyenovou až takový problém nepředstavují. I když jsou početní, zbytek osazenstva k nim zachovává relativně opatrný přístup. Posun doprava v unijních institucích i domovských státech však zvýšil sebevědomí pravicové skupiny uvnitř von der Leyenové její vlastní frakce – Evropské lidové strany (EPP). Dřívější „bruselská královna“ se proto nyní musí spokojit s kompromisy namísto velkých reforem.

Ústup na obranné linie „Jsme ve zcela jiné situaci, než jsme byli na začátku prvního mandátu“, řekl magazínu Politico anonymně úředník Komise. První obětí, kterou si konzervativci berou na mušku, je nenáviděný Green Deal. Odkaz von der Leyenové ale stojí z velké části na ekologické politice a zevrubná transformace evropského hospodářství byla vlajkovou lodí jejího prvního kabinetu.

Obrat avizuje i změna tónu. „Zjednodušení je v zájmu evropského Green Dealu. Pokud bude příliš složitý, nebude realizovaný,“ uvedla před pár dny mluvčí předsedkyně Komise Paula Pinhoová. Ne snad, že by revize některých politik nemohla celkovému balíčku přispět, ale tato slova působí spíše jako příprava pro ústup. Snaha o co největší reformy se mění na hájení nejdůležitějších prvků.

Není to o tom, že by Von der Leyenová přestala zelené politice věřit, ostatně je to její odkaz, o který se hraje, ale jednoduše nemá potřebnou podporu. Podle evropského tisku ji k ústupkům tlačí vlivný zákulisní hráč a předseda EPP a její krajan Manfred Webber, bez jehož podpory se v aktuálním rozložení nemůže dostat daleko. Proto se spíše snaží, aby z jejího odkazu klimatické politiky v reálu alespoň něco zbylo.

Kopírovat ceny, zlevňovat nemá smysl. Ceny potravin v Norsku ovládají tři společnosti. Čeká něco podobného i Česko?

Zprávy z firem

Norsko je známé drahými potravinami. Nápadně vyšší ceny tam jsou i ve srovnání se sousedními státy. Z nedávných informací vyplývá, že si trh rozparcelovaly velké maloobchodní řetězce, které si s cenou pohrály.

Karel Pučelík

Přečíst článek

Výprodej ekologie, zelená pro „greenwashing“

Uvolnění klimatických standardů už sledujeme nějakou dobu. Von der Leyenová na jaře například představila snadnější emisní cíle pro automobilový průmysl. Zároveň se však snaží, aby dlouhodobé cíle zůstaly v platnosti a automobilky je neztrácely ze zřetele.

Politico dodává, že patrně nic nebude ani z pokusu o regulaci emisí ze zemědělství. Ta by přitom mohla mít slušný dopad životní prostředí, protože právě tam se tvoří obrovské množství znečištění. K ústupkům došlo i v takových „detailech“, jako je ochrana vlků před střílením.

Nedobrá je také budoucnost plánu, podle kterého měly firmy reportovat o svých klimatických snahách. To se sice zdá jako byrokratická zátěž vystřižená z euroskeptických anekdot, jenomže svůj logický základ má. Mnohé firmy nyní vyžívají klíčová slova jako „zelený“ nebo „ekologický“, aniž by skutečně dělaly něco, co klimatu skutečně uleví. „Greenwashing“ plní svou marketingovou funkci, ale jinak je k ničemu.

Nelze než souhlasit si citovaným unijním úředníkem. Doba je skutečně úplně jiná než před rokem 2020. Otázkou dneška není to, jak ambiciózní klimatická politika bude, ale co z ní vlastně přežije. Snad alespoň něco...