Morálka nade vše: čtvrtina lidí neporuší pravidla, ani když jim nehrozí trest
Dodržujete stanovená pravidla? Možná je lepší se radši neptat. Rozsáhlý výzkum ukazuje, že asi čtvrtina lidí se pravidly řídí vždycky, i když se jim to nevyplatí. Naopak asi pětina lidí je ochotna pravidla porušit, ačkoli jim při tom hrozí téměř jistý trest. Porušují tak základní teoretické představy o člověku, který se chová racionálně, aby maximalizoval vlastní užitek.
Klasické ekonomické teorie v principu předpokládají, že pravidla a příkazy dodržujeme zejména tehdy, kdy je to pro nás výhodné, či tehdy, kdy se nám nedodržení pravidel nevyplatí. Zato třeba sociologové (a behaviorální ekonomové), když vysvětlují dodržování pravidel, spíše zdůrazňují význam konformního chování, kterému se lidé přizpůsobují.
Do složité problematiky vnesl přesvědčivě a srozumitelně trochu více světla Simon Gächter, profesor ekonomie z britské Univerzity v Nottinghamu. Spojil se se dvěma kolegy a připravili vskutku rozsáhlý experiment, jehož výsledky popsali v odborném časopise Nature Human Behaviour.
Některé postupy daňových podvodů nestárnou. Devatenáct století starý papyrus ukazuje, že se na okraji Římské říše odehrávaly podobně jako dnes. Ale že si na ně dokázaly úřady došlápnout.
Daňový únik může přinést bolestivý trest. Ale aspoň za něj už dnes nikoho nepředhodí šelmám
Enjoy
Budeš respektovat semafor?
Jejich experimentu se účastnilo přes 14 tisíc osob. Z malé části studentů britské Univerzity v Nottinghamu a z velké části lidí z pěti desítek zemí, kteří si přivydělávají tím, že jako externí spolupracovníci na počítači plní různé úkoly a služby v rámci platformy Amazon Mechanical Turk.
V tomto případě pokusné osoby dostaly několikrát a v různých situacích za úkol posouvat bod na počítačové obrazovce co nejrychleji od startu k cíli. V cestě jim však stál semafor, na němž svítila červená. Hráči měli počkat, až na semaforu naskočí zelená, a pak teprve svůj bod dopravit do cíle. Čím dříve se tam dostali, tím více peněz získali jako odměnu (šlo vždy o několik dolarů).
Samozřejmě se jim při tom mohla v hlavě vylíhnout myšlenka, že kdyby u semaforu nečekali a prošli na červenou, byli by v cíli dřív. A skutečně, ti, kdo to tak udělali, dostali víc peněz.
Výzkumníci různě měnili podmínky experimentu. Někdy účastníkům dali zcela jasně najevo, že se nedá určit, kdo prošel na červenou a dostal víc peněz. Vlastně je tak nepřímo naváděli k podvádění.
Jindy jim naopak sdělili, že průchod na červenou je v 90 procentech případů zjistitelný a bude potrestán odnětím celé odměny. V tomto případě se je tedy snažili od podvádění odradit hrozbou trestu.
Někdy účastníci pokusu hráli izolovaně. Jindy viděli, jak si počínají jiní hráči. Podle připravené situace jim organizátoři umožnili pozorovat buď účastníky, kteří spíše podváděli, anebo spíše takové, kteří pravidla dodržovali. A tak podobně.
Vypadá to jako dětské hraní, ale právě těmito postupy uskutečňují výzkumníci ve společenských vědách (kam patří i ekonomie) experimenty, jimiž se více dozvídají o lidském chování.
Pracovat jen čtyři dny v týdnu nemusí být taková výhra, jak to vypadá. Zejména v situaci, kdy celková týdenní pracovní doba zůstane stejně dlouhá, jen se rozloží do čtyř dnů místo dosavadních pěti, soudí britští vědci.
Čtyřdenní pracovní týden. Proč může být i docela škodlivý
Enjoy
Poctivá čtvrtina a hazardérská pětina
Jak to dopadlo? Podle klasického předpokladu, že lidé se budou chovat tak, aby maximalizovali svůj vlastní užitek, by vlastně měli podvádět pokaždé, když bylo prostředí anonymní. Ale nestalo se tak. Asi 55 až 70 procent lidí (podle nastavení experimentu) většinou nepodvádělo (nebo jen výjimečně), ale čekalo u semaforu, i když věděli, že je to pro ně nevýhodné a jejich podvod by byl beztrestný.
Když účastníci pokusu pozorovali chování jiných anonymních účastníků, dali se částečně ovlivnit. Pokud ostatní dodržovali pravidla, měli i tito „pozorovatelé“ větší tendenci nepodvádět. Naopak když pozorovali ostatní, kteří pravidlo porušovali, projevili větší snahu podvádět také.
Asi 23 procent osob neporušilo pravidla ani jednou. A to ani když je výzkumníci k podvodu vlastně nabádali informací, že vše je anonymní. Dokonce ani když viděli, že jiní účastníci bezskrupulózně podvádějí.
Velice zajímavý pak může být experiment, při němž účastníci věděli, že teď anonymita neplatí. Existuje devadesátiprocentní pravděpodobnost, že podvodník bude odhalen a ztratí všechny peníze. Tady by se dalo čekat, že nikdo podvádět nebude, protože podvod slibuje nepravděpodobný prospěch, zato vysoce pravděpodobnou ztrátu. Přesto pravidla dodrželo jen 78 procent osob. Neboli 22 procent účastníků zcela nesmyslně riskovalo. Výzkumníci odhadují, že část těchto lidí jsou vyslovení hazardéři, ale spousta z nich byla ovlivněna, když je výzkumníci předem nechali pozorovat jiné hráče, kteří podváděli.
Osamělost a sociální izolace není „jenom“ pocit. Je to i stav, který v lidském těle zvyšuje hladinu nechtěných bílkovin, jež pak mohou vést k nebezpečným onemocněním. Tyto rizikové proteiny možná časem půjde z těla odstranit pomocí léků. Třeba zlepší naše zdraví. Ale osamělost neodstraní...
Sociální izolace ohrožuje zdraví top manažerů, seniorů i dospívajících. Pomůže pilulka?
Enjoy
„Racionální“ úvahy se moc neprojevily
Samozřejmě, pokusné osoby nejsou reprezentativním vzorkem společnosti. Studenti i spolupracovníci platformy Amazon Mechanical Turk jsou spíše mladí lidé, vzdělanější, než činí průměr společnosti, s větším sklonem k užívání techniky a zastávají častěji liberální názory. Výsledky mohl ovlivnit i fakt, že účastníkům experimentů zas tak o moc nešlo. Mohli vydělat celkem pár desítek dolarů, což je příjemné, ale nijak zásadní, nebo o tutéž částku přijít, což zamrzí, ale existenčně neohrozí.
Přesto jsou poznatky docela zajímavé. Ukazují, že poučky o maximalizaci vlastního užitku neplatí pokaždé. Že jsou mezi námi lidé, kteří prostě nepodvádějí. Že lidé nejsou automaticky sebestřední, ale ovlivňuje je jejich okolí. A také že jsou mezi námi i střelci, kteří riskují, i když to nedává racionální smysl.
Trojice výzkumníků z ekonomických škol ve Francii, Dánsku a Španělsku zjišťovala, jak lidé se zkušenostmi z práce v mezinárodním prostředí posuzují národnostní a společenské předpoklady dobrého šéfa týmu.
Kdo je lepší šéf: Němec, nebo Východoevropan? Stereotypy fungují, ukázala studie
Zprávy z firem
JARNÍ NEWSTREAM CLUB PRÁVĚ VYCHÁZÍ
Porazit všechny a stát se jedničkou. Na českém trhu se to podařilo spoustě hráčům. Co když se ale pokusí prosadit na evropském, asijském, americkém, nebo dokonce globálním trhu? Pak začínají podnikatelé i firmy narážet na celou řadu problémů. Přesto řada z nich uspěla.
Zakladatel Lasvitu Leon Jakimič, zakladatel Unicorn Attacks Vít Šubert, majitel Mattoni 1873 Alessandro Pasquale či zakladatel a CEO globální platformy FTMO Otakar Šuffner. To je část hvězd jarního vydání magazínu Newstream CLUB, jehož hlavním tématem je GLOBÁLNÍ ÚSPĚCH. Jak ho dosáhnout z Česka? A lze se prosadit na celosvětovém kolbišti v éře, kdy druhé místo téměř vždy znamená prohru?
Magazín se dále věnuje velkým finančním skupinám, které svět dobývají investicemi. Zvláštní kapitolou pak je Německo, které pro tuzemské podnikatele i finančníky velmi často představuje první velkou zkoušku nebo příslovečnou bránu do světa. A platí to i ve chvíli, kdy se německá ekonomika potýká s celou řadou strukturálních problémů.
Podíváme se na největší investice, které čeští hráči v posledních letech učinili a které představují historicky největší akvizice českého kapitálu v zahraničí.
A hudební promotér David Gaydečka čtenáře pozve do tajemného Doupěte, které je úplně novým typem hudebního klubu, v němž vystupují hvězdy, které zná celý svět.
Sedmé vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.
Na další číslo se můžete těšit již v červnu.
