České přístroje mohou ve vesmíru zkoumat jeho nerostné bohatství

Hledat ve vesmíru nové vědecké poznatky a později významné suroviny má za cíl plánovaná česká mise SLAVIA tvořená dvěma malými družicemi – dvojčaty. Výbornému nápadu ovšem zatím stojí v cestě nejasné mezinárodní právo.

Cíle mise se slovanským názvem Slavia (což je ovšem akronym z anglického Space Laboratory for Advanced Variable Instruments and Applications) jsou ambiciózní. Ověří ve vesmírném prostoru fungování špičkových analytických přístrojů a jejich využití pro vědu. Následně by však tyto aparatury mohly sloužit také v misích na Měsíci, na Marsu či dalších planetách a u prolétávajících asteroidů při hledání cenných surovin.

Všemocná technika. Astronauty už mohou být i handicapovaní

Enjoy

Evropská kosmická agentura tento týden představila své nové astronauty, je mezi nimi také český vojenský pilot. Velmi zajímavý je však i jiný vybraný kandidát – muž, který v mládí přišel o nohu. Jeho volba svědčí jednak o rovných příležitostech pro osoby s handicapem, ale hlavně o možnostech medicínské techniky, která vrací lidi do běžného života. Ale ne levně.

Josef Tuček

Přečíst článek

Plány za 500 milionů korun

Plány na vyslání dvou malých družic do vesmíru představili tento týden novinářům zástupci Akademie věd ČR a průmyslu. Zdůrazněme – zatím jsou to jen plány, schvalovat je bude zřejmě v září Ministerstvo dopravy ČR spolu s Evropskou kosmickou agenturou (ESA). Předpokládané náklady ve výši asi 500 milionů korun by měly být určeny zejména na zakázky pro český průmysl.

Průmyslovou část projektu vede brněnská firma S.A.B. Aerospace, garanty vědecké části jsou pražské ústavy Akademie věd – Ústav fyzikální chemie J. Heyrovského a Ústav fyziky atmosféry.

Pokud vše dobře dopadne, měla by mikrosatelity vynést v roce 2027 na oběžnou dráhu 600 kilometrů nad Zemí z kosmodromu Kourou ve Francouzské Guyaně evropská nákladní raketa Vega, jejíž lety provozuje společnost Arianespace. Obě družice budou zcela stejné. „Udělat dvojče stojí zlomek ceny konstrukce nového satelitu,“ vysvětluje jeden z tvůrců projektu Martin Ferus.

Na Měsíci bude nebývale rušno. Láká jako základna i jako možný zdroj surovin

Money

Japonská kosmická sonda se v úterý roztříštila při neúspěšném přistání na měsíčním povrchu. Spolu s ní spadl i kurs akcií společnosti ispace, které sonda patřila. Na letošní rok však plánují soukromé firmy přistání dalších tří sond na Měsíci. Za roky 2003 až 2006 by to pak celkem mělo být třináct sond připravených soukromými firmami. Měsíc zase získává pozornost jako možná základna pro let na Mars i jako potenciální zdroj nerostů pro Zemi.

Josef Tuček

Přečíst článek

 

Miniaturní, ale výkonné přístroje

Každý mikrosatelit má rozměry 20 krát 20 krát 40 centimetrů a do tohoto prostoru se musejí vtěsnat malé, ale nesmírně výkonné přístroje. Jednak hmotnostní spektrometr, který dokáže určit chemickou a mineralogickou skladbu meziplanetárního prachu i větších částic. „Je to první vesmírný projekt, při kterém bude hmotnostní analýza s vysokým rozlišením probíhat přímo ve vesmíru, nikoli až v pozemských laboratořích po návratu vzorků,“ zdůrazňuje další z vedoucích vědecké části projektu Ján Žabka.

Dále pak každý mikrosatelit ponese kameru, která zaznamená vlnové délky záření meteorů, tedy plazmatu vzniklého při hoření kosmických objektů v atmosféře Země. Bude detekovat spektrální čáry obsažených prvků. Výsledky doplní anténní systém, který zachytí rádiové signály z plazmatu.

Tím, že vše budou měřit z různých pozic dvě družice, půjde lépe určit směr, ze kterého kosmický objekt přiletěl, a snad i jeho původní zdroj.

Voda i drahé kovy

Mise SLAVIA by měla ověřit technologie použitelné při hledání minerálů v kosmickém prostoru a ideálně připravit půdu k tomu, aby je mohla Česká republika dodávat dalším zemím.

V první řadě se dá čekat využití vody z ledu na Měsíci pro plánované základny i jako zdroje vodíku coby paliva pro budoucí kosmické výpravy, které budou kvůli menší gravitaci startovat z Měsíce. Ale ve vesmíru jsou také třeba kovy potřebné pro moderní průmysl. Některé asteroidy, tedy kosmické útvary o velikosti od pár metrů až po tisíc kilometrů, které krouží Sluneční soustavou, v sobě mají vysokou koncentraci platiny, iridia nebo palladia.

Když se formovaly planety, tyto těžké prvky se moc neusazovaly na jejich povrchu, ale hlavně v jádru. Rozbitím některých planet vznikly v pradávné minulosti asteroidy. A ty z nich, které pocházejí z původního kovového jádra planety, v sobě mohou mít koncentrované množství drahých kovů.

Těžba surovin ve vesmíru? Zatím je vzdálená, ale už se připravuje

Money

Nedostatek surovin nezpůsobuje jenom válka na Ukrajině. Některé nerosty jsou velmi žádané stále, protože průmysl jich chce víc, než se dá ze země vytěžit. Kde je vzít? Jedna odpověď zní jako ze sci-fi: získat je ve vesmíru. Ale nejde o fantazie. I čeští vědci se podílejí na projektech, které by měly kosmickou těžbu umožnit, píše pro Newstream vědecký novinář Josef Tuček.

Josef Tuček

Přečíst článek

Mezinárodní právo neříká tak, ani tak

Ale jak je to s těžbou? Působení lidí ve vesmíru určuje takzvaná Kosmická smlouva vypracovaná na půdě Organizace spojených národů. V platnost vstoupila v roce 1967, kdy byly technické představy o možnostech využití vesmíru zcela mlhavé. A tak smlouva obecně stanovuje, že výzkum a využívání kosmického prostoru se provádějí pro blaho a v zájmu všech zemí světa a patří všemu lidstvu. Dalším pravidlem je, že kosmický prostor včetně Měsíce a jiných nebeských těles si jednotlivé státy nesmějí přivlastnit ani okupovat.

Spojené státy a v Evropě pak Lucembursko vycházejí z předpokladu, že těžba surovin ve vesmíru určitě přispívá blahu lidstva, takže ji není třeba dále příliš regulovat. (U Lucemburska jde o to, že by se v něm registrovaly firmy, které budou lety do vesmíru provozovat z jiných zemí.)

Jiné státy však soudí, že je nutné určit, jak z ekonomického využívání vesmíru bude mít přímější prospěch opravdu celý svět. „Velké firmy určitě nepůjdou do tak velkých investic bez právní jistoty, za jakých podmínek mohou suroviny ve vesmíru těžit,“ soudí Nikola Schmidt z pražského Ústavu mezinárodních vztahů. Jako řešení vidí možnost, že část daní za těžbu vesmírného bohatství, vybíraných v domovských zemích těžařů, by se povinně posílala na mezinárodní rozvojové programy OSN, čímž by z nich měly prospěch i chudé země.

Využití potenciálních kosmických pokladů je ještě daleko, za tu dobu se snad podaří právní rámec dojednat. A mezitím i čeští vědci a průmyslníci budou mít techniku, kterou k tomu nabídnou.

Další aplikace vědy v byznysu z peraJosefa Tučka čtěte zde