Obyčejná práce: Z ježdění sem a tam jde hlava kolem, říká kombajnér
Na venkovských silnicích se již objevují kombajny, které se připravují na sklizeň. Ještě na začátku tisíciletí sklízely desítky strojů. Ještě dříve pole brázdily proslulé „plechové kavalerie“. To je však minulost. Dnes se na polích objevuje mnohem méně výrazně výkonnějších strojů.
V dubanském agropodniku ve středních Čechách má sklizeň na starost agronom Jiří Bláha, pro kterého jsou zemědělské stroje vášní již čtvrt století, co získal veškerá možná řidičská oprávnění a strojnický průkaz. O sklízecí technice by dokázal hovořit hodiny.
„Kabina je sice již klimatizovaná, ale když člověk několikrát vystupuje, zpotí se hned. A třeba na ječmeni, který má ostré 'vousy' mi stačí dva výstupy a jsem doškrábaný, že se drbu ještě celý týden,“ říká o podmínkách, které jsou výrazně lepší než v minulosti. Navíc celé ovládání žací mlátičky, jak zní pravé pojmenování kombajnu, je výrazně automatizované.
Sem a tam
Nejhorší na sklizni je monotónnost. Nevidíte na konec pole, všechno je zalité ostrým sluncem a stroj se vleče rychlostí okolo šesti kilometrů v hodině. Večerní únava tak bývá dle Bláhy velká. Při přejezdech osádka kombajnu někdy nespí i 36 hodin v kuse. Dubanský podnik má svůj kombajn, ale někdy si najímá pomoc.
Jedná se o tzv. službaře, kteří s kombajnem a doprovodným vozidlem jedou na místo zakázky. „Abychom omezovali provoz co nejméně, snažíme se přesouvat v noci, ale rychleji než 30 kilometrů v hodině nejedeme,“ vypráví učitel strojní průmyslovky Tomáš Jůn, který si o žních přivydělává na kombajnu.
Profese autobusáka nevymře. O tom je přesvědčený Jiří Janíček, který busy pražské MHD řídí již patnáctým rokem. „Nemohl jsem sehnat práci a nabídka pražského Dopravního podniku mě oslovila. Udělal jsem si řidičák, složil testy a zkoušky a nastoupil. Toho rozhodnutí vůbec nelituju,“ říká řidič z povolání.
Obyčejná práce: Praha má špičkovou městskou dopravu, říká autobusák
Zprávy z firem
Kombajnů a obsluhy, která je umí obsluhovat, není mnoho. I proto se stroj přesunuje na dlouhých trasách. Cesta mnohdy pro osádku trvá celou noc a hned ráno po seřízení stroje se vydávají na pole. Kombajn se pak nezastaví až do večera.
„Někdy vystupuji třikrát do hodiny z kabiny a kontroluji celý kombajn, jestli vše funguje, a to nejen pohledem, ale i poslechem nebo čichem, zda se něco nepálí. Říká se ale, že pokud už začne kombajn hořet, je lepší utéct, stroj se těžko zachraňuje,“ poukazuje Jůn na požáry strojů, které ke žním stále patří.
Tvrdá, ale dobře placená práce
Práce kombajnéra není jen o ježdění a sklízení. Kombajn se musí vyfoukat od prachu a dalších nečistot. Pravidelná je i kontrola a promazávání řemenů a řetězů. Kombajnů a lidí, kteří s nimi umí zacházet, není mnoho, proto jsou osádky velmi dobře zaplacené. Přesnou sumu však kombajnéři nechtějí prozrazovat. Jde o konkrétní smlouvy o dílo.
Pokrok jde dál
„Z mládí si ještě pamatuji červené sovětské předchůdce východoněmeckých kombajnů Fortschritt E 512. Táta na nich jezdil, a tak jsem se s ním několikrát svezl a pro kluka to byl dobrodružný zážitek,“ vzpomíná Bláha. Jednalo se o sklízecí mlátičku SK-6 Kolos, kterých mělo v osmdesátých letech každé větší družstvo zhruba patnáct. Ještě před érou kolosů se ke sklizni používaly kombajny SK-4.
Z dnešního hlediska to byla tragédie. Kombajny neměly kabinu, pouze nepohodlnou sedačku nahoře nad lištou a tehdejší kombajnéři celý den strávili v horku a oblacích prachu. Mnohdy to bylo velice riskantní. Kolos už byl proti SK-4 velký stroj vybavený kabinou a výkonným motorem.
Malá nabídka vhodných pochutin pro návštěvníky fitness, kde pracoval na recepci, přivedla tehdy dvaadvacetiletého Alexandra Koníčka k nápadu vyrábět zdravé a zároveň výživné produkty z ořechů. V roce 2015 tak po práci začal ručně mlít a vytvářet první experimenty. „Šlo o různé druhy oříšků a po sedmi měsících se zdařilo umlít stoprocentní arašídové máslo. To jsem začal nabízet ve Fitness centru Olympia,“ říká.
Obyčejný byznys: Původně se mi firma vešla do kufru, nyní jsou tržby 150 milionů, říká šéf značky Big Boy
Zprávy z firem
Aktuální sklizeň je zatím na začátku. Zemědělci sklízejí ozimou pšenici a ječmen. Zatím jsou sklizené jen první desítky hektarů ploch, v některých částech ještě sklizeň nezačala, ale stroje by měly do polí ve větším počtu vyjet příští týden, kdy má být i dobré počasí. Letošní sklizeň základních obilovin má podle prvního odhadu statistiků být ve srovnání s loňskou úrodou o 8,8 procenta nižší než loni. Odhady tak hovoří o 6,8 milionu tun.
Řepky se sklidí milion tun, což je o pětinu méně než minulý rok. Důvodem je menší pěstební plocha a nižší hektarový výnos. Snížit by se měla úroda pšenice, ječmene i žita, významný meziroční nárůst produkce se očekává jen u ovsa. Statistici údaje o letošní sklizni během léta ještě několikrát zpřesní.
Ještě koncem minulého století byla práce na bagru velice vyhledávaná. Hrál v tom samozřejmě roli nadstandardní plat i možnost výjezdu na zahraniční montáže. V novém tisíciletí zájem o strojnický průkaz a tím i profesi výrazně ochabl a obsluhy těžkých strojů se dlouhodobě nedostává. Svědčí o tom i fakt, že úřady práce hlásí jen poptávku od firem, ale nabídka z řad nezaměstnaných je nulová. Volný strojník, který nabízí své služby neexistuje. 
Obyčejná práce: Bagrista je prestižní povolání, říká strojník
Zprávy z firem
VYŠEL LETNÍ NEWSTREAM CLUB
Sázky na růst Česka se vyplácejí. Potvrzují to lidé různých oborů a zájmů, s nimiž se můžete potkat při čtení aktuálního vydání magazínu Newstream CLUB. Česko má totiž obří potenciál, který se daří čím dál více využívat. Platí to pro investory, globální i lokální firmy, ale také pro tuzemský realitní trh. Jak se na vlně zájmu svézt, poradí letní vydání magazínu.
Na obálce magazínu jsou sourozenci se Sara a Teo Sandevovi, kteří patří ke generaci, která už nemusí volit mezi původem a zemí, kde vyrostla. Ona jde hereckou cestou, on spojuje fotbal, studium a rodinný byznys. Oba ale dobře vědí, že jejich největší výhodou je právě mix českého zázemí a balkánských kořenů.
Aktuální vydání se věnuje právě sázkám na Česko z mnoha pohledů: z pohledu investorů drobných i institucionálních, ale i z pohledu lidí, kteří se snaží zemi posunout dál. K nim patří například Petr Dvořák, který shání soukromé prostředky na spolufinancování stavby nové pražské filharmonie, nebo investor Marek Dospiva.
Česko se také stává čím dál větším lákadlem pro zahraniční firmy, které zde mají vývojová centra. Důvodů je celá řada, ale klíčové jsou pro globální firmy tři věci: vhodná geografická poloha, bezpečnost, a hlavně silné technické zázemí, díky kterému tu mohou pracovat na nejpokročilejších inovacích.
To potvrzuje například šéf globální technologické společnosti Everpure Charlie Giancarlo, který působil v největších firmách světa, stál u zrodu internetu a nyní se věnuje datovým úložištím. Rozhovor s ním také přináší letní vydání magazínu Newstream CLUB.
A rostoucí zájem nadnárodních firem o možnost působit v Česku potvrzuje také Tomáš Partsch z CTP, který vysvětluje, jak se z Brna stává evropské Silicon Valley.
Dvanácté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji, distribuci zajišťuje Send. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na newstream.cz.
