Roubenku nezbourali, ale zachránili. Dnes ukrývá tři apartmány i saunu
Na prudkém svahu nad Rokytnicí nad Jizerou stála stará krkonošská roubenka v ne právě dobrém technickém stavu. Místo demolice ale přišla citlivá rekonstrukce, která zachovala maximum původních materiálů i charakter domu. Uvnitř dnes vznikly tři apartmány, sauna a zázemí pro současné pohodlné bydlení i pronájem.
Uprostřed kvetoucí krkonošské louky, na jižním okraji Rokytnice nad Jizerou a pod vrchem Stráž, stojí dům, který na první pohled stále působí, jako by sem patřil odjakživa. A právě o to při jeho rekonstrukci šlo.
Stará roubená chalupa měla daleko k dokonalosti. Byla nepravidelná, její konstrukci poznamenal čas a část roubení byla ve špatném technickém stavu. Přesto se majitelé společně s architekty rozhodli, že z ní nevytvoří nový dům ve stylu staré krkonošské chalupy. Chtěli zachránit skutečný starý dům se všemi jeho stopami, nedokonalostmi a řemeslnými detaily.
„Cílem bylo zachovat tradiční krkonošský ráz domu, opravit konstrukce, vyřešit technické problémy a vnitřku vtisknout pohodlí moderního užívání,“ popisuje architektka Barbora Šlechta Vlčková.
Takový přístup dává smysl právě v Rokytnici. Tradiční dřevěná architektura je dodnes jedním z charakteristických prvků zdejší krajiny. Roubené horské chalupy jsou rozeseté po okolních svazích a mnoho z nich si zachovalo typické zdobené okenní rámy, dveře nebo lomenice.
Také poloha rekonstruované chalupy je typicky horská. Leží ve svahu pod Stráží, vrchem, který se zvedá nad Rokytnicí do výšky 778 metrů a otevírá výhledy na město, Lysou horu i Kotel.
Místo seníku tři apartmány
Původní chalupa má jednoduchý obdélníkový půdorys přibližně deset krát čtrnáct metrů. V přízemí se nacházela roubená světnice, dvě ložnice, středová síň a chlév. Podkroví nebylo obytné a sloužilo především jako seník. Nové uspořádání domu už odpovídá úplně jinému způsobu života.
Uvnitř vznikly tři samostatné apartmány, dva v přízemí a jeden větší v podkroví. Každý má vlastní malé sociální zázemí, kuchyňku a ložnici. Nejprostornější podkrovní apartmán navíc dostal dětský pokoj s vloženým patrem na spaní.
Na první pohled obyčejný venkovský dům z roku 1941. Architekti ale jeho původní přístavek proměnili v prosklený vstup, který otevírá dům směrem k brdské krajině. Uvnitř nechali kachlová kamna i klenby, přidali ocelovou lávku, obytné schodiště a ze stodoly udělali místo pro letní život.
Venkovskou chalupu rozřízli sklem. Výhled do Brd teď vede skrz celý dům
Enjoy
Chalupa tak může sloužit členům jedné rodiny, zároveň ale umožňuje jednotlivé apartmány samostatně pronajímat. Moderní komfort přinesla také sauna, která vznikla v nové technické místnosti pod severní terasou. Právě terasa je jedním z mála výraznějších zásahů do původního konceptu domu a otevírá jej směrem do okolní krajiny.
Starý kámen dostal druhou šanci
Rekonstrukce ale nebyla jen otázkou nové dispozice. Teprve během stavby se postupně ukazovalo, v jakém stavu jednotlivé části domu skutečně jsou.
Původní roubení bylo místy prohnilé a některé konstrukce už nebylo možné zachránit. Architekti se přesto snažili z původní stavby znovu využít maximum materiálu.
Nejviditelnějším příkladem je kámen vybraný při rekonstrukci chalupy. Neskončil jako stavební odpad, ale vrátil se do domu a jeho okolí v podobě kamenných ploch, zídek a schodů.
Původně tmavý mezonet v pražském Břevnově prošel radikální proměnou. Architekti otevřeli dispozici světlu, přidali střešní zahradu, subtilní kovové schodiště i výrazné modré boxy. Výsledkem je byt, který podle autorů působí spíš jako samostatný rodinný dům.
Mramor, tajné dveře a maliny na střeše. Takhle vypadá rodinné bydlení uprostřed Prahy
Enjoy
Také samotný terén kolem roubenky prošel proměnou, aniž by ztratil svůj horský charakter. Na jižní straně vznikl zářez zajištěný kamennou zídkou a drenáží, která pomáhá zachytit vodu při jarním tání a prudkých deštích. Úprava zároveň vytvořila před domem chráněnou pobytovou plochu.
Nové se tak s původním nepotkává jen uvnitř domu, ale i v krajině kolem něj.
Nezahladit všechny vrásky
Právě určitá nedokonalost je jednou z hlavních kvalit celé rekonstrukce. Starý dům nebyl narovnán a očištěn tak dokonale, aby ztratil vlastní historii. „Interiéry mají být pohodlné, odpovídající moderním nárokům na bydlení, a souznět se stavbou,“ říká Šlechta Vlčková.
Citlivá rekonstrukce starých horských domů přitom nebývá nejjednodušší ani nejlevnější cestou. Jak sama architektka připomíná, bez ochoty investorů přijmout tento způsob práce a investovat do záchrany původní stavby více prostředků by výsledek vypadal jinak.
Architektka s čerstvým oceněním
Barbora Šlechta Vlčková stojí za studiem BARAAK Architects a zároveň působí na Fakultě architektury ČVUT v ateliéru Lábus–Vlčková. Studio se věnuje novostavbám, rekonstrukcím i interiérům a projekty zpravidla provází od prvního návrhu až po realizaci.
Její jméno je navíc v těchto dnech spojeno s jedním z nejvýraznějších tuzemských architektonických ocenění. Šlechta Vlčková je společně s Miroslavem Dvořákem spoluautorkou nové svazkové základní školy Pod Beckovem v Bašti. Projekt, který kombinuje nové školní budovy s rekonstrukcí historických objektů někdejšího hospodářského dvora, získal hlavní titul Stavba roku Středočeského kraje 2026.
Na první pohled jde o úplně jiné měřítko než u malé horské roubenky. Oba projekty ale spojuje podobný princip. Nesmazat minulost místa, ale najít způsob, jak ji přenést do současnosti.
Nejdřív byl starý dům v centru Kutné Hory. Pak přišly vlastní peníze, tři roky na stavbě, památkáři, řemeslníci a spousta rozhodnutí, která se nedala odložit na zítřek. Architektka Jana Zadák si vyzkoušela, co se stane, když se z člověka navrhujícího domy stane jejich investor i budoucí provozovatel.
Z architektky hoteliérkou. Pět let dávala dohromady dům ze 14. století přímo v centru Kutné Hory
Reality
Vychází jarní Realitní CLUB
Zbourat, nebo zachovat a dát nový smysl? Právě na tuto otázku hledá odpovědi jarní vydání magazínu Realitní CLUB, které se věnuje fenoménu rekonstrukcí a adaptací stávajících budov pro současné využití. Hvězdou magazínu je Fancesco Kinský dal Borgo.
Magazín ukazuje rekonstrukce v celé jejich šíři: od historických objektů proměněných v moderní restaurace přes revitalizace brownfieldů až po projekty, které dávají vzniknout novým rezidenčním čtvrtím. Nechybí ani pohledy významných osobností realitního trhu.
Rozhovory s Janem Sadilem, šéfem společnosti JRD, či architektem Janem Klaškou, který působí v americké pobočce ateliéru dánského studia BIG (Bjarke Ingels Group), přinášejí zkušenosti z praxe i vhled do toho, jak se proměňuje uvažování investorů a developerů.
Magazín Realitní CLUB s Francescem Kinským dal Borgo na obálce vychází právě nyní. Digitální verzi magazínu si můžete objednat na stránkách newstream.cz, distribuci tištěného magazínu zajišťuje Send.
