Obyčejná práce: Kromě práce na hřbitovech si kopáním i přivydělám, říká hrobník
Zaměstnání hrobníka bylo v dřívějších letech synonymem pro místního stárnoucího opilce, který kope jámy na hřbitově. Tento pohled se postupně mění a ke zmíněné práci se dostávají i mladší lidé.
Práce hrobníka zahrnuje řadu úkolů a povinností, které jsou klíčové pro pohodlí a respekt k zesnulým i jejich rodinám. „S pozůstalými také jednám o jejich konkrétních požadavcích na pohřeb. Určitě to není jen o vykopání metr a půl hluboké jámy na rakev,” říká hrobník Pavel, který si nepřál uvádět celé jméno už s ohledem na to, že žije v malé obci. „Dostal bych se tak do řečí a o publicitu opravdu nemá zájem,“ uvedl.
V mládí se nynější venkovský hrobník závodně věnoval vzpírání. O sílu tak neměl nouzi. Pracoval jako zedník na stavbách, ale kočovný život ho přestal bavit. Když se v obci objevila nabídka na místo hrobníka, neváhal a o práci se přihlásil. „Dělám to už pátým rokem,“ říká čtyřicátník s tím, že jeho práce se odvíjí od počasí i ročních období.
Rozličná práce
Z jara stříhá ploty a keře. Pak přijdou na řadu trávníky. V létě kropí a uklízí zanedbané hroby, kterých podle něj přibývá. S podzimem přichází hrabání listí a v zimě úklid sněhu. „Tradice návštěvy hřbitova u pozůstalých ochabuje. Zejména proto, že již ve vsi nebydlí. Tak se stávají i případy, že na hrob nikdo po pohřbu nepřijede několik let. Pak zbývá údržba a úklid na mě,“ popisuje.
„Plat teda není žádná sláva, zhruba 25 tisíc, ale zas tak moc si nestěžuju. Na vsi z toho vyžiju, protože mám svůj barák a jinak krom piva a jídla moc neutrácím,” popisuje svou finanční situaci. Na své práci si pochvaluje, že je prakticky stále venku v zeleni a tichu.
Navíc má i občasné přivýdělky. „Lidé si práci hrobníka spojují s kopáním, tak za mnou chodí, když potřebují něco vykopat v terénu kam se nedostane ani malý bagřík. Já kopat opravdu umím. Ono je to taky o praxi a musí se to dělat účelně, bez zbytečné námahy,” popisuje své víkendové nebo podvečerní aktivity, které si objednávají zejména místní chataři.
Trh s jízdními koly je v posledních letech jako na houpačce. V době pandemie, kdy lidé hledali možnost sportovního vyžití, se prodejny zcela vyprázdnily. Sehnat kolo byl mnohdy nadlidský úkol. Poté se zájem nasytil a ustal. Ještě nyní tak řada prodejců uskladňuje objednané stroje, které se nedaří prodat. 
Obyčejný byznys: Budoucnost je v elektrokolech. Zájem o ta klasická povadl, říká prodejce
Zprávy z firem
PODZIMNÍ NEWSTREAM CLUB PRÁVĚ VYCHÁZÍ
Hlavním tématem podzimního čísla magazínu Newstream Club je Sázka na Česko. Česko je totiž země s ohromným potenciálem. To je jedna ze spojovacích myšlenek vlivných českých podnikatelů. A ten potenciál je zejména v lidech. Jak ale tento potenciál vzít a přetočit jej ve skutečnou hodnotu, na které lze následně stavět růst? Právě o těchto otázkách jsme mluvili s několika výraznými figurami českého, slovenského, ale i světového byznysu.
Velmi aktivní, a přitom neotřelý způsob ukazuje galeristka Olga Trčková, která v centru Prahy vybudovala úspěšnou komerční galerii DSC Gallery. O tom, jak může Česko, či potažmo Česko a Slovensko uspět na globální scéně, pak vědí své miliardáři Vlastislav Bříza a Dalibor Cicman. První dokázal tradiční značku Koh-i-noor dostat do celého světa, druhý se svým e-commerce projektem GymBeam svět postupně dobývá.
Kromě rozhovorů s klíčovými osobnostmi trhu se v magazínu dozvíte také prognózu vývoje na pražské burze, proč se v Kuchyni na Pražském hradě nesmaží smažák nebo jak to vlastně mají Češi se svými chalupami.
Deváté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.
Na další číslo se můžete těšit již v prosinci.
