Obyčejná práce: Kromě práce na hřbitovech si kopáním i přivydělám, říká hrobník
Zaměstnání hrobníka bylo v dřívějších letech synonymem pro místního stárnoucího opilce, který kope jámy na hřbitově. Tento pohled se postupně mění a ke zmíněné práci se dostávají i mladší lidé.
Práce hrobníka zahrnuje řadu úkolů a povinností, které jsou klíčové pro pohodlí a respekt k zesnulým i jejich rodinám. „S pozůstalými také jednám o jejich konkrétních požadavcích na pohřeb. Určitě to není jen o vykopání metr a půl hluboké jámy na rakev,” říká hrobník Pavel, který si nepřál uvádět celé jméno už s ohledem na to, že žije v malé obci. „Dostal bych se tak do řečí a o publicitu opravdu nemá zájem,“ uvedl.
V mládí se nynější venkovský hrobník závodně věnoval vzpírání. O sílu tak neměl nouzi. Pracoval jako zedník na stavbách, ale kočovný život ho přestal bavit. Když se v obci objevila nabídka na místo hrobníka, neváhal a o práci se přihlásil. „Dělám to už pátým rokem,“ říká čtyřicátník s tím, že jeho práce se odvíjí od počasí i ročních období.
Rozličná práce
Z jara stříhá ploty a keře. Pak přijdou na řadu trávníky. V létě kropí a uklízí zanedbané hroby, kterých podle něj přibývá. S podzimem přichází hrabání listí a v zimě úklid sněhu. „Tradice návštěvy hřbitova u pozůstalých ochabuje. Zejména proto, že již ve vsi nebydlí. Tak se stávají i případy, že na hrob nikdo po pohřbu nepřijede několik let. Pak zbývá údržba a úklid na mě,“ popisuje.
„Plat teda není žádná sláva, zhruba 25 tisíc, ale zas tak moc si nestěžuju. Na vsi z toho vyžiju, protože mám svůj barák a jinak krom piva a jídla moc neutrácím,” popisuje svou finanční situaci. Na své práci si pochvaluje, že je prakticky stále venku v zeleni a tichu.
Navíc má i občasné přivýdělky. „Lidé si práci hrobníka spojují s kopáním, tak za mnou chodí, když potřebují něco vykopat v terénu kam se nedostane ani malý bagřík. Já kopat opravdu umím. Ono je to taky o praxi a musí se to dělat účelně, bez zbytečné námahy,” popisuje své víkendové nebo podvečerní aktivity, které si objednávají zejména místní chataři.
Trh s jízdními koly je v posledních letech jako na houpačce. V době pandemie, kdy lidé hledali možnost sportovního vyžití, se prodejny zcela vyprázdnily. Sehnat kolo byl mnohdy nadlidský úkol. Poté se zájem nasytil a ustal. Ještě nyní tak řada prodejců uskladňuje objednané stroje, které se nedaří prodat. 
Obyčejný byznys: Budoucnost je v elektrokolech. Zájem o ta klasická povadl, říká prodejce
Zprávy z firem
VYŠEL PODZIMNÍ NEWSTREAM CLUB
Lepší život jako téma čísla
Změna k lepšímu je jedním z témat aktuálního vydání magazínu Newstream CLUB. Šířeji pak je tématem longevity, nebo obecněji lepší život. A to nejen každého konkrétního člověka, ale také společnosti nebo firem.
Na obálce magazínu je hvězdný šéfkuchař Radek Kašpárek. Radek Kašpárek je nový člověk, alespoň to říká v titulním rozhovoru. „Byl jsem prudší, výbušnější, taková neřízená střela. Celkově jsem se časem zklidnil, dostal se do větší pohody a tím se ve mně uklidnilo i ego,“ říká.
V novém magazínu tak čtenáři najdou například rozhovor s Pavlem Loudou. Jeho jméno patří k synonymům tuzemského vozoparku, protože je jedním z nejúspěšnějších prodejců aut u nás. Ale zároveň koupil také sklárny, v nichž pracovali jeho rodiče, investoval do nich stamiliony a dnes již může zhodnotit, jak se tato investice vyplatila.
Na rady rodičů vzpomíná také Barbara Paldus, dcera českých emigrantů, která se narodila v Kanadě, uspěla v Silicon Valley a dnes vyrábí kosmetiku, jež vychází z přírodních tradic, ale je podpořená high-endovou vědou. „Na magii sice nevěřím, ale umím věřit věcem, které zatím neumíme vysvětlit,“ říká vědkyně.
A o to, jak razantně změnit život po šedesátce, se podělí Hana Janata, lékařka, která v 55 začala profesionálně tančit a po šedesátce se stala modelkou. A spolupracuje s nejprestižnějšími značkami světa.
Třinácté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji, distribuci zajišťuje Send. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na newstream.cz.
