Významná bankovní skupina Lloyds chystá rozsáhlé projekty na podporu sociálního a dostupného bydlení. Plánuje být také součástí širší strategie nové labouristické vlády k překonání bytové krize. Jak ale popisuje šéf firmy, nejde jen o charitu, přívětivé bydlení může být zvláště v dnešních podmínkách stabilním byznysem.
Nový labouristický premiér Británie Keir Starmer po prvním zasedání nové vlády zopakoval svůj příslib nového způsobu vládnutí, který staví zájmy země před zájmy strany.
Britská opoziční Labouristická strana drtivě vyhrála čtvrteční parlamentní volby a po 14 letech vystřídá ve vládě konzervativce. Ti sklízí frustraci Britů ze stavu země a utrpěli nejhorší porážku v dějinách strany, zatímco labouristé obsadí v dolní komoře parlamentu přes 400 ze 650 křesel. Sčítání hlasů stále pokračuje, konzervativní premiér Rishi Sunak však již pogratuloval lídrovi labouristů Keiru Starmerovi, který se dnes stane novým premiérem.
Britové jdou konečně volit. Očekává se, že po 14 letech konzervativci prohrají a k moci se vrátí Labouristé. Někteří odborníci pak očekávají dokonce drtivou porážku stávající vládní strany. Tu na sebe bude muset vzít premiér Rishi Sunak a jistě tak i učiní. Ale vedení konzervativců by se vzdávat neměl, protože tato porážka nebude jeho. Nebo alespoň ne pouze jeho.
Britové dnes volí nové členy dolní komory parlamentu. Favoritem jsou středoleví labouristé, kteří byli dosud hlavní opoziční silou. Naopak pravicové Konzervativní straně po 14 letech u moci hrozí podle volebních modelů porážka, jakou v moderní éře nezažila. Hlas už odevzdal premiér Rishi Sunak i lídr opozice Keir Starmer, kteří vyzvali voliče k podpoře svých stran.
Po 14 letech a pěti různých premiérech zřejmě britská Konzervativní strana prožívá alespoň na nějaký čas poslední dny u moci. Ve volbách dolní komory parlamentu, které Británii čekají ve čtvrtek, míří k jasnému vítězství opoziční Labouristická strana. Kampaň postavila na jednoduchém příslibu „změny“, do voleb však nejde s radikálními plány. Za hlavní cíl si vytyčila oživení stagnující ekonomiky.
Britové nejčastěji ze sedmi evropských národů tvrdí, že jejich země je v žalostném stavu. Ohledně budoucnosti jsou nejvíce pesimističtí Francouzi, kteří se nejčastěji domnívají, že se situace v příštích 12 měsících zhorší.
Zakladatel serveru WikiLeaks Julian Assange se dohodl s americkou justicí a hodlá se přiznat k porušení zákona o ochraně tajných informací. Dohoda učiní tečku za mnohaletým sporem o svobodu slova a Assange se díky ní bude moci vrátit do domovské Austrálie.
Většina obyvatel Spojeného království není s pobrexitovým vývojem spokojená. Světoví ekonomové ve své předvolební intervenci zmiňují zlepšení vztahů s Evropskou unií jako klíčový bod na cestě k oživení stagnující ekonomiky. Tak proč se tématu takřka všichni politici před volbami vyhýbají jak čert kříži?
Silnou ekonomiku tvoří geograficky rovnoměrné rozvrstvení investic, nestačí ekonomickou aktivitu soustředit jen do největšího města. Příkladem je Velká Británie, která sice má velmi úspěšný Londýn, ale pokulhávající regionální metropole. Na statistikách je to znát, zaostává za USA i evropskými rivaly.
Nigel Farage vyrazil na pivo, popřemýšlel, a následně spustil kandidaturu do britského parlamentu. Přidělal tím vrásky už tak ustaraným konzervativcům. Všichni ostatní zase můžou očekávat, že s jeho vstupem bude kampaň drsnější a ošklivější.
