Sankce namířené proti Rusku samozřejmě ještě nemohly dosáhnout plné síly, ale ruská věda si je začíná uvědomovat. Západní firmy přestaly dodávat vědecké přístroje a materiály pro laboratoře, protože jim v tom brání zákazy, současně je nemají jak do Ruska dopravit a ještě nevědí, zda by za ně dostaly zaplaceno. A zdá se, že ani Čína nemůže ruským vědcům spolupráci se Západem nahradit.
Je tam extrémní horko, extrémní sucho a ještě k tomu půda zasolená mořskou vodou. Saúdská Arábie je místem, kde čeští výzkumníci mohou zkoumat plodiny, které ve vyhrocených podmínkách přežijí a ještě dají úrodu. Poznatky se, bohužel, mohou kvůli změně klimatu hodit i u nás.
Označení „robotická chirurgie“ se v posledních letech často používá, ale je zatím hodně nadsazené. Časem by však už mohlo nabýt doslovného významu a změnit celý tento medicínský obor.
„Zázračné“ prostředky zaručující nový růst vlasů na plešaté hlavě už celé věky nabízela a stále nabízí spousta podvodníků. Teď se však zdá, že biologové pracující pro několik nových startupů jsou blízko reálnému postupu, který by mohl zcela novou čupřinu skutečně vytvořit. A metoda může fungovat nejenom pro růst vlasů, ale i pro opravy lidských orgánů.
Transplantace orgánů geneticky upravených prasat nemocným lidem mohou zase o kousek posunout vývoj léčebných postupů tak, aby byly individuální pro každého pacienta přesně podle jeho potřeby. Odborná média probírají souvislosti nynějších případů přenesení orgánu z geneticky modifikovaného prasete do lidského organismu, takzvané xenotransplantace. Do tohoto oboru se zapojují i další firmy a některé věří, že operace, byť velice nákladné, mohou být ekonomicky návratné.
Žije v sádkách japonské společnosti Regional Fish a roste jako z vody. Nebo přesněji jako po genetické úpravě, kterou prošel. Pražman je ryba, jejíž genetický kód vědci upravili v laboratoři a japonští spotřebitelé ji teď mohou konzumovat.
V roce 2021 se znovu ukázalo, jak moc by se hodil výkonný, spolehlivý, snadno regulovatelný zdroj energie nezávislý na počasí ani na palivu z nejistých regionů. Třeba fúzní reaktor, k němuž se fyzikové zase o něco přiblížili, i když cíl je ještě daleko. Soukromý kapitál by měl vývoj urychlit.
V Česku jsou kapři pilířem rybářského průmyslu, jinde jsou vetřelcem ničícím rybolov a rybářskou turistiku. A tak se jich tam snaží zbavit – dokonce uvažují, že je infikují viry nebo proti nim vypustí geneticky modifikovanou konkurenci. Možná však nakonec s kapry naloží jako my – začnou je jíst.
Roboty dokážou plašit ryby nebo rovnou zabíjet mořské hvězdice. A to v zájmu ochrany přírody, rybolovu a turistického ruchu. Otázkou ovšem je, zda to smějí dělat.
Roboty, které dělají svou práci a ještě si samy vyrobí nástupce, by mohly být snem průmyslníků. Na stopu toho, jak by šel jednou tento nápad uskutečnit, se nyní dostali američtí vědci. Robot ovšem musí být složen ze živých buněk. Budou mu však konkurovat i roboti vyvíjení v Česku, kteří se sice nerozmnožují, ale mohou být šikovnější.
Drahé umělé družice kolem Země – ať už meteorologické, navigační, telekomunikační, vědecké či ty špionážní – jsou ohroženy kosmickým smetím, které je může při srážce zničit. Vznikají proto firmy, které se snaží srážkám zabránit. A je to poměrně výnosný byznys.
