Partneři projektu

Tři stánky propadly. Dnes jich má Jaroslav Kurej 31 a k návratnosti mu stačí 20 káv denně

Jaroslav Kurej u jednoho ze svých Kafe stánků
Jaroslav Kurej, užito se svolením
Michal Nosek

Jaroslav Kurej má pro svůj kávový byznys jednoduché měřítko. Když samoobslužný stánek prodá dvacet káv denně po dvacet dní v měsíci, zhruba za dvacet měsíců se zaplatí. Jeho síť Kafe stánek má dnes takových míst 31 a právě v nich vidí liberecký podnikatel budoucnost. Nejtěžší na tom všem je odhadnout, kde si těch dvacet lidí kávu opravdu koupí. Tuhle lekci mu před dvanácti lety dala tři obchodní centra za sebou.

Letos v září si Kafe stánek našel další adresu. Univerzita Palackého v Olomouci zveřejnila smlouvu na pronájem prostoru ve studovně pedagogické fakulty. Pro síť, která vyrostla na vysokých školách a vlakových nádražích, je to příznačné místo. Kurej chce být tam, kde už lidé mají důvod trávit čas a kde by dobrou kávu třeba ani nehledali. Nabídku kvůli tomu nijak nerozšiřuje. „Dortíky a jiné věci zkrátka neumíme. Takže kdo chce něco ke kafi, musí si u nás zatím dát další kafe.“ 

Stánek za 297 tisíc. A co když lidé nepřijdou?

Z jednatřiceti samoobslužných míst jich Kurej provozuje pět sám, k tomu má dvě vlastní kavárny. V tržbách zatím vedou kavárny nad samoobsluhou v poměru sedm ku jedné. Jenže kamenná kavárna musí uživit lidi na směně a zaplatit nájem i energie. A pokud se odhad počtu zákazníků ukáže jako příliš optimistický, má její majitel podstatně méně možností než provozovatel stánku. Jak říká Kurej: „Kavárnu nevezmete a nepřesunete.“

Pořízení samoobslužného stánku dnes vyjde zhruba na 297 tisíc korun včetně DPH. Při čtyřech stovkách prodaných káv měsíčně počítá Kurej s návratností kolem dvaceti měsíců, na řadě míst se podle něj investice vrátí do roka. Dopředu ale favorita spolehlivě nepozná ani po letech v oboru. Hodně si například sliboval od informačních center. „Výhoda je, že když se spletu v odhadu, stánek tam nemusí za trest zůstat.“

Marek Raditsch z Kampa Parku

Marek Raditsch: Vařil jsem pro krále i hollywoodské hvězdy. K pokoře jsem se musel provařit

Vařil pro norského krále, Brada Pitta i Kim Kardashian. Když ale dnes dostane otázku, kam zajít v Praze na dobré české jídlo, odpověď je překvapivá: Nikam. Šéfkuchař legendárního Kampa Parku Marek Raditsch si totiž o současné gastronomii nedělá iluze. Vadí mu předražené restaurace, kuchaři bez základů i posedlost michelinskými hvězdami. Za menu za pět set eur dostanete pár soust a ještě máte být nadšení, říká bez obalu.

Přečíst článek

Dva mlýnky, dvě ledničky a jedno testovací cappuccino

K samoobsluze se Kurej obrátil před dvěma lety. Vhodných nádražních prostorů ubývalo a každá další kavárna znamenala nové směny, hledání brigádníků a papírování, i když domluvená posila nakonec nedorazila. První samoobslužný stánek postavil na střední škole. Jak popsal pro Svět potravin, studenti mu vypínali přívod vody a brzy ho přesvědčili také o tom, že ponechat kávovaru výchozí heslo byla chyba.

Dnes si zákazník u stánku vybírá ze dvou mlýnků. V jednom je káva s oříškovými tóny, ve druhém světle pražená, ovocnější. Nejvíc se prodává cappuccino a latte, a právě kvůli mléku má stánek i dvě ledničky. V první se mléko předchladí, do výdejní tak přijde už studené. Když se péče o stánek ujme sám zakladatel, spustí čisticí programy, doplní zásoby a nakonec si udělá cappuccino. „Testovací cappuccino je naštěstí ta část údržby, na kterou se člověk nemusí přemlouvat.“

Za dvě procenta by mohli aspoň umýt hrnky

Při prodeji po jednotlivých šálcích Kurej dobře vidí, kolik z každé platby zůstane jinde. Kartou u něj zákazníci platí v osmi až devíti případech z deseti. U samoobslužných stánků ho terminál vyšel zhruba na 13 tisíc korun, z každé transakce odváděl 3,5 procenta a na peníze čekal měsíc. Dalších 600 korun měsíčně stál přístup do portálu, kde si mohl přečíst, kolik káv ten den prodal.

Letos v létě proto přešel k jiné platební platformě a sazbu u samoobslužných stánků dostal zhruba na dvě procenta. I ta mu připadají vysoká. „Člověk by skoro čekal, že za ta dvě procenta přijdou aspoň umýt hrnky,“ říká. Větší slovo při stanovení ceny kávy ale podle něj mají mzdy, energie, nájem a DPH. „Do malého šálku se musí vejít překvapivě hodně složenek.“

Věra Komárová

Z výpovědi udělala značku. Komárová po konci v Dermacolu prodává Nadbytečnou

Manžel jí dal po 24 letech v Dermacolu výpověď pro nadbytečnost. Věra Komárová teď stejné slovo posílá na trh jako parfém. Pod vlastní značkou Very Vera rozjíždí nový byznys a část peněz z prodeje chce věnovat ženám, kterým se rozpadá pracovní i osobní zázemí. Její odchod z kosmetické firmy přitom provází spor o majetek i odpovědnost za hospodaření.

Přečíst článek

První stánek svařil v garáži. Zákazníky našel až napočtvrté

Před dvanácti lety chtěl Kurej hlavně odejít z IT. Počítače ho jako koníček bavily, jako zaměstnání už podstatně méně. Pro nový byznys si stanovil dvě podmínky. Mělo to být něco, co zrovna není v módě, a rozhodně nemělo jít o jídlo ani pití. Pak ho napadlo kafe. „No a kafe je přece jednoduché, že… Víc jsem se mýlit nemohl.“

První stánek svařovali s kamarádem v garáži. Byl celý kovový, aby ho Kurej mohl nabrat paletovým vozíkem a převézt, aniž by se rozpadl. Obchodní centra znal z práce v IT, a tak začal právě tam. Nevyšlo první místo, druhé ani třetí.

Čtvrtým místem byla Technická univerzita v Liberci. Kurej ji bral jako poslední pokus a právě tam poprvé uvěřil, že ho káva může uživit. Univerzitní provoz měl ale háček. Podle Kureje se na studenty dalo spolehnout zhruba šest měsíců v roce. Když mu tedy kamarád zavolal, že se na libereckém nádraží uvolnil prostor, šel se podívat. Cestující přece potřebují kávu i o prázdninách. 

Vlaky jezdily, tržby měly zpoždění

Po otevření přišlo vystřízlivění. „Pořád si pamatuju, jak jsem nadával, že kdejaký blbý stánek dělá větší tržbu než kavárna na nádraží. Vlaky jezdily, jen tržby měly zpoždění.“ Přesto nakonec s franšízanty přidal dvanáct nádražních kaváren. Prakticky každá mu prošla rukama a nejslabším místem jeho plánů býval vedle očekávaných tržeb také kalendář. Co mělo být za měsíc hotové, zabralo tři.

Ani jeden z jeho franšízantů předtím nepodnikal. Kurej si partnery vybírá i podle toho, jak se mu s nimi mluví při prvním telefonátu, a většinu z nich dnes počítá mezi přátele. Další kavárnu s obsluhou chce otevřít jen tehdy, když se objeví mimořádně zajímavé místo. U samoobsluhy má větší ambice, ale po zkušenostech z obchodních center si klidně dá další tři roky na to, aby provoz doladil. „Problémy se bohužel množí ochotněji než zisky,“ připomíná.

Související

Obchod Valentino v Pařížské

Metr za 68 tisíc ročně. Pařížská drží titul nejdražší nákupní ulice v regionu

Přečíst článek