Jan Rafaj, šéf firmy Heimstaden, která převzala byty po OKD a je tudíž největší společností v zemi, která poskytuje nájemní bydlení, se dopustil myšlenky. Bylo by podle něj ideální, kdyby v Česku vzniknul nějaký úřad, který by se věnoval nájemnímu bydlení.
Možná si vybavíte scénu z filmu Vrať se do hrobu, kdy výzkumný pracovník v podání Milana Šteindlera došel k závěru, že „… valná většina maturující mládeže už našla zodpovědný přístup k životu, existuje však ještě nejméně padesát procent těch, kteří (ho) nenašli…“. Je to podobné jako s hypotékami v Česku. Statistiky mají kouzlo, že je možné vykládat si je všelijak. Stejné číslo může být malé i velké.
V Česku je podle oficiálních dat statistického úřadu asi čtvrt milionu nezaměstnaných. Je to nízké číslo, podle údajů Eurostatu je to 2,7 procenta populace, druhé nejnižší číslo v rámci Evropské unie. Méně nezaměstnaných už je podle těchto dat jen na Maltě, 2,5 procenta. Prostě to vypadá, že v Česku všichni makají. Ne na dlouho. Situace se brzo změní. Nezaměstnanost v ČR po letech poroste, míní komentátor newstream.cz Dalibor Martínek.
Pražské radní a pirátce Janě Komrskové se na zasedání rady povedlo prosadit, kromě jiného, zákaz pálení starého listí na území metropole. Možná se to na první pohled zdá jako marginálie, ale je třeba si uvědomit, že je to jen jeden krůček z mnoha na cestě města ke splnění klimatických cílů. Ty má Komrsková na starost.
Andrej Babiš dvacet let na českém trhu nakupuje jednu firmu za druhou, vlastní jich přes dvě stě. Většinou šlo o podniky ze zemědělství, chemie. Mnohá jeho převzetí se dají označit za nepřátelská, prostě využil ekonomické situace subjektu, o který měl zájem. Někdy k takové tíživé situaci sám předtím přispěl. Například, když zemědělským podnikům prodal na dluh hnojiva a v témže roce se nepovedla úroda a firmy se tak dostaly do platebních potíží, prostě je převzal.
Důchodci jsou aktuálně pomyslnými vítězi ekonomické soutěže. Nárůst jejich příjmů je extrémní jak ve srovnání s průměrným růstem v soukromé sféře, tak dokonce ve srovnání s růstem mezd ve veřejném sektoru, kde platy díky tlaku odborů rostou rychleji.
Bude zítra pršet? Nebo bude vedro? Český hydrometeorologický ústav, vážená instituce plná akademiků, nasadila před dvěma lety na předpovědi nový „superpočítač“. Českou státní pokladnu stála hračička od japonské firmy NEC pouhých 73 milionů korun. To jsou drobné při pohledu na celkový rozpočet věštců počasí, který každoročně přesahuje miliardu korun veřejných výdajů.
Film, jehož jméno není podstatné, a který vyprodukoval Kamil Bartošek, alias Kazma, trhnul přes víkend návštěvnické rekordy. Všichni jsou překvapení, jaký meteorit se objevil na nebi české filmové tvorby. Do kin nalákal diváky výtvor muže, kterého je těžké nějak označit, rebel nebo podvodník, typický Čech?
Může se Česko stát ekonomickým tygrem Evropy? Nebo bude povlávat v oceánu mezinárodních obchodních vztahů a bude závislé na tom, co rozhodnou Němci?
Na otázku z titulku, někdo tomu říká nadpis, by mohla postižená husa reagovat protiotázkou, zda se děti doučily přes prázdniny anglicky. To by však nesedělo. Rozdíl mezi dětmi a učiteli je ten, že učitelé jsou na rozdíl od žáků placení za to, aby dětem předali to nejlepší. Platí to většinou prostřednictvím státu, někdy i napřímo, rodiče. Ti proto mají právo se ptát.
Z pláží severního pobřeží Německa vypadají tyto lodě jako nepatrné bárky vzdálené na obzoru. Můžete se koupat, chytat do kyblíku medúzy, popíjet na pláži pivo. Na horizontu letní dovolené se však odvíjí něco důležitého. Víc, než je na první pohled zřejmé.
