Bydlení za miliony, ale metrů málo. Architekti ukazují, jak nafouknout malý byt
Každý metr čtvereční se počítá. Při současných cenách nemovitostí může deset metrů obytné plochy představovat investici přes milion korun. Jenže i malý byt může nabídnout překvapivě velkorysé bydlení. Stačí promyšlená dispozice, chytrý nábytek nebo nečekané využití prostoru.
Byt o rozloze 35 metrů čtverečních nemusí být stísněnou garsonkou, stejně jako padesátimetrové bydlení nemusí automaticky znamenat kompromis mezi ložnicí a dětským pokojem. Někdy stačí odstranit několik příček, jindy využít výšku místnosti, navrhnout nábytek na míru nebo ukrýt postel tam, kde by ji nikdo nečekal. Výsledkem může být bydlení, které působí mnohem velkoryseji, než napovídá jeho skutečná výměra.
Při současných cenách nemovitostí přitom nejde jen o otázku designu. Podle údajů Českého statistického úřadu vzrostla průměrná kupní cena bytu v Česku ze 44 tisíc korun za metr čtvereční v roce 2020 na více než 72 tisíc v roce 2025. V Praze představuje deset metrů čtverečních při průměrné kupní ceně hodnotu přibližně 1,3 milionu korun. Každý nevyužitý kout tak může znamenat drahý luxus.
Jak zásadně dokáže promyšlený návrh změnit i velmi malý byt, ukazují realizace přihlášené do soutěže Interiér roku. Architekti v nich pracují s vestavěnými patry, multifunkčním nábytkem i překvapivými úložnými prostory. Výsledkem jsou interiéry, které dokazují, že dobré bydlení nemusí být nutně velké.
Pět lidí na 37,5 metru. A každý má své místo
Jedním z nejpozoruhodnějších příkladů je pražský byt, který pro pětičlennou rodinu navrhlo Hurá Studio. Rodiče se třemi syny vyměnili původní nájemní bydlení o rozloze 85 metrů čtverečních za vlastní byt, který má pouhých 37,5 metru. Aby se do něj všichni vešli, museli se vzdát většiny věcí. Každý člen rodiny si mohl přinést pouze dvě krabice osobních předmětů.
Architekti využili vysoké stropy a vytvořili několik obytných úrovní, díky nimž se využitelná plocha fakticky téměř zdvojnásobila. Rodiče spí nad kuchyní, tři synové mají vlastní malé „kajutky“ s postelemi a úložnými prostory. Nechybějí ani zavěšené sítě, které nahrazují klasickou pohovku a slouží k odpočinku i hraní.
Výsledkem je neobvyklé rodinné bydlení, které ukazuje, že rozhodující nemusí být samotný počet metrů čtverečních, ale především jejich využití.
Ze 2+kk vzniklo 3+kk. Bez jediného metru navíc
Podobně důmyslné řešení zvolila architektka Markéta Bromová při rekonstrukci bytu na pražských Vinohradech. Na ploše necelých 50 metrů čtverečních dokázala původní dispozici 2+kk přeměnit na 3+kk, aby poskytla více soukromí rodině s dětmi.
Klíčem se stal vestavěný nábytek a dlouhá knihovna se dvěma průchody, která odděluje ložnici rodičů a dětský pokoj od společného obytného prostoru. Do ložnice bez oken přivádějí denní světlo luxfery. Byt tak získal další funkční místnost, aniž by se zvětšila jeho podlahová plocha.
Právě tento projekt ukazuje, že změna dispozice může být někdy účinnější než hledání většího bytu. Důležité je ovšem přizpůsobit interiér konkrétním potřebám jeho obyvatel.
V Holešovicích stačilo odstranit příčky
Že k zásadní proměně malého bytu není vždy potřeba velký rozpočet, ukazuje rekonstrukce 35metrového bytu v pražských Holešovicích. Architektky ze studia Plus One Architects upravily původní dispozici 1+1 pro malířku Lucii Michnovou.
Odstraněním příček propojily jednotlivé části interiéru a umožnily dennímu světlu prostupovat celým prostorem. Vestavěné skříně poskytují potřebné úložné zázemí a zrcadlové plochy byt opticky zvětšují. Výsledkem je vzdušné bydlení, které ukazuje, že někdy může být nejúčinnějším řešením nikoli něco přidat, ale naopak ubrat.
Vestavěné patro, nábytek na kolečkách i chytré úložné prostory
Vedle těchto proměn nabízejí inspiraci také další realizace ze soutěže Interiér roku. Například Barevný loftík v Praze od studia Turnkey ukazuje možnosti práce s výškou místnosti a výrazným barevným řešením. Brněnský projekt S vestavbou od Studia Postrop zase připomíná, že další využitelný prostor lze získat i bez rozšiřování původního půdorysu.
Zajímavým příkladem je rovněž Mikrobyt skládačka od Purpura Studia nebo pražský projekt Mikro pro dva od studia DESIGNPRO. Jejich společným jmenovatelem je hledání způsobů, jak jednotlivým částem interiéru přiřadit více funkcí a přizpůsobit je každodenním potřebám obyvatel.
Pozornost si zaslouží také realizace Chytré úložiště v Praze od studia D-FACTORY. Její autoři pracují s úložnými prostory jako s plnohodnotnou součástí architektonického návrhu. Právě vestavěný nábytek totiž často dokáže nahradit několik samostatných kusů vybavení, které by jinak malý byt zbytečně zahltily.
Malé byty potřebují velké nápady
Důraz na efektivní využívání prostoru souvisí také s proměnou českých domácností. Téměř třetinu z nich už tvoří jednotlivci. Menší byty proto nejsou jen přechodným řešením pro studenty nebo mladé páry, ale pro stále více lidí představují dlouhodobé bydlení.
Malometrážní interiéry přitom často kladou na architekty větší nároky než rozlehlé byty. Každý centimetr musí mít své opodstatnění a jednotlivé funkce se musejí vzájemně doplňovat. Chytrý návrh sice nedokáže skutečně zvětšit podlahovou plochu, může ale zásadně změnit, kolik prostoru obyvatelé dokážou využívat a jak pohodlně se jim v bytě žije.
Inspiraci nabízí rozsáhlý archiv soutěže Interiér roku. Do jejích předchozích 11 ročníků bylo přihlášeno celkem 2156 interiérů z Česka a Slovenska. Jejich fotografie a realizace jsou dostupné na webu Interiér roku.
Malé byty, velké peníze a ještě větší zájem. Mikrobyty mizí z nabídky nejrychleji ze všech dispozic. Důvodem ale není jen cena. Podívejte se na konkrétní řešení, která z pár metrů dělají překvapivě plnohodnotný prostor.
Méně než 20 metrů za miliony? Takhle dnes vypadají mikrobyty, které Češi chtějí
Reality
Vychází podzimní Realitní Club
Vychází nové podzimní číslo magazínu Realitní Club. Společným jmenovatelem čísla jsou investice. Nejen ty finanční, ale také investice do kvalitního návrhu, dobré lokality a dlouhodobě fungujícího města.
Na obálce jsou architekti Jaroslav Wertig a Boris Redčenkov ze studia A69. V titulním rozhovoru upozorňují na paradox současného bydlení, kdy se z bytů stále častěji stává investiční produkt a prodejní metry mohou dostávat přednost před kvalitou každodenního života.
O byznysu kolem kulturních nemovitostí mluví Albert Čuba, zakladatel ostravského Divadla Mír. V rozhovoru popisuje, jak kolem kultury vybudoval fungující podnikatelský model a proč už jsou banky ochotné financovat i divadelní nemovitosti.
O největších developerských investicích mluví v magazínu Rudolf Vacek, šéf Penta Real Estate. Popisuje proměnu pražských brownfieldů, budoucnost Bubnů i projekty na Florenci, Budějovické nebo Vítězném náměstí.
Hlavní téma čísla se vrací také k nejtradičnější české realitní investici – bytu na pronájem. Češi totiž dál považují nemovitosti za jednu z nejjistějších cest, jak dlouhodobě uložit peníze. Jenže investiční byt už není automat na peníze. Ceny výrazně vzrostly, financování je dražší a čistý výnos z nájemného se u běžného bytu často pohybuje jen kolem tří procent. Do výsledku navíc stále více promlouvají náklady na opravy, kvalita domu, správa, nájemníci i přísnější podmínky financování.
„Doba, kdy byl investiční byt téměř automaticky dobrou investicí, končí. Dnes mnohem víc rozhoduje kvalita, lokalita a dlouhodobá udržitelnost projektu. Právě na to se nové číslo Realitního Clubu dívá z pohledu architektů, developerů i investorů,“ říká Petra Nehasilová, šéfredaktorka magazínu Realitní Club.
Magazín Realitní CLUB. Digitální verzi magazínu si můžete objednat na stránkách newstream.cz, distribuci tištěného magazínu zajišťuje Send.
