Dům nad korunami stromů. V Řevnicích vznikla vila, která si podmanila prudký svah
Na jedné straně soukromé atrium, na druhé výhledy do údolí a pod domem zahrada ukrytá ve svahu. V Řevnicích, tradiční vilové lokalitě nedaleko Prahy, stojí neobyčejný rodinný dům, který jako by se vznášel nad krajinou. Architekti Jana a Miroslav Stachovi ze studia Boq architekti v něm propojili tři odlišné světy. A ukázali, že i prudký svah může být výhodou.
Řevnice si Pražané oblíbili už v době, kdy se za město jezdilo především na letní byt. Městečko rozložené v údolí Berounky, na dohled od brdských Hřebenů, začalo v druhé polovině 19. století přitahovat zámožnější obyvatele metropole. Zásadní změnu přinesla železnice otevřená v roce 1862. Díky ní se Řevnice proměnily ve vyhledávané letovisko, kde postupně vyrůstaly reprezentativní vily obklopené zahradami.
S rozvojem vilových čtvrtí přibývala také místa pro společenský a kulturní život. V Řevnicích vzniklo lesní divadlo, tenisové kurty, kino i plovárna na Berounce. Tento charakter si Řevnice do značné míry uchovaly dodnes. Historické vily tu doplňuje současná architektura, která se musí vyrovnat nejen s charakterem původní zástavby, ale také s členitým terénem nad řekou.
A právě na jednom z prudkých svahů vznikl "dům v oblacích" od studia Boq architekti. Za jeho návrhem stojí architekti Jana Stachová a Miroslav Stach. Prudce svažitý pozemek nabízel působivé výhledy do údolí, zároveň ale představoval výzvu. Architekti se proto rozhodli terén nepřetvářet, ale maximálně využít jeho přirozenou podobu. Dům navrhli jako jednopodlažní objekt zasazený do svahu, který se směrem k údolí velkoryse otevírá.
Tento dům tak současným jazykem navazuje na dlouhou tradici řevnického vilového bydlení. Stejně jako historické vily, které zde před více než stoletím vznikaly pro obyvatele Prahy hledající klid a blízkost přírody, i tato stavba staví na výjimečnosti místa. Jen místo klasické vily se zahradou nabízí moderní dům, jehož hlavním architektonickým motivem se stal samotný svah.
Červená aréna v Jihlavě zastínila pražské i brněnské stavby. Nejvyšší ocenění Grand Prix Architektů 2026 získalo studio Chybik + Kristof. Porotu zaujaly také nové nádraží v pražských Bubnech, školka ve Vokovicích či proměna plzeňské náplavky. Česká architektura ukazuje, že velké věci vznikají i mimo metropole.
Ani Praha, ani Brno. Architektonický triumf slaví Jihlava, Horácká aréna získala prestižní cenu
Reality
Tři světy pod jednou střechou
Základním motivem architektonického návrhu je propojení tří odlišných prostředí. Prvním je soukromé atrium, které vytváří intimní prostor chráněný před pohledy sousedů a kolemjdoucích. Druhým jsou výhledy do krajiny, jimž se otevírají všechny pobytové místnosti. A třetím světem je zahrada pod domem s krytým posezením, které nabízí příjemné místo v závětří.
Přestože stavba působí otevřeně a vzdušně, soukromí jejích obyvatel je pečlivě promyšlené. Směrem od ulice architekti pracují s jednotlivými hmotami domu tak, aby přirozeně bránily nežádoucím průhledům. Kryté parkovací stání zakončuje plná stěna, na kterou navazuje venkovní sklad. Díky tomuto uspořádání se mohou do atria otevírat dokonce i obě koupelny, aniž by je vystavovaly pohledům zvenčí.
Podobná práce s prostorem pokračuje také v interiéru. Velkorysý obytný prostor střídá úzká, záměrně zatemněná chodba, ze které se vstupuje do jednotlivých pokojů. Kontrast mezi tmavými a světlými částmi domu vytváří postupný přechod mezi společenskou a soukromou zónou. Architekti tak nepracují pouze s dispozicí, ale také s atmosférou jednotlivých místností.
Česká architektura má ve světě dobré jméno, přesto zůstává podle zahraničních odborníků nedoceněná. Mezinárodní platforma Architizer sestavila žebříček 35 nejlepších tuzemských architektonických a designérských studií. A vítěz možná překvapí. Před velkými pražskými i brněnskými kancelářemi se prosadili liberečtí Mjölk architekti, kteří se nebojí experimentovat, bourat zažité představy a hledat krásu i tam, kde ji ostatní nevidí.
Česká architektura je nedoceněná, tvrdí světový portál. Nejlepší ateliér sídlí v Liberci
Enjoy
Voda, která propojuje dům se zahradou
Důležitou roli v návrhu hraje rovněž voda. Architekti ji od počátku vnímali jako prvek, který by měl jednotlivé části stavby přirozeně spojovat. Vodní plocha v horním atriu, schodiště sestupující svahem a jezírko ve spodní části zahrady vytvářejí dojem jednoho propojeného celku.
Zahrada pod domem přitom není pouhým doplňkem architektury. Nabízí další obytný prostor, který je díky přesahu stavby chráněný před nepříznivým počasím. Zatímco horní část domu se otevírá širokým výhledům, zahrada představuje intimnější svět v bezprostředním kontaktu s přírodou.
Rekreační nemovitosti už nejsou jen druhým domovem, ale také investicí a součástí životního stylu. Češi přitom stále více požadují kvalitní architekturu, soukromí a špičkové služby. Jak se mění rekreační development a co rozhoduje o úspěchu projektů? O tom v diskusi Leaders Byznys Talks debatovali Jan Jerie z Crescon, Michal Čapek z Capek&co. a Petr Marek z Fipox. 
Za apartmán miliony, za zážitek ještě víc. Češi mění pravidla rekreačního developmentu
Reality
Vychází podzimní Realitní Club
Vychází nové podzimní číslo magazínu Realitní Club. Společným jmenovatelem čísla jsou investice. Nejen ty finanční, ale také investice do kvalitního návrhu, dobré lokality a dlouhodobě fungujícího města.
Na obálce jsou architekti Jaroslav Wertig a Boris Redčenkov ze studia A69. V titulním rozhovoru upozorňují na paradox současného bydlení, kdy se z bytů stále častěji stává investiční produkt a prodejní metry mohou dostávat přednost před kvalitou každodenního života.
O byznysu kolem kulturních nemovitostí mluví Albert Čuba, zakladatel ostravského Divadla Mír. V rozhovoru popisuje, jak kolem kultury vybudoval fungující podnikatelský model a proč už jsou banky ochotné financovat i divadelní nemovitosti.
O největších developerských investicích mluví v magazínu Rudolf Vacek, šéf Penta Real Estate. Popisuje proměnu pražských brownfieldů, budoucnost Bubnů i projekty na Florenci, Budějovické nebo Vítězném náměstí.
Hlavní téma čísla se vrací také k nejtradičnější české realitní investici – bytu na pronájem. Češi totiž dál považují nemovitosti za jednu z nejjistějších cest, jak dlouhodobě uložit peníze. Jenže investiční byt už není automat na peníze. Ceny výrazně vzrostly, financování je dražší a čistý výnos z nájemného se u běžného bytu často pohybuje jen kolem tří procent. Do výsledku navíc stále více promlouvají náklady na opravy, kvalita domu, správa, nájemníci i přísnější podmínky financování.
„Doba, kdy byl investiční byt téměř automaticky dobrou investicí, končí. Dnes mnohem víc rozhoduje kvalita, lokalita a dlouhodobá udržitelnost projektu. Právě na to se nové číslo Realitního Clubu dívá z pohledu architektů, developerů i investorů,“ říká Petra Nehasilová, šéfredaktorka magazínu Realitní Club.
Magazín Realitní CLUB. Digitální verzi magazínu si můžete objednat na stránkách newstream.cz, distribuci tištěného magazínu zajišťuje Send.
