Škola jako nejlepší investice obce. V Louňovicích vznikl kampus za 600 milionů
Škola nemusí být jen několik tříd, chodba a tělocvična. Čtyři středočeské obce investovaly 600 milionů korun do kampusu, který má sloužit dětem, učitelům i místním.
Existují veřejné investice, jejichž význam je možné poměřovat tabulkou nákladů a počtem nově vzniklých míst. A pak jsou takové, které mohou změnit fungování celého území. Nová základní škola ve středočeských Louňovicích patří do druhé kategorie. Stojí na severním okraji obce, nedaleko lesa, a od začátku nevznikala jako škola jediné obce. Za projektem stojí dobrovolný svazek čtyř obcí – Louňovic, Tehovce, Svojetic a Štíhlic. Právě jejich spojení umožnilo uvažovat o škole v měřítku, které by pro jednotlivé obce bylo obtížně dosažitelné. Výsledkem není jen větší školní budova. Je to pokus vytvořit nové centrum mikroregionu.
Místo několika malých škol jeden kvalitní kampus
Samotné umístění školy je neobvyklé. Nestojí v historickém centru žádné ze čtyř obcí, ale záměrně mezi nimi. Má se tak stát společným bodem území, ke kterému postupně povedou pěší a cyklistické trasy a který budou obyvatelé využívat i mimo dobu vyučování.
Autoři projektu tuto logiku staví proti představě, že slučování menších obecních škol nutně znamená ztrátu lokální identity. LOŠBATES má dokazovat pravý opak. Společná investice může vytvořit vybavenější a kvalitnější instituci, která naopak posílí celý region. A právě tady začíná být projekt zajímavý i mimo svět architektury.
Jedna dobrá stavba může v malé obci změnit mnohem víc než další developerský projekt ve velkém městě. Současné realizace v Nesvačilce, Psárech, Louňovicích, Fulneku nebo Valašských Příkazech ukazují, že architektura se v Česku stává otázkou lokálního sebevědomí.
Žádné miliardové projekty. Nejzajímavější architektura dnes roste i v obcích o pár stovkách obyvatel
Reality
V Česku se o veřejných stavbách stále často diskutuje především prostřednictvím ceny. U školy je však podstatné také to, co za investované peníze vznikne a jak bude budova fungovat následujících třicet, čtyřicet nebo padesát let.
V případě LOŠBATES činily uváděné náklady 600 milionů korun. Budova má hrubou podlahovou plochu přes 10,5 tisíce metrů čtverečních a užitnou plochu 9450 metrů čtverečních.
Architektura, která mění způsob výuky
Školu navrhlo kanadské studio Pelletier de Fontenay společně s českou kanceláří SOA architekti. Návrh vzešel z mezinárodní architektonické soutěže. To je důležitý detail. Architektonická soutěž totiž umožnila obcím nevybírat jen projektanta, ale především konkrétní řešení.
A výsledná budova se klasické představě školy s dlouhou chodbou a řadou uzavřených tříd vzdaluje poměrně výrazně.
Základ tvoří dvoupodlažní prstenec obklopující velký zelený dvůr. Autoři princip popisují jako otevřený „lesní klášter“. Škola je nízká, horizontální a díky tomu navazuje na okolní zástavbu rodinných domů. Centrální nádvoří není pouze estetickým prvkem. Funguje jako herní krajina, prostor pro odpočinek i venkovní výuku a zároveň jako zelené mikroklimatické centrum celého areálu.
Když se řekne Ostrava, lidem se už nevybaví jen uhlí a kouř, ale také Dolní Vítkovice, Colours nebo Baník. Architekt David Kotek ale upozorňuje, že změna značky nestačí. Město podle něj potřebuje dostavět, zrychlit a přestat čekat, až se něco stane samo.
Ostrava není město uhlí a kouře. Je zelená, ale pořád nedostavěná, říká architekt
Reality
Ještě výraznější je ale interiér. Chodby zde nemají být pouze prostorem, kterým se děti přesouvají z jedné učebny do druhé. Komunikační prstenec se rozšiřuje do míst pro individuální práci, malé skupiny, setkávání nebo prezentace.
Prostor lze navíc měnit pomocí otočných stěn, akustických závěsů a mobilního nábytku. Z jednoho místa tak může podle potřeby vzniknout několik menších pracovních zákoutí, improvizovaná učebna nebo naopak větší plocha pro společnou práci.
Škola nekončí posledním zvoněním
Velká veřejná investice dává větší smysl také tehdy, pokud budova nežije jen několik hodin denně. LOŠBATES proto počítá s tím, že některé části kampusu budou využívat obyvatelé okolních obcí i mimo vyučování. Aula, tělocvična a další veřejnější nebo poloveřejné prostory mohou fungovat samostatně, aniž by bylo nutné zpřístupnit celou školu.
Areál tak může poskytovat zázemí pro sport, kroužky, setkávání nebo kulturní aktivity. Jeho součástí je také základní umělecká škola a multifunkční prostor určený například pro výuku STEM.
Krumlov bez kýče za 25 milionů. Clementine House na břehu Vltavy proměnil staré hospodářské stavení v intimní penzion plný umění, ticha a neokázalého luxusu.
Za 25 milionů vznikl v Krumlově penzion bez kýče. Sází na umění, ticho a neokázalý luxus
Enjoy
Právě schopnost spojit více funkcí může být pro menší obce podstatná. Peníze vložené do školní budovy totiž potom nejsou investicí pouze do dopoledního vyučování, ale také do veřejné infrastruktury a společenského života celého území.
LOŠBATES byl navržen v pasivním energetickém standardu. Vytápění zajišťují především tepelná čerpadla, rozsáhlá část střech je vegetační a projekt počítá s fotovoltaikou i akumulací dešťové vody. Zachycená voda se využívá například pro zavlažování, splachování toalet nebo úklid.
Stejně důležitá je ovšem dlouhodobá flexibilita. Škola je koncipována tak, aby se její prostory mohly přizpůsobovat různým způsobům výuky a nebyly svázané jediným provozním modelem.
Umakartové jádro, malé pokoje a chodba, která ukrajuje z už tak omezeného prostoru. Typický panelákový byt má řadu limitů, právě ty ale dokážou architekty přimět k nečekaným řešením. Deset realizací z Interiéru roku ukazuje, že panelák lze změnit v otevřené, světlé a velmi osobité bydlení.
FOTOGALERIE: Tři miliony Čechů žijí v paneláku. Tohle se dá udělat s obyčejným bytem
Enjoy
Vychází jarní Realitní CLUB
Zbourat, nebo zachovat a dát nový smysl? Právě na tuto otázku hledá odpovědi jarní vydání magazínu Realitní CLUB, které se věnuje fenoménu rekonstrukcí a adaptací stávajících budov pro současné využití. Hvězdou magazínu je Fancesco Kinský dal Borgo.
Magazín ukazuje rekonstrukce v celé jejich šíři: od historických objektů proměněných v moderní restaurace přes revitalizace brownfieldů až po projekty, které dávají vzniknout novým rezidenčním čtvrtím. Nechybí ani pohledy významných osobností realitního trhu.
Rozhovory s Janem Sadilem, šéfem společnosti JRD, či architektem Janem Klaškou, který působí v americké pobočce ateliéru dánského studia BIG (Bjarke Ingels Group), přinášejí zkušenosti z praxe i vhled do toho, jak se proměňuje uvažování investorů a developerů.
Magazín Realitní CLUB s Francescem Kinským dal Borgo na obálce vychází právě nyní. Digitální verzi magazínu si můžete objednat na stránkách newstream.cz, distribuci tištěného magazínu zajišťuje Send.
