Další fáze Trumpovy kulturní války: vydal stopku zahraničním architektům
Donald Trump tentokrát přepisuje pravidla, podle nichž Spojené státy více než půl století stavěly vládní budovy. A uzavírá tak cestu zahraničním architektonickým studiím.
Novým výkonným příkazem „Rebeautifying Federal Architecture“ (Znovu zkrášlit federální architekturu) americký prezident Donald Trump nařizuje, aby se klasická a tradiční architektura stala oficiálním stylem pro federální stavby. Upozornil na to server Bloomberg.
V praxi to znamená, že ve Washingtonu se neoklasicismus stane standardem a federální agentury jinde v zemi budou muset při soutěžích aktivně vyhledávat architekty se zkušenostmi v tradičních stylech. Brutalistický či dekonstruktivistický styl nezmizí úplně, ale takové stavby budou v budoucnu potřebovat „razítko“ od Bílého domu, konkrétně od asistenta prezidenta pro domácí politiku.
Vrcholů tuzemská architektura měla hned několik, říká architekt Marek Tichý, spoluzakladatel ateliéru TaK Architects. Za jeden z nich považuje období první republiky, kdy Češi měli obrovskou společenskou ambici a nespokojili se s pouhým průměrem.
Architekt Tichý: Po 30 letech se vracíme tam, kam patříme. Do Evropy
Reality
Zabitá pestrost
Trump tak přepisuje dosud platné principy, které otevíraly příležitosti soutěžit širokému spektru ateliérů a přinášely do americké architektury pluralitu stylů – od modernismu přes regionalismus až po minimalistické soudobé pojetí. Trumpův příkaz však tuto pestrost zcela zabil.
Nejde ale jen o estetiku. Nový výnos má i ekonomické důsledky. Federální zakázky v řádu stovek milionů dolarů totiž zamíří k úzkému okruhu menších kanceláří, které se specializují právě na neoklasicistní a historizující architekturu. Pro velká mezinárodní studia, reprezentující hlavně modernistický nebo high-tech přístup, to znamená omezení příležitostí. Ne-li doslova stopku.
Václav Aulický patří k nepřehlédnutelným postavám české architektury. A jako takový se snažil vytvářet stavby, které přetrvají věky. Jeho nejznámější budova, sídlo Transgasu na pražských Vinohradech, šla k zemi před pár lety, aby na jejím místě mohla vzniknout budova velmi podobná. Jeho další legendou je Žižkovský vysílač, který bývá označován za jednu z nejošklivějších budov nikoli Prahy, ale světa. „V Praze mi mrakodrapy nechybí,“ říká čerstvý osmdesátník Aulický.
Václav Aulický: Československé stavební firmy se nemohly rovnat těm ze Západu
Leaders
Změna má ale především silný symbolický rozměr. Klasická architektura – sloupy, tympanony, mramorové fasády – odkazuje na tradici antického Řecka a Říma, tedy kolébku demokracie a republikánských hodnot. Podle zastánců tím budovy vysílají občanům srozumitelný a nadčasový signál: stát je stabilní, důstojný a pevně zakotvený.
Opačně to vnímají architekti, kteří posledních padesát let rozvíjeli americkou veřejnou architekturu v modernistickém duchu. Brutalismus se stal symbolem mnoha federálních soudních a úředních budov 60. a 70. let. Jako například soudní budova v Bostonu nebo FBI Headquarters v centru Washingtonu. Veřejnost je ale vnímá jako těžkopádné, odtažité a nelidské. Trumpova administrativa toho využívá a oficiálně je řadí mezi „nevhodné“ styly, které musí procházet politickým schválením.
Trumpův příkaz rezonuje i v odborné veřejnosti. Má své zastánce, podle nichž jsou modernistické stavby elitářské. Kritici varují, že jde o politizaci architektury. Podle nich bude federální design svázán ideologií a přestane reagovat na současné potřeby, technologie či regionální specifika.
Výzvou rekonstrukce prvorepublikové vily bylo nejenom rozšíření obytné plochy. Architektky se rovněž musely popasovat s požadavkem o silnější propojení domu se zahradou.
Čeští architekti rekonstruovat umí. Experti pochválili přeměnu prvorepublikové vily v Praze
Reality
Jeho ateliér působí převážně v Moravskoslezském kraji. Staví rodinné domy, rekonstruuje a revitalizuje brownfieldy. Architekt Kamil Mrva. Loni mu vyšla kniha, ve filmu objíždí v Porsche 911 svoje realizace. Snímek se jmenuje Muž, který sázel domy. A není to nijak nadnesené. Kamil Mrva má se svým ateliérem na kontě pětistovku menších i větších projektů. Většina z nich pak stojí v Moravskoslezském kraji.
Architekt Kamil Mrva: V Praze, Brně a pár velkých městech už architektura dýchá
Leaders
Vychází podzimní Realitní Club
Vychází nové podzimní číslo magazínu Realitní Club. Společným jmenovatelem čísla jsou investice. Nejen ty finanční, ale také investice do kvalitního návrhu, dobré lokality a dlouhodobě fungujícího města.
Na obálce jsou architekti Jaroslav Wertig a Boris Redčenkov ze studia A69. V titulním rozhovoru upozorňují na paradox současného bydlení, kdy se z bytů stále častěji stává investiční produkt a prodejní metry mohou dostávat přednost před kvalitou každodenního života.
O byznysu kolem kulturních nemovitostí mluví Albert Čuba, zakladatel ostravského Divadla Mír. V rozhovoru popisuje, jak kolem kultury vybudoval fungující podnikatelský model a proč už jsou banky ochotné financovat i divadelní nemovitosti.
O největších developerských investicích mluví v magazínu Rudolf Vacek, šéf Penta Real Estate. Popisuje proměnu pražských brownfieldů, budoucnost Bubnů i projekty na Florenci, Budějovické nebo Vítězném náměstí.
Hlavní téma čísla se vrací také k nejtradičnější české realitní investici – bytu na pronájem. Češi totiž dál považují nemovitosti za jednu z nejjistějších cest, jak dlouhodobě uložit peníze. Jenže investiční byt už není automat na peníze. Ceny výrazně vzrostly, financování je dražší a čistý výnos z nájemného se u běžného bytu často pohybuje jen kolem tří procent. Do výsledku navíc stále více promlouvají náklady na opravy, kvalita domu, správa, nájemníci i přísnější podmínky financování.
„Doba, kdy byl investiční byt téměř automaticky dobrou investicí, končí. Dnes mnohem víc rozhoduje kvalita, lokalita a dlouhodobá udržitelnost projektu. Právě na to se nové číslo Realitního Clubu dívá z pohledu architektů, developerů i investorů,“ říká Petra Nehasilová, šéfredaktorka magazínu Realitní Club.
Magazín Realitní CLUB. Digitální verzi magazínu si můžete objednat na stránkách newstream.cz, distribuci tištěného magazínu zajišťuje Send.
