Apokalypsa zatím nepřišla. Jaký byl první rok argentinského prezidenta Mileie?
Obávaný populista i guru libertariánů je už rok prezidentem Argentiny. Javier Milei pokračuje v ekonomickém experimentu, který sleduje celý svět. Přichází i první výsledky, ale na verdikt je stále brzy, šoková terapie je totiž draze vykoupená léčba katastrofálního stavu ekonomiky.
Ještě před rokem a něco byl Javier Milei jen kontroverzním ekonomem a prostořekým komentátorem v argentinských médiích, který se rozhodl bez větších zkušeností s praktickou politikou kandidovat rovnou na úřad prezidenta. Nyní má za sebou rok v úřadu a zdá se, že si přece jen nějaké renomé i podporu Argentinců vydobyl.
V průběhu volební kampaně se západní média hrozila a nebrala Mileie, libertariána a anarchokapitalistu, příliš vážně. Vzpomeňme, bylo to poměrně bizarních několik měsíců, kdy se objevovaly historky o jeho psech pojmenovaných po liberálních ekonomech, probíraly se Mileovy urážky svého krajana papeže Františka, a k tomu padala silná tvrzení o rušení centrální banky a podobných radikálních krocích.
Jenže v zemi, kde inflace trhá rekordy a život pod hranicí chudoby se pomalu stává normou, měl šanci i tak výstřední kandidát. Proti němu stál tehdejší ministr financí reprezentující desítky let dominující perónistický establishment, který už měl řadu příležitostí s kolabující ekonomikou něco udělat. Žádnou z nich však nevyužil, jen protahoval agonii půjčkami od Mezinárodního měnového fondu. Milei však sliboval šokovou terapii.
Obliba zvoleného amerického prezidenta Donalda Trumpa na Ukrajině roste. Nyní mu věří více než 44 procent lidí, tedy více než v kterékoliv jiné zemi v Evropě. Vyplývá to z průzkumu, který zveřejnil ukrajinský institut Centrum Nová Evropa. Nejvíce oblibu v Ruskem napadené zemi ztrácí končící americký prezident Joe Biden a německý kancléř Olaf Scholz.
Obliba Trumpa na Ukrajině roste, Scholz v průzkumu výrazně propadl
Politika
Tvrdá opatření
„Neříkám, že ho mám ráda, jeho osobnost mi připadá velmi podivná a agresivní, ale přiznávám - pokud bude pokračovat touto cestou, budu velmi šťastná,“ uvedla pro AP Jazmin Quintana, která pracuje v lahůdkářství. I ona přiznává, že minulý rok nebyl jednoduchý. Po prvotním šoku se však objevují alespoň nějaké znaky zlepšení.
Milei nelenil a řadu tvrdých opatření ihned aplikoval. Začal škrtat v rozpočtech, dotacích, zbavil se desítek tisíc státních zaměstnanců a pozastavil řadu státních projektů. Inflace zpočátku vzrostla, stejně jako nezaměstnanost i statistiky vývoje chudoby, a ani průmysl terapii nenesl dobře. Jako hlavní cíl si však Milei stanovil boj s inflací, což se zatím poměrně daří. Říjnová inflace se zastavila pod třemi procenty.
Apokalypsa se alespoň prozatím nekoná. „Milei zůstává nekonvenčním vůdcem, který má sklony k náhlým výpadům na sociálních sítích, nechává ve své prezidentské kanceláři trvale zatažené závěsy a cituje obskurní libertariánské ekonomické učebnice. Diplomaté v Buenos Aires však přiznávají překvapení nad tím, jak se bývalý člen tributní skupiny Rolling Stones a ‚anarchokapitalista‘ stal v úřadu o něco prezidentštějším,“ uvádí Michael Stott z deníku Financial Times, podle kterého je Milei pragmatičtějším než se čekalo.
Fanoušci Donalda Trumpa musí mít neskonalou radost při sledování toho, jak nově zvolený americký prezident systematicky demontuje vše, co by bylo možné označit jako nástroj státní moci. Je opravdu fascinující, jak důsledně chce nabourat vše, co kdy činilo stát státem. Čím to nahradí, přitom zatím ví snad jen on a jeho nejbližší.
Stanislav Šulc: Donald Trump chystá fascinující demontáž státu
Názory
Budou mít Argentinci trpělivost?
I přesto by však měli příznivci malého státu s potleskem ještě počkat. Na celkové hodnocení je stále brzy. Ostatně argentinská inflace se pohybuje stále velmi vysoko, meziročně skoro na 200 procentech. Javiera Mileie čeká ještě dost práce a je otázkou, zda s ním budou mít Argentinci trpělivost.
Boj s inflací totiž není zadarmo. Naopak, je velmi bolestivý. Milei například nechal zmrazit penze, takže proti němu v ulicích Buenos Aires protestují senioři. „Chtějí nás zabít?“ stěžoval si jeden z nich pro AP. Šestasedmdesátiletému Rubénovi se prý žilo v posledních letech těžce, ale teď je prý situace nejhorší.
Milei navíc osekal rozpočty univerzit, kulturních institucí, vystavil stopku státním zakázkám v infrastruktuře. To jsou sice oblasti, kde se dá ušetřit takřka okamžitě, ale v budoucnu budou chybět a mohou ohrozit hospodářský růst. Argentinský experiment pokračuje, světlé zítřky jsou však pořád v nedohlednu.
