Trumpovi „jaderní hoši“ urychlili vývoj mikroreaktorů. Gratuloval i šéf Rosatomu
Po desetiletích amerického zaostávání za Čínou a Ruskem v jaderné energetice mohl mít prezident Donald Trump v den 250. výročí USA důvod ke spokojenosti. Americké startupy splnily, ba překročily jeho plán a ke 4. červenci mohly prezentovat čtyři případy prototypů mikroreaktorů, které dosáhly udržitelné štěpné reakce. Gratuloval i šéf ruského jádra, který však neopomněl připomenout ruské úspěchy.
Je to takový typický příběh Trumpovy éry. Loni v květnu prezident vydal exekutivní příkaz číslo 14 301 o reformě testování jaderných reaktorů. Ministerstvu energetiky fakticky nařídil, aby zapomnělo na zkostnatělou americkou regulaci a vytvořilo flexibilní podmínky pro urychlené prověřování nových atomových zdrojů. Zároveň vytyčil cíl, podle něhož měly minimálně tři reaktory dosáhnout „criticality“ – kritického stavu, při kterém je štěpná reakce udržitelná, a to do letošního velkého amerického výročí. Aby to nebylo málo, cíl splnily hned čtyři mladé společnosti, konkrétně Antares Nuclear, Valar Atomics, Deployable Energy a Aalo Atomics.
Na první pohled je celá historka docela úsměvná a leckomu v našich končinách připomene plánování ze starých časů. Jadernou energetiku ostatně podporoval jinými způsoby i Trumpův předchůdce Joe Biden. Bylo by však chybou bagatelizovat pokrok, kterého americké startupy nyní dosáhly.
Od počátku bylo jasné, že Trumpův cíl mohou reálně splnit společnosti, jež vyvíjejí mikroreaktory o výkonu jednotek nebo nižších desítek megawattů. Po takových zdrojích dnes volají zvláště technologické společnosti, které se prosazují v éře umělé inteligence a chtějí budovat energeticky náročná datová centra. Možné využití těchto malých a technologicky pokročilých zdrojů je mnohem širší – od vojenských základen, přes geograficky odlehlá místa a ostrovy bez napojení na páteřní přenosové sítě, až po vesmírné aplikace.
Evropa dnes Číně vyčítá neférovou obchodní politiku. Jenže sama Pekingu dlouhá léta pomáhala vyrůst – penězi, otevřeným trhem i vlastním know-how. Evropa byla vůči Číně dlouho otevřená až naivní. Teď se probouzí do reality, v níž Peking ovládá solární panely, baterie i elektromobilitu. Otázka zní, jak se bránit? Odpovědí nemá být slepý protekcionismus, nýbrž tvrdé vyjednávání a chytřejší strategie, píše ve své analýze Jan Žižka.
Evropa byla v obchodu s Čínou naivní. Nutit Peking k „reciproční naivitě“ nedává smysl
Názory
Dynamičtí nebo nebezpeční?
Milník, kterého dosáhli čtyři developeři mikroreaktorů, dokládá, že Spojené státy jsou na tom technologicky dobře. Je ale nutné dodat, že jde pouze o první krok. Nyní bude nutné prokázat, že nové mikroreaktory dokážou efektivně vyrábět a dodávat energii třeba pro společnosti typu Big Tech nebo i armádu. Nejambicióznější startupy toho chtějí dosáhnout v příštích dvou, třech letech.
Amerika se v jaderné energetice podobně jako v jiných oborech může pochlubit dynamickým startupovým prostředím. Tamní výzkumníci přicházejí se spoustou zajímavých designů reaktorů budoucnosti, které se podnikatelé a investoři snaží komercializovat. Navzdory dosavadním problémům se stavbou velkých reaktorů Američané živí velké šance pro éru jádra příští, čtvrté generace. Jenže jak uvádí zmiňovaný prezidentův exekutivní příkaz, americké inovace v posledních desetiletích narážely na přeregulovanost. Kritici vyčítají americkému úřadu pro jadernou bezpečnost NRC (Nuclear Regulatory Commission) přehnanou averzi k riziku. Trump na začátku svého mandátu vyslal do „boje s byrokracií“ v NRC, podobně jako na jiných úřadech, Elona Muska jako šéfa Úřadu pro efektivitu státní správy DOGE.
Ne všichni jsou rozvolňováním jaderné regulace nadšeni. Řada odborníků ho považuje za nebezpečné. Bývalá šéfka NRC z let 2012 až 2014 Allison Macfarlaneová například v rozhovoru pro deník Financial Times mluvila o údajném rozdílu mezi aktivitami reálného jaderného průmyslu a takzvanými Trumpovými „nuclear bros“, kteří často nemají velké zkušenosti z oboru. „Jaderní hoši“ z amerických startupů chtějí podobně jako jejich kolegové v jiných odvětvích bořit zavedené pořádky, což ale v atomové energetice může mít závažné důsledky. Spor o to, jak odlišit potřebnou regulaci od zbytečné byrokracie, bude v Americe ještě dlouho živý. A nejenom v Americe, podobné problémy musí koneckonců řešit také Evropa.
Ropné krize sedmdesátých let minulého století přivedly svět k rozvoji nových technologií a postupně změnily globální energetiku. Konflikty na Blízkém východě povzbudily nástup obnovitelných zdrojů, ale také boom jaderných elektráren ve Francii nebo ve finále i břidlicovou těžbu ropy a plynu v USA. Americký prezident Donald Trump je dnes posedlý fosilními palivy a věří, že díky kontrole domácích i zahraničních zdrojů může ovládat svět. Číňané si uvědomují, že i nynější válka na Blízkém východě nastartuje hledání alternativ, a nabízejí světu bezpečnější řešení „zelených“ technologií, píše v analýze Jan Žižka.
Trump útočí, Čína bude kasírovat. Peking má nakročeno k vítězství v bitvách o energie
Money
Ve stopách vesmírných závodů
Pochvala za snahu o méně konzervativní regulaci jaderné energetiky paradoxně dorazila do Washingtonu z Ruska, tedy jedné ze zemí, jejíž úspěchy Američany oprávněně děsí. Rusové jsou největšími exportéry reaktorů současné generace a usilovně pracují také na pokročilých jaderných technologiích. Alexej Lichačov, generální ředitel ruského Rosatomu, který je zároveň velkou korporací i státní strukturou, ale tentokrát Američanům k prvním úspěchům jejich mikroreaktorů pogratuloval.
Šéf ruského jádra webu Strana Rosatom také řekl, že i jeho země by se měla zabývat novými přístupy k povolování malých reaktorů. Je to podle něj úkol státního významu, protože Rusové chtějí dál vítězit v konkurenčním boji. Atomová energetika jde ve stopách někdejšího americko-sovětského souboje v dobývání vesmíru a světové velmoci si uvědomují, že právě ve využívání atomové energie se dnes odehrává jedna z klíčových bitev o budoucí technologickou převahu.
Triangl USA – Rusko – Čína
Jak je možné od předního moskevského činitele očekávat, Lichačov zároveň neopomněl zdůraznit ruské přednosti a Američany varovat, že je čeká ještě dlouhá cesta. V tom měl pravdu, zároveň tím ale zakryl význam amerických projektů, které jdou dál než ty současné ruské.
Rusko má zatím náskok i v reálném nasazování menších reaktorů. Za vůbec první malé modulární reaktory (SMR) jsou označovány ty na plovoucí jaderné elektrárně Akademik Lomonosov. Rusové dále připravují mikroreaktor Šelf-M pro dodávky energie těžebnímu průmyslu na Čukotce a první export reaktorů SMR na světě, konkrétně do Uzbekistánu. Ve všech těchto případech ale Rusové pracují se stávající technologií vodních reaktorů.
Jadernou fúzi, která se jednou může stát prakticky neomezeným zdrojem energie, začali ekonomičtí vizionáři řadit mezi nejnadějnější technologie budoucnosti. Experimenty posledních let potvrdily, že díky fúzi dokážou lidé vyrobit více energie, než je zapotřebí k jejímu spuštění. K masovému využití nového stabilního a čistého zdroje je ještě hodně daleko, ale už se kolem jeho vývoje točí peníze soukromých investorů, budoucích velkých spotřebitelů i dodavatelů dílů pro fúzní reaktory. Zrodil se nový obor ekonomiky, píše ve své analýze Jan Žižka, editor magazínu Moderní ekonomická diplomacie. 
K energii bez limitů je ještě daleko. Ale peníze už proudí
Money
Zmiňované americké projekty směřují k vysokoteplotním reaktorům, chlazeným plynem, konkrétně heliem, nebo tekutým sodíkem. Když Amerika s projekty mikroreaktorů uspěje, udělá velký krok k účinnější a bezpečnější jaderné energetice budoucnosti i efektivnějšímu využívání paliva.
Rusové však mají také více trumfů, než by se mohlo na první pohled zdát. Ovládají nejvíce kapacit na obohacování uranu, nezbytných pro výrobu jaderného paliva, a také dominují dodávkám takzvaného paliva HALEU (high-assay low-enriched uranium), na něž sází i americké projekty pokročilých mikroreaktorů. Proto se Američané i Evropané snaží rozvíjet vlastní dodavatelský palivový řetězec. Obohacený uran nebo přímo finální palivo HALEU má pro zmiňované projekty Aalo Atomics a Antares Nuclear dodat britsko-nizozemsko-německá společnost Urenco, ať už se svého britského nebo amerického závodu. Příklad Urenco dokládá, že se v celém oboru rýsují příležitosti také pro evropské firmy.
Jak si můžeme myslet, že v Česku postavíme nové jaderné reaktory, když naším sousedem je silné a vlivné protiatomové Německo? Podobná otázka nebyla před deseti, patnácti lety ničím zvláštním. Dnešní stav se od té doby liší jako noc a den. Německo postupně „obkličují“ sousední země, které se staly advokáty jádra. A v Berlíně nakonec budou mnozí docela rádi, píše v prvním díle seriálu „Energie a politika“ novinář a analytik Jan Žižka. Seriál najdete na newstream.cz každé úterý.
I ta sladká Belgie. Německo obkličují projaderné země
Politika
Přímo v segmentu mikroreaktorů může být pro Spojené státy nakonec větším konkurentem Čína. Asijská velmoc se také chlubí řadou prvenství, nyní vyrábí nejvíce velkých jaderných reaktorů a uvedla do provozu první SMR reaktor 4. generace. Podle posledních zpráv pracuje i na mikroreaktoru, který bude možné flexibilně přepravovat na místo určení na nákladním autu.
Číňané tvrdí, že jejich 10megawattový reaktor by přitom vydržel bez výměny paliva i desítky let, což by byla úplná revoluce. Konkrétní údaje ohledně fungování reaktoru ale okolní svět nemá, Číňané jsou na informace skoupí. Poté, co ukázali, jak dokáží Američany zaskočit ve vývoji umělé inteligence, přesto asijskou zemi nikdo nepodceňuje v žádném odvětví.
U Ruska je otázkou, jak se nakonec na tamní ekonomice a technologickém pokroku dlouhodobě projeví vyčerpání z nesmyslné války na Ukrajině.
