Evropa se bojí Le Penové. Nástupce Lagardeové chce vybrat bez ní
Marine Le Penová upevňuje pozici favoritky francouzských prezidentských voleb. Čím více její preference rostou, tím větší může být snaha dohodnout nového šéfa Evropské centrální banky ještě za prezidenta Emmanuela Macrona.
S růstem šancí Marine Le Penové na prezidentský úřad bude dále sílit také snaha znemožnit jí, aby se podílela na výběru nového šéfa Evropské centrální banky. Stávající šéfka ECB Christine Lagardeová nevylučuje předčasný odchod, možná rovnou do čela Světového ekonomického fóra.
Le Penová po rozsudku v průzkumech posílila
Marine Le Penová upevňuje vedení v souboji o Elysejský palác. Verdikt odvolacího soudu, který jí umožnil kandidovat, ale zároveň jí uložil rok domácího vězení s elektronickým náramkem, jí zatím politicky neuškodil.
V prvním průzkumu uskutečněném po rozsudku získává v závislosti na sestavě soupeřů 34 až 35,5 procenta hlasů, zhruba o tři procentní body více než v březnu.
Část růstu lze vysvětlit tím, že soud ukončil nejistotu, zda vůbec bude kandidovat. Voliči Národního sdružení se mohou znovu semknout přímo za ní, nikoli za Jordanem Bardellou.
Marine Le Penová se počtvrté chystá do boje o Elysejský palác. Tentokrát ale jako politička odsouzená za zneužití veřejných peněz, které soud nařídil elektronický náramek. Francii tak možná čeká kampaň, v níž nebude největší otázkou politický program, ale to, kam všude smí kandidátka bez souhlasu probační služby. Francie tak testuje, kolik politické absurdity ještě její republika unese.
Prezidentka pod dohledem probační služby? Francie posouvá hranice politické satiry
Názory
Elektronický „obojek“ navíc může u části veřejnosti posílit obraz Le Penové jako oběti systému a politické mučednice. Le Penová se ovšem obrátila na nejvyšší soud, takže výkon trestu je zatím pozastaven.
Lagardeová může odejít před koncem mandátu
Její rostoucí šance současně zvyšují pravděpodobnost předčasného odchodu Christine Lagardeové z čela Evropské centrální banky. Řádný mandát jí končí až 31. října 2027, tedy několik měsíců po francouzských prezidentských volbách.
Pokud by Le Penová zvítězila, Francii by při vyjednávání o novém šéfovi ECB zastupovala právě ona.
Lagardeová by navíc mohla mít připravené důstojné další působiště. Světové ekonomické fórum ji už delší dobu považuje za hlavní kandidátku na své budoucí vedení a podle Financial Times nyní jeho správní rada čeká, zda nabídku přijme. Přechod do Davosu ale zatím nebyl potvrzen.
Vůdkyně francouzské krajně pravicové strany Národní sdružení Marine Le Penová potvrdila, že hodlá v příštím roce kandidovat v prezidentské volbě. Řekla to v rozhovoru, který dnes zveřejnil list Le Journal du Dimanche. Neobává se, že by jí kandidaturu mohl ztížit kasační soud, který nyní posoudí kauzu, ve které byla odsouzena dvěma soudy za zpronevěru veřejných fondů. Nejvyšší francouzská soudní instance už dala najevo, že by rozhodnutí o věci mělo padnout ještě před dubnovým prvním kolem voleb.
Le Penová dál počítá s kandidaturou na prezidentství Francie, soudu se neobává
Politika
Francie má při výběru šéfa ECB velkou váhu
Obavy z vlivu Le Penové nepramení z toho, že by mohla šéfa ECB vybrat sama. Rozhodují lídři eurozóny kvalifikovanou většinou.
Francie je však její druhou největší ekonomikou a bez podpory Paříže a Berlína se podobná personální dohoda v praxi prosazuje jen obtížně.
Le Penová sice už neusiluje o odchod Francie z eurozóny, dlouhodobě však zpochybňuje část evropské ekonomické ortodoxie, odmítá některé rozpočtové reformy a prosazuje nákladnější sociální sliby.
Investoři by se mohli obávat měkčí politiky ECB
V době, kdy francouzský dluh dosahuje zhruba 3,5 bilionu eur, by investoři mohli mít obavu, že bude Le Penová chtít v ECB člověka vstřícnějšího k nízkým úrokovým sazbám a nákupům státních dluhopisů.
Takový šéf ECB by Francii mohl umožnit další rozsáhlé zadlužování, do jisté míry na účet ostatních zemí eurozóny, v čele s Německem.
O nástupci se může rozhodnout ještě za Macrona
Čím výše tedy Le Penová v průzkumech stoupá, tím silnější je motivace Lagardeové odejít dostatečně brzy, aby byl její nástupce dohodnut ještě za Emmanuela Macrona a německého kancléře Friedricha Merze.
Nejde zatím o potvrzený plán, politická a časová logika takového kroku je však stále zřetelnější.
