Petrostát Rusko se ocitl v plamenech. Končí „slavná“ éra ruské ropy?
Stále přesnější ukrajinské údery způsobily citelné škody ruskému ropnému průmyslu. Nedá se říct, že by pro něj byly likvidační, ale důležitý je také jejich psychologický efekt. Zda skončí „slavná“ éra ruské ropy, záleží na dalším vývoji. Mimo jiné i na tom, jak se k ruským fosilním palivům po válce postaví Evropa.
Přední americký politik John McCain, který byl silnou osobností Republikánské strany v době před Donaldem Trumpem, mluvil o Rusku jako o obří čerpací stanici, jež se vydává za stát. Byla to nadsázka, ale výstižná. Rusko samozřejmě uspělo i v dalších oborech od kosmického průmyslu po jadernou energetiku, ale jeho ekonomika nikdy nedosáhla úrovně, která by odpovídala možnostem největší země světa. Zůstávalo klasickým „petrostátem“ – jeho ekonomika i politický vývoj se do značné míry odvíjely od příjmů z ropy a plynu.
Poslední sovětský lídr Michail Gorbačov, který ve své zemi prosazoval zásadní reformy, měl smůlu. Ceny ropy za jeho vlády klesaly, což se projevilo i na životní úrovni. Během chaotických devadesátých let minulého století, kdy v Kremlu panoval prezident Boris Jelcin, přecházelo ropné bohatství země k oligarchům. A když se Vladimir Putin na přelomu tisíciletí rozhodl „udělat pořádek“, měl štěstí. První desetiletí vlády současného ruského diktátora se vyznačovalo růstem cen ropy, což mu umožnilo upevnit moc.
Ukrajina vrací úder
Před útokem na Kyjev v roce 2022 však Putin zjevně přecenil možnosti Ruska jako ropné a plynárenské velmoci. Ještě před invazí se jako zbraň proti Evropě rozhodl použít utažení plynového kohoutu. Navzdory energetické krizi se ale Evropané – pro mnohé překvapivě – dokázali sjednotit a napadenou Ukrajinu podpořit. Putinovské Rusko zabředlo do vleklé války a narazilo na tvrdého protivníka. Kreml se mimo jiné hlavně v zimních obdobích snažil rozdrtit ukrajinskou energetiku. Putin přitom určitě nečekal, že se samo Rusko stane terčem úspěšných ukrajinských útoků, které citelně zasáhnou ropnou infrastrukturu – od přístavů po rafinérie a celý řetězec ropných produktů.
Putin poprvé otevřeně připustil, že Rusko má kvůli problémům s dodávkami nedostatek paliva v některých regionech. Moskva po ukrajinských útocích na rafinerie zvažuje zákaz vývozu nafty a chce posílit protivzdušnou obranu ropné infrastruktury.
Ukrajinské drony zasahují citlivé místo Ruska. Putin mluví o nedostatku paliva
Politika
Rusové útočili na ukrajinskou energetiku v zimě, napadená země nyní chytře odpověděla v jarním a letním období a narušila ruskou distribuci pohonných hmot v době dovolených a zemědělských prací. Samy ukrajinské údery ruskou „obří čerpací stanici“ nezlikvidují, mohou být ale jedním z posledních hřebíčků do rakve ruského petrostátu nebo minimálně jeho silné role v globálním měřítku. Klíčový je psychologický efekt. Postavení Ruska jako ropné velmoci dnes uvnitř země i za jejími hranicemi symbolizují fotografie i videa zasažených rafinerií a kouře nad nimi.
Dočasná úleva pro Kreml
Ne všechny zprávy, které v poslední době přicházejí do Kremlu, jsou pro Rusko nepříznivé. Tamní výrobu ropných produktů sice bylo nutné kvůli ukrajinským úderům omezit, ale o to víc se Rusové snaží vyvážet surovou ropu. V červnu export atakoval hranici čtyř milionů barelů denně a byl tedy na letošní nejvyšší úrovni. Automaticky to však neznamenalo navýšení finančních příjmů. Ve dnech, kdy cena ropy klesala, se vývoz ve finančním vyjádření naopak snižoval.
Ruskému vývozu letos pomohla Trumpova válka v Íránu, kdy současný americký prezident podobně jako Putin v letech 2021-22 přecenil postavení své země jako ropné a plynárenské velmoci. Agresorská země na Východě profitovala díky zvyšujícím se cenám surovin i dočasnému omezení amerických sankcí, když Trump musel čelit rostoucí inflaci. Rusku přitom pomáhala zvýšená poptávka po ropě i plynu kvůli uzavřenému Hormuzskému průlivu.
Pokud se na Blízkém východě podaří udržet dlouhodobější klid zbraní, Moskvu budou čekat další negativní zprávy – konkurence na světových trzích bude zase tvrdší a k dalším výjimkám ze sankčního režimu nebude důvod. Rusové se dostanou pod silnější tlak, aby uzavřeli dohodu o míru na Ukrajině.
Britská vláda se stala terčem kritiky kvůli odmítání nové těžby ropy a plynu v Severním moři. V reakci na íránskou krizi prosazuje rychlejší transformaci energetiky, sází na celkovou elektrifikaci a obnovitelné i jaderné zdroje. Opoziční pravice v čele s Nigelem Faragem se naopak hlásí k Trumpovu sloganu „Drill, baby, drill“, neboli „Vrtej, baby, vrtej“. Pomíjí tak zkušenosti z další globální krize fosilních paliv.
„Drill, baby, drill“ hrozí také Spojenému království. Britové se přou o těžbu ropy a plynu v Severním moři
Názory
Postupný ruský sešup
Podíl tržeb z ropy a plynu na ruských rozpočtových příjmech se postupně snižuje. Loni se pohyboval kolem čtvrtiny, letos je zatím na úrovni zhruba pětiny. Před deseti lety ještě dosahoval necelé poloviny. Sám Vladimir Putin se snaží tyto údaje prezentovat jako úspěšnou diverzifikaci ekonomiky, ve skutečnosti jsou do značné míry důsledkem různých omezení ruského exportu, které Západ prosadil po opakovaných ruských agresích na Ukrajině.
Sankce bývají často „děravé“ a řada evropských zemí až ostudným způsobem protahovala konec dovozu ruských surovin. Evropané v posledních letech finančně podporovali Ukrajinu, ale zároveň platili Rusku peníze, které mu umožňovaly dál vést válku. Pokud měl někdo představu, že se Putinův režim po zavedení západních sankcí okamžitě zhroutí nebo válku zastaví, byl naprosto odtržený od reality. Rusko přesto sankcemi strádá a technologická úroveň řady sektorů klesá. Výrazné omezení západních dodávek moderních těžebních technologií a stopka pro související investice sníží schopnost Ruska těžit v hůře přístupných oblastech. A snadno dostupná těžba se vyčerpává.
Ruská ekonomika v posledních letech přešla do válečného stavu, který její skutečný stav zkresluje. Po válce se ukáže, v jakých sektorech a jak silně země technologicky zaostala. Vše nasvědčuje, že Putin z toho má značné obavy a i proto se sjednáváním míru nespěchá. Ukrajinci na druhé straně ukazují, že by měl, protože sami výrazně přispívají k problémům ruské ekonomiky už dnes.
Evropa dnes Číně vyčítá neférovou obchodní politiku. Jenže sama Pekingu dlouhá léta pomáhala vyrůst – penězi, otevřeným trhem i vlastním know-how. Evropa byla vůči Číně dlouho otevřená až naivní. Teď se probouzí do reality, v níž Peking ovládá solární panely, baterie i elektromobilitu. Otázka zní, jak se bránit? Odpovědí nemá být slepý protekcionismus, nýbrž tvrdé vyjednávání a chytřejší strategie, píše ve své analýze Jan Žižka.
Evropa byla v obchodu s Čínou naivní. Nutit Peking k „reciproční naivitě“ nedává smysl
Názory
Od petrostátů k elektrostátům
Íránská válka sice dočasně pomohla vývozu ruských surovin, dlouhodobě ale posílí trend, který urychlí postupný úpadek ruského petrostátu. Moc se v dnešním světě postupně posouvá od petrostátů k elektrostátům, které méně sázejí na ropu a plyn. Více se zaměřují na moderní technologie pro celkovou elektrifikaci včetně obnovitelných a jaderných zdrojů, baterií, elektromobilů nebo například tepelných čerpadel. Rusko symbolizuje minulost, Čína nebo i západní Evropa budoucnost, a to navzdory všem problémům s transformací energetiky.
Ropné krize sedmdesátých let minulého století přivedly svět k rozvoji nových technologií a postupně změnily globální energetiku. Konflikty na Blízkém východě povzbudily nástup obnovitelných zdrojů, ale také boom jaderných elektráren ve Francii nebo ve finále i břidlicovou těžbu ropy a plynu v USA. Americký prezident Donald Trump je dnes posedlý fosilními palivy a věří, že díky kontrole domácích i zahraničních zdrojů může ovládat svět. Číňané si uvědomují, že i nynější válka na Blízkém východě nastartuje hledání alternativ, a nabízejí světu bezpečnější řešení „zelených“ technologií, píše v analýze Jan Žižka.
Trump útočí, Čína bude kasírovat. Peking má nakročeno k vítězství v bitvách o energie
Money
Dovoz ruských surovin do Evropy nejspíš na nulu neklesne, zvláště pokud se přece jenom podaří s Ruskem dojednat mír. Pokud však na našem kontinentu převládne racionální přístup k moderní ekonomice a energetické bezpečnosti, dovoz fosilních zdrojů z východu by se dál snižovat měl. Jisté to není v případě, že se v evropských státech budou dostávat k moci strany názorově blízké Fideszu bývalého maďarského premiéra Viktora Orbána. Ani jeho nástupce Péter Magyar sice nechce energetickou spolupráci s Ruskem zastavit, výrazně ji omezit ale ano.
Další vývoj ještě skrývá řadu otazníků. Z krátkodobého hlediska půjde o to, jestli Ukrajinci budou dál schopni svou letní „ofenzivu proti ruské ropě“ udržovat v chodu a jak rychle Rusové dokáží ropnou infrastrukturu opravovat. Nebudou to mít snadné, protože různé díly bude nutné v době narušených obchodních vztahů shánět v zahraničí. A teprve se ukáže, kolik opakovaných úderů můžou jednotlivé ruské rafinérie vydržet.
V dlouhodobém horizontu má Rusko určitá „želízka v ohni“ také pro éru elektrostátů. Je jím především jaderná energetika, Rusové jsou dnes zdaleka největším exportérem nukleárních reaktorů. V zemích globálního Jihu mají na rozdíl od Západu často i dobrou pověst. Společnost Rosatom navíc začala v Rusku plnit klíčovou roli ve snaze o náhradu importu a rozvoj dalších moderních technologií od softwaru přes 3D tisk po kvantové počítače.
Šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová už dlouhé měsíce prohlašuje, že Brusel chce nahradit ruský plyn americkým. To, co ale „slíbila“ uprostřed léta ve Skotsku Donaldu Trumpovi při dojednávání obchodní dohody mezi Evropskou unií a Spojenými státy, nedává příliš smysl – pokud pomineme snahu uchlácholit amerického prezidenta. Navyšování evropského energetického importu z USA je v takové míře nereálné a v konečném důsledku by šlo proti principu diverzifikace. Snahu získat pro EU více zdrojů mezitím zpochybňuje další plynová velmoc – Katar, kterému vadí unijní environmentální a sociální pravidla, píše ve své analýze Jan Žižka z Export.cz.
Odkud bude Evropa dovážet plyn? Otazníků opět přibývá
Money
Světovou špičku podle dostupných informací představují pouze aktivity Rosatomu v atomové energetice. Západ s Rosatomem v řadě oblastí dál spolupracuje. I jeho jaderné projekty v zahraničí ale nepřímo zasáhly západní sankce, když zkomplikovaly financování i formování dodavatelského řetězce. Není pochyb o tom, že díky jaderným projektům Rusové posilují svůj vliv ve světě, otázkou zůstává, do jaké míry na nich dokáží dlouhodobě vydělávat.
