Na pětitisícovku s přítiskem se stojí fronty. Akcie i zlato ji ale mohou drtivě převálcovat
Fronty na výroční pětitisícikorunu ukazují, že hotovost má i v digitální době své kouzlo. Jako dlouhodobá investice však sběratelská bankovka nemusí obstát: i při desetinásobném růstu ceny za padesát let by její roční zhodnocení nedosáhlo pěti procent, píše ve svém komentáři hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda. Její největší předností tak zůstává sběratelská hodnota a fakt, že jde stále o platné peníze.
Dlouhé fronty před Českou národní bankou na výroční pětitisícikorunu dokládají, že hotovost ani v době mobilních plateb a chytrých hodinek neztrácí svou přitažlivost. Lidé tentokrát samozřejmě nestojí hodiny ve frontě proto, aby získali prostředek k placení. Chtějí hotovost jako sběratelský předmět, který v sobě kombinuje nominální hodnotu peněz, omezenou nabídku a příběh spojený s výročím centrální banky.
V tom je výroční pětitisícovka ekonomicky mimořádně zajímavá. Člověk za ni zaplatí pět tisíc korun a stále vlastní zákonné platidlo v nominální hodnotě pěti tisíc korun. Pokud se ze sběratelského hlediska příliš neuchytí, držitel má nadále pětitisícovku. Pokud se její cena zvýší, získává sběratelskou prémii. Nevýhodou je především ušlý výnos z peněz, které mohl investovat jinam.
Slovensko zaznamenalo mimořádný příjmový skok. Medián disponibilního příjmu v přepočtu na kupní sílu vzrostl o 34 procent a země se výrazně přiblížila Česku. Za prudkým růstem stojí nejen mzdy, ale také důchody a sociální transfery, píše ve svém komentáři hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda.
Lukáš Kovanda: Slováci bohatnou raketovým tempem. Rozdíl proti Česku se rychle zmenšuje
Money
Klíčová slabina
A tento ušlý výnos může být značný. Což představuje klíčovou slabinu výroční bankovky coby dlouhodobé investice. I kdyby její cena za padesát let vzrostla z dnešních 5000 korun na 50 tisíc korun, tedy desetkrát, odpovídalo by to průměrnému ročnímu zhodnocení jen necelých pěti procent. Navíc by šlo o nominální zhodnocení, takže část výsledku by za tak dlouhou dobu pohltila inflace.
Dlouhodobá historie finančních trhů ukazuje, že akcie dokážou díky složenému úročení nabídnout výrazně vyšší výnos. Pokud by se například 5000 korun zhodnocovalo tempem deset procent ročně, po padesáti letech by šlo téměř o 587 tisíc korun. Při devítiprocentním výnosu, který lze použít jen jako ilustrativní dlouhodobé vodítko v případě zlata, by výsledkem bylo přibližně 372 tisíc korun (viz tabulka).
Samozřejmě, budoucí výnosy akcií či zlata nemusejí odpovídat těm z minulosti. Akcie navíc mohou v jednotlivých letech celkem prudce propadat a zlato nevytváří žádný průběžný výnos, jakým jsou dividendy u akcií. Z pohledu několika desetiletí má však investice do produktivních aktiv typu akcií zásadní výhodu: výnosy, například právě dividendy, se průběžně reinvestují a vytvářejí další výnos.
Výroční pětitisícovka proto s největší pravděpodobností nebude konkurencí dlouhodobému akciovému portfoliu. Její předností je něco jiného – velmi nízké nominální riziko, sběratelská hodnota a určitá ochrana díky tomu, že zůstává platnými penězi.
ČNB dnes nechala úroky beze změny, klid ale nemusí trvat dlouho. Guvernér Aleš Michl naznačil, že už na listopadovém jednání bude bankovní rada zvažovat jejich zvýšení. Banka sleduje hlavně domácí rizika, mezi nimi výrazný růst cen služeb a mezd. Inflace ale na přelomu roku stoupne. 
Michl má prst na spoušti. Zvýšení sazeb může přijít už v listopadu
Money
Výjimkou mohou být skutečně raritní kusy. Nízká či jinak atraktivní sériová čísla, palindromy nebo perfektně zachované bankovky v originálním přebalu mohou v budoucnu získat výrazně vyšší prémii než běžný exemplář.
Současná horečka kolem pětitisícovky tedy nevypovídá ani tak o její mimořádné investiční výnosnosti jako spíše o stále silné psychologické přitažlivosti hotovosti. Digitální peníze jsou pohodlnější, ale bankovku lze držet v ruce, uchovat desítky let a spojit s konkrétním příběhem.
