Tomáš Hübl: Investice do Průmyslového paláce se vrátí
Koncem září se po čtyřleté rekonstrukci znovu otevře Průmyslový palác, na holešovické Výstaviště se tak vrátí i velké akce. Svůj provoz od příští sezony naopak ukončí malá sportovní hala, která se dostala na hranu životnosti a nyní bude čekat na rekonstrukci. Jak upozorňuje předseda představenstva Tomáš Hübl, Výstaviště na ni nejprve musí sehnat potřebné prostředky.
Která akce zahájí obnovený provoz Průmyslového paláce?
Když pominu zahajovací tiskovou konferenci, bude to říjnový Designblok, který se v Průmyslovém paláci konal dlouhá léta. Od začátku rekonstrukce střídá různé lokality po městě, ještě i letos bude mít víc stanovišť, mimo jiné Letňany, Uměleckoprůmyslové museum nebo Pražský hrad, ale u nás už proběhne slavnostní předávání cen a módní přehlídky. Příští rok by se měl vrátit s centrální expozicí.
Jak samotnou rekonstrukci hodnotíte? Povedla se?
Palác vypadá fantasticky, rekonstrukce zachovala jeho původní historický vzhled a vrátila stavbu do podoby z roku 1891. Působivá je zejména dostavba levého křídla, které vyhořelo. Jen po uživatelské stránce má objekt své limity, ale to je u podobně rozsáhlých staveb poměrně běžný jev. Není možné myslet na vše a řada věcí se projeví až v reálném provozu.
Co přesně?
Například rozměry vrat. Původní dveře šly rozebrat, takže dovnitř vjel i kamion, nyní už to nepůjde. Také zatím chybějí sklady mobiliáře, kam bychom mohli umístit tisíce židlí a stolů, jež jsou součástí zakázky. Část parkovacích ploch v suterénu proto přeměníme na skladovací prostory, případně za tímto účelem využijeme i další prostory v areálu. Ještě nám trochu chybí závěsné body v pravém křídle, protože všechny produkce dnes očekávají, že si ke stropu umístí svá světla nebo konstrukce pro ozvučení. Ale věřím, že s tím vším se popasujeme. Půjde o jednu z nejlepších staveb svého typu napříč Evropou.
Proč k některým nesrovnalostem došlo?
Když se projektovalo, Výstaviště tehdy spravovala Incheba. Bylo to složité období, pracovalo se na tom, aby skončila a areál přešel zpět do správy hlavního města, respektive pověřené organizace. Proto se už s provozovatelem neřešila výsledná podoba paláce, a i když projektanti dělali, co mohli, bez zkušeností z praxe bohužel řadu věcí domyslet nedokázali.
Cena rekonstrukce překročí tři miliardy? Může se tak vysoká částka městu vrátit?
Záleží, jak se na to díváme. Když budeme počítat jen návratnost z nájemného, vracela by se sto let. Městu platíme zhruba třicet procent z vybraného podnájemného, tedy kolem třiceti až čtyřiceti milionů ročně. Ale když si k tomu přidáme výnosy z turistického ruchu a toho, co lidé na konferencích a akcích utratí, může se vrátit v horizontu desítek let. Nicméně stále je to především investice do kultury.
Rozhovor vyšel v magazínu Newstream CLUB s Radkem Kašpárkem na obálce
Jak to myslíte?
Třeba investice do Národního muzea nebo Státní opery se patrně nevrátí nikdy a také dávají obrovský smysl. Průmyslový palác je největší stavbou svého druhu v Praze, město jeho rekonstrukcí získá 135 let starou budovu upravenou podle současných standardů, to Kongresovým centrem ani jinou halou nenahradíte. Cena rekonstrukce sice vypadá hrozivě, ale přemrštěná není. Bavíme se o deseti tisících metrech čtverečních s obrovským podílem restaurátorských a dalších odborných prací. Jen výměna vitráží stála obrovské peníze.
Které z budov přijdou na řadu dál?
Nyní nás čeká zásadní projekt v Holešovické tržnici, kde budeme předělávat technickou infrastrukturu, tedy veškeré podzemní vedení jako plyn, elektřinu nebo vodu. To je pro další fungování zcela zásadní, proto jsem rád, že máme schválený projekt a můžeme se do toho pustit.
Horší je to na Výstavišti, kde nyní chybí dokončit nejdražší projekty. Bohužel nám pomalu dosluhuje malá sportovní hala s kluzištěm, dostává se na hranu své životnosti. Letošní sezonu ještě bezpečně dokončíme, to můžeme zaručit, protože máme statický posudek, měřáky a průběžně vše kontrolujeme, ale příští rok už raději ledovat nebudeme.
Proč se na objektu nezačalo pracovat dřív?
Potřebujeme nejprve sehnat prostředky, komplexní rekonstrukce vyjde asi na půl miliardy. Vlastníkem všech budov je město, rekonstrukce platí ze svého investičního rozpočtu a má i řadu dalších priorit. Investuje do tramvajových tratí, škol, školek, nemocnic, tam všude je třeba peníze rozdělit, proto zpravidla nemůžeme dostat tolik, kolik bychom na rekonstrukce potřebovali. A moc nám v tomto ohledu nepomohla ani rekonstrukce Průmyslového paláce.
Dva roky stála. Teď znovu vozí Pražany i turisty na Petřín. Lanovka vyjela v úterý ráno s novými prosklenými kabinami, větší kapacitou a také dražším jízdným. Jedna cesta nově stojí 100 korun, přes PID Lítačku o desetikorunu méně. Pro držitele dlouhodobých časových kuponů PID je nadále bez doplatku. První cestující si návrat oblíbené atrakce nenechali ujít, očekávané dlouhé fronty se ale nekonaly.
OBRAZEM: Petřínská lanovka je zpátky. Dva roky čekání, nové vozy a jízdenka za stovku
Enjoy
V jakém smyslu?
Výstaviště administrativně vypadá jako jeden celek, do kterého v posledních třech letech přitekly tři miliardy. To je obrovská částka a leckdo by si mohl říct, že už nám to musí stačit. Jenže vše šlo do jediné budovy, jinam se neinvestovalo.
Nedávaly by v tomto kontextu smysl takzvané PPP projekty?
V Holešovické tržnici si umím představit variantu, že by halu opravil soukromý investor, který by ji následně využíval. Ovšem naše smlouva s hlavním městem má desetiletou výpovědní lhůtu, což by znamenalo, že investorovi nedokážeme garantovat delší pronájem. To je při tak vysokých investicích příliš krátká doba.
A Výstaviště?
U budov určených ke krátkodobým pronájmům to velký smysl nedává. Jedinou výjimkou by mohla být právě malá sportovní hala, kde sice probíhá bruslení pro veřejnost, ve velké míře ji ale využívá především Sparta. Nicméně pokud by se klub rozhodl do rekonstrukce investovat, zcela logicky by halu mohl chtít jen pro sebe. Město by pak muselo rozhodnout, jestli to za to stojí. Osobně bych takovou variantu viděl jen velmi nerad, protože by se tím značně omezily možnosti pro ostatní. Diskuzi se ale určitě nebráníme.
Které další projekty vás na Výstavišti čekají?
Po sportovní hale by měl přijít na řadu bazén a předpolí Průmyslového paláce. Máme také projekt a už i stavební povolení na kompletní předělání fontány, ale obávám se, že z hlediska priorit bude až na úplném konci.
Jak bude nová fontána vypadat?
Počítá se s tím, že velký bazén zmizí a celá technologie zůstane skrytá pod zemí. Plocha se srovná do roviny s okolními cestami, prostupovat by měly jen trysky. Zároveň je v plánu odbagrovat celý svah od fontány k Průmyslovému paláci. Vznikl by nový suterénní prostor se sklady a velkokapacitním sociálním zázemím, povrch by pak tvořily pobytové schody. Tím by vznikly tribuny ze všech čtyř stran a celá plocha bazénu by šla využít jako stage. Nahoře na svahu by zůstal hlavní vodotrysk jako připomínka původní Křižíkovy fontány.
Nebojíte se, že tím zničíte genius loci? Že fontána už k Výstavišti tak nějak patří?
Fontána už dlouho neodpovídá požadavkům produkcí. Nikdo nechce pracovat s vodou, protože se bojí o aparaturu, navíc provoz je extrémně energeticky náročný. Fontána jako taková nefunguje téměř dvacet let. Lidé o ni zájem nemají, není to místo, kam by si šli sednout a pozorovat tryskající vodu. To už spíš dojdou k Prezidentské fontáně, kde je větší klid. Chápu, že pro někoho může být fontána citovou záležitostí, ale ani z hlediska památkářů nemá s původní Křižíkovou nic společného, jsou to čistá devadesátá léta.
Tomáš Hübl
Od roku 2018 působí jako předseda představenstva akciové společnosti Výstaviště Praha, která pro hlavní město spravuje nejen prostory Výstaviště, ale také Holešovické tržnice. Spolu se svým týmem výrazně přispěl k proměnám obou areálů, přičemž čerpá z předchozích zkušeností s organizací veletrhů a výstav v Česku i zahraničí.
Hvězdný šéfkuchař Radek Kašpárek, miliardář Pavel Louda, vědkyně s českými kořeny Barbara Paldus nebo Hana Janata, která se po šedesátce stala modelkou. I to jsou hvězdy podzimního vydání magazínu Newstream CLUB, který právě vychází. Zaměřuje se na longevity v nejširším slova smyslu. Vedle zdravého životního stylu se zaměří i na zdraví firem.
Vychází podzimní Newstream CLUB s Radkem Kašpárkem na obálce. Tématem je longevity
Enjoy
VYŠEL PODZIMNÍ NEWSTREAM CLUB
Lepší život jako téma čísla
Změna k lepšímu je jedním z témat aktuálního vydání magazínu Newstream CLUB. Šířeji pak je tématem longevity, nebo obecněji lepší život. A to nejen každého konkrétního člověka, ale také společnosti nebo firem.
Na obálce magazínu je Radek Kašpárek. Hvězdný šéfkuchař je nový člověk, alespoň to říká v titulním rozhovoru. „Byl jsem prudší, výbušnější, taková neřízená střela. Celkově jsem se časem zklidnil, dostal se do větší pohody a tím se ve mně uklidnilo i ego,“ říká.
V novém magazínu tak čtenáři najdou například rozhovor s Pavlem Loudou. Jeho jméno patří k synonymům tuzemského vozoparku, protože je jedním z nejúspěšnějších prodejců aut u nás. Ale zároveň koupil také sklárny, v nichž pracovali jeho rodiče, investoval do nich stamiliony a dnes již může zhodnotit, jak se tato investice vyplatila.
Na rady rodičů vzpomíná také Barbara Paldus, dcera českých emigrantů, která se narodila v Kanadě, uspěla v Silicon Valley a dnes vyrábí kosmetiku, jež vychází z přírodních tradic, ale je podpořená high-endovou vědou. „Na magii sice nevěřím, ale umím věřit věcem, které zatím neumíme vysvětlit,“ říká vědkyně.
A o to, jak razantně změnit život po šedesátce, se podělí Hana Janata, lékařka, která v 55 začala profesionálně tančit a po šedesátce se stala modelkou. A spolupracuje s nejprestižnějšími značkami světa.
Třinácté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji, distribuci zajišťuje Send. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na newstream.cz.
