Lukáš Kovanda: Ropa zlevňuje, benzin a nafta mohou přesto výrazně zdražit. Čerpadláři čekají na vhodnou chvíli
Cena ropy Brent za poslední týden klesla o více než pět procent. Čeští řidiči se přesto musejí připravit na možné citelné zdražení benzinu a nafty. Dálniční čerpací stanice po skončení vládní regulace dosud plně neobnovily své původní marže. Další eskalace konfliktu kolem Íránu by jim však mohla poskytnout příležitost, jak ztracené zisky dohnat.
Vládní regulace cen pohonných hmot sice předminulý týden skončila, její ekonomické důsledky však přetrvávají. Dálniční čerpací stanice zatím neobnovily své marže na úroveň běžnou před regulací.
Rozdíl mezi cenami velkých řetězců a nízkomaržové sítě Tank ONO se stále pohybuje pouze kolem tří korun za litr, zatímco dříve běžně dosahoval pěti korun i více. Současně však platí zdánlivý paradox: pohonné hmoty jsou v Česku vzhledem k ceně ropy Brent téměř nejdražší v novodobé historii.
Prostor pro další citelné zdražování proto rozhodně nezmizel. O tom, zda jej čerpací stanice využijí, rozhodne především další vývoj konfliktu kolem Íránu a ochota velkých hráčů nadále obětovat část svých marží.
Regulace skončila, její vliv ale přetrvává
Na první pohled se může zdát, že konkurence mezi čerpacími stanicemi zesílila. Ve skutečnosti jde spíše o doznívající efekt státní regulace. Ta sice formálně skončila, změnila však očekávání spotřebitelů i cenovou strategii firem.
Velké řetězce si uvědomují, že motoristé i média nyní sledují ceny mnohem pozorněji než dříve. Příliš rychlé zdražení by mohlo vést ke ztrátě zákazníků a poškodit pověst dané značky. Nikdo z velkých hráčů proto nechce být prvním, kdo ceny výrazně zvýší.
Rusko, jeden z největších producentů ropy na světě, musí kvůli ukrajinským útokům na rafinerie dovážet benzin z Indie. Podle Financial Times má na sever Ruska dorazit tanker se 42 tisíci tunami paliva z rafinerie Vadinar, která zpracovává hlavně ruskou ropu. Palivová krize už podle odhadů zasáhla zhruba 50 milionů lidí a domácí rafinerské kapacity se propadly asi o 40 procent.
Největší palivová krize od pádu SSSR. Rusko zachraňuje benzin z Indie
Zprávy z firem
Čerpadláři tak dočasně přijímají nižší marže, než jaké by za běžných okolností pravděpodobně dokázali prosadit. Krátkodobě jsou ochotni „krvácet“, aby si udrželi svůj tržní podíl. Regulace tedy neskončila okamžikem svého zrušení, její psychologický i ekonomický vliv na trh přetrvává.
Paliva jsou vůči ceně ropy mimořádně drahá
Při pohledu na celý trh však vyvstává důležitý paradox. Přestože některé čerpací stanice stále dobrovolně drží ceny níže, než by jim umožňovala jejich tržní síla, rozdíl mezi cenou ropy Brent a korunovou cenou benzinu či nafty je nyní takřka nejvyšší minimálně od roku 2006.
Jinými slovy, čeští motoristé dnes v poměru k ceně ropy platí za litr pohonných hmot téměř nejvíce za posledních dvacet let.
To dokládá, že konečnou cenu u čerpacích stanic neurčuje pouze samotná ropa. Zásadní, byť často přehlíženou roli hrají také náklady na rafinaci, logistiku, distribuci a financování zásob, povinné biosložky, daně i marže jednotlivých článků dodavatelského řetězce.
Pokles ceny ropy proto automaticky neznamená stejně výrazné zlevnění u čerpacích stojanů. Nyní se to týká zejména stanic mimo dálnice, kde se marže již více přiblížily úrovním obvyklým před zavedením regulace.
Hrozbou zůstává Írán a Hormuzský průliv
Největším rizikem pro další vývoj zůstává geopolitická situace. Konflikt kolem Íránu představuje hrozbu pro dopravu v Hormuzském průlivu, kterým prochází zhruba pětina světově obchodované ropy.
Jakékoli další narušení přepravy by mohlo zdražit nejen samotnou ropu Brent, která od čtvrtečního dopoledne minulého týdne zlevnila o více než pět procent, ale také pojištění tankerů, námořní dopravu a velkoobchodní ceny pohonných hmot v Evropě.
Květnová inflace zpomalila na 2,1 procenta z dubnových 2,5 procenta a přiblížila se tak cíli České národní banky. Podle ekonomů ale není vyhráno: na podzim mohou znovu zdražovat energie a potraviny přestanou fungovat jako tlumič cen.
Ceny rostou pomaleji. Analytici ale varují, že klid nemusí vydržet
Money
Velkoobchodní cena nafty na burze v Rotterdamu například včera uzavřela na úrovni 1342 dolarů za tunu. To představuje nejvyšší závěrečnou hodnotu od letošního 9. dubna, tedy od prvních dnů regulace cen pohonných hmot v Česku.
Velkoobchodní ceny nafty se tak paradoxně nacházejí na úrovni, která českou vládu v dubnu vedla k zastropování cen a ke snížení spotřební daně z motorové nafty. Nyní však kabinet přes srovnatelnou situaci na velkoobchodním trhu o obnovení regulace neuvažuje. Vlády v Itálii, Polsku či Rumunsku přitom regulaci obnovují nebo signalizují její návrat či zpřísnění.
Čerpací stanice mohou čekat na záminku ke zdražení
Pokud by cena ropy a další náklady spojené s pokračováním blízkovýchodního konfliktu opět vzrostly, velké čerpací sítě v Česku by měly značný prostor promítnout je do konečných cen.
Je možné, že pouze čekají na vhodnou záminku a srozumitelný „příběh“, který by veřejnost i média přijaly. Poté by mohly nejen obnovit marže obvyklé před zavedením regulace, ale případně si začít kompenzovat také zisky, o něž během regulace přišly.
Současný mimořádně vysoký rozdíl mezi cenou ropy a maloobchodními cenami paliv sice naznačuje, že řidiči již nyní platí za benzin a naftu relativně vysoké částky. Zčásti však odráží také vysoké velkoobchodní ceny v Rotterdamu.
Nelze proto očekávat, že čerpací stanice budou ochotny své současné maržové „krvácení“ podstupovat donekonečna. Po určitou dobu je mohou kompenzovat vyššími maržemi u doplňkového prodeje – například u potravin, kávy, nápojů nebo prostředků určených k péči o automobil.
Návrat vyšších marží může být jen otázkou času
Současný vývoj ukazuje, že státní regulace může ovlivňovat chování trhu ještě dlouho po svém skončení. Zároveň ale připomíná její limity.
Pokud se kvůli Íránu nebo jiným geopolitickým rizikům zvýší náklady v celém dodavatelském řetězci, ekonomická realita se nakonec prosadí. Otázkou proto není, zda se ceny pohonných hmot mohou znovu vydat vzhůru, ale jak dlouho budou největší hráči ochotni odkládat návrat ke svým obvyklým – nebo dokonce ještě vyšším – maržím.
