Zajímá nás
Opravdu Západ opouští Čínu? Ale kdeže. Je to pro něj „nenahraditelný“ trh
Největší americká banka, JPMorgan, i největší evropský správce majetku, francouzská Amundi, chystají další velkou expanzi v Číně. Prý totiž jde o „nenahraditelný“ trh. Němci zase loni v Číně historicky rekordně investovali. Tento vývoj tak kontrastuje s často povrchními a zkratkovitými zprávami z médií, z nichž by mohl nejeden soudit, že Západ Čínu ekonomicky opouští, píše ve svém komentáři hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda.
Divize správy aktiv zmíněné americké banky JPMorgan v Číně pokračuje v náboru nových zaměstnanců. Druhá největší světová ekonomiku pro ni totiž vskutku představuje „nenahraditelný“ trh, jak v dnešním rozhovoru, z nějž cituje agentura Bloomberg, říká Desiree Wangová, výkonná ředitelka JPMorgan Asset Management China.
JPMorgan v Číně masivně investuje a expanduje. Loni americká banka získala plnou kontrolu nad tamními fondy, které do té doby vlastnila společně s místními partnerskými společnostmi. Loni také pořídila podíl v divizi správy aktiv čínské banky China Merchants Bank. Číňané mohou s JPMorgan investovat do více než devadesáti jejích podílových fondů, zaměřených jak na akcie, tak dluhopisy, tak další možné investice. Aktuálně má JPMorgan Asset Management China v Číně 64 milionů klientů.
Zlato v úterý poprvé v historii překonalo hranici 50 000 korun českých za troyskou unci, vyplývá z dat agentury Bloomberg. Za výrazným růstem ceny drahého kovu stojí i obava z „neřízené střely“ Donalda Trumpa v Bílém domě. Po jeho nynějšího úspěchu v primárkách trhy sází na další růst ceny zlata. Historicky rekordní ceny, takřka 2142 dolarů za unci, dosáhlo také právě v americké měně.
Lukáš Kovanda: Strach z Trumpa v Bílém domě rekordně zdražuje zlato
Trhy
Čínský trh stále skýtá – a samozřejmě nejen pro americkou banku – značný potenciál, jelikož pouze desetina majetku domácností tam má podobu investic v akciích nebo podílových fondech, zatímco v USA je to hned celá třetina, jak vypočítává Wangová.
Průkopníkem zásadního pronikání západních finančních domů na čínský trh je však francouzská společnost Amundi, největší správce majetku v EU a potažmo v Evropě. Amundi vznikla roku 2010 sloučením divizí správy aktiv francouzských bank Crédit Agricole, jež je nyní jejím většinovým vlastníkem, a Société Générale, tedy matky tuzemské Komerční banky.
Reálné mzdy Čechům klesaly také v poslední loňském čtvrtletí. Dokonce mírně více, než se čekalo. Reálná mzda loni v měsících říjnu až prosinci totiž meziročně poklesla o 1,2 procenta. Analytici oslovení agenturou Bloomberg přitom ve střední hodnotě svých odhadů předpokládali propad pouze o 1,1 procenta.
Lukáš Kovanda: Čechům reálně klesají mzdy nejdéle v tomto tisíciletí
Názory
V roce 2019 se Amundi stala vůbec první zahraniční firmou, jež získala většinový podíl v některé z čínských společností zaměřených na správu majetku. Většinu získala ve společném podniku s divizí správy majetku velké státní čínské banky Bank of China. Do roku 2025 chce Amundi, která patří k největším poskytovatelům služeb kolektivního investování také v Česku, v Číně navýšit objem tamních spravovaných investic na 250 miliard dolarů, tedy zhruba 5800 miliard korun dle aktuálního kursu.
Potenciálu Číny si všímá také Německo, resp. německé firmy a podniky. Německé přímé zahraniční investice v Číně loni dosáhly historicky rekordní úrovně – v přepočtu více než 300 miliard korun. Loni se přitom také zvýšil podíl Číny na celkových zahraničních investicích Německa.
Únorové hospodaření státního rozpočtu skončilo druhým nejhorším výsledkem v historii, hůře bylo už jen loni. Schodek ke konci února vzrostl na 102,5 miliardy korun. Letošní celoroční schodek by měl nakonec činit zhruba 230 miliard korun. Měl by být tedy o nějakých 22 miliard korun nižší, než ten naplánovaný. Státu pomohou vyšší daně a odvody, nižší inflace i mimořádné zdanění zejména menšinových akcionářů ČEZ.
Lukáš Kovanda: Hůř než teď stát hospodařil už jen loni
Názory
Západ se tak k Číně staví nejednoznačně, což budí rozpaky, ba posměšky. Nejnověji se jich včera dopustil čínský ministr zahraničí Wang I. Nejprve ocenil úzkou spolupráci s Ruskem a pak si na adresu EU postěžoval, že je jako semafor, kde naráz svítí zelená, oranžová i červená. EU totiž Čínu současně nazývá „partnerem“, „ekonomickým konkurentem“ i „systémovým rivalem“.
Tato rozpolcenost je ostatně patrná i v Česku. Z médií či od řady politiků se tu dozvídáme, že Čína představuje Západu úhlavní hrozbu, leč pak zjišťujeme tvrdá fakta, jež tomu příliš neodpovídají: třeba právě to, že největší finanční domy z USA a EU, včetně firem aktivních i v Česku, v Číně mohutně expandují, přičemž tam současně své investice rekordně uskutečňují například i německé firmy a podniky.
